Před sebou mám totiž ještě dobrou hodinu jízdy za stálého pořvávání navigace „trochu doleva, boč vpravo!,“ která se samozřejmě ve zdejším panoptiku podjezdů, nadjezdů, újezdů, sjezdů a podobných něcojezdů nechytá a vede mě někam úplně jinam. Navíc, není Figueroa jako Figueroa. Zničenou Bětku Trojanovou jsme na té první, v přístavu, opravdu vysadit nechtěli. Ne, že by byla zničená sama. Vidina toho, že i když mi ta zpropadená navigace řekne, že jsme dojeli do cíle (jistě nějakým vtipným způsobem, který způsobí její odchod do křemíkového nebe), stejně nebude vše v pořádku. Pohodička, čisté šaty, dobití mobilu, nahození počítače apod. - nic z toho není možné. British Airways nás kopli do cestovatelských slabin, když nám ztratili veškerá zavazadla, pazgřivci! „Boč vlevo!“

Jsme v jednom oblečení víc než den. I když se po příletu nakrásně dáme s pomocí teplé vody do podoby připomínající člověka, stejně se musíte navléct do těch samých šatů. Z chmur pak člověka vytrhává jen nádherné panorama mrakodrapů v downtownu, které se před vámi zjeví po dlouhé a monotónní jízdě jako výjev ze silně industrializované pohádky tisíce a jedné propařené noci. „Boč vlevo a pak boč vpravo!“

zdroj: tisková zpráva Rádi bychom udělali lepší fotky, ale je vám jasné, kde máme foťák... kufry

Když si zvyknete na určité odlišnosti, je provoz v Los Angeles poměrně přehledný. Řidiči vám nejdou po krku (jen občas neprojevují tu internetem slibovanou toleranci) a třeba oproti dopravě v některých asijských zemích se v LA jezdí krásně. Občas je to chaotické, ale ne šíleně a sebevražedně chaotické.

Ale co, cestu jsme přežili, noc jsme přežili, ponížení z oblékání se do včerejších šatů jsme přežili, dokonce jsme si vzpomněli, že tu jsme i kvůli hrám. O těch vám budeme psát! 17 %. To je stav baterie mého notebooku během psaní tohohle blogu ZLA. Pardon, Blogu z LA. Takže mám ještě 17 % času, kdy vám budu moct o těch hrách psát. 16 %.

Výstaviště už se připravuje na velkou akci. A nejenom výstaviště. Na imigračním sympaťák u pultíku kupodivu neřešil má íránská a syrská víza, ale jestli jsem přijel také na E3. S trochu bolestným výrazem dodal, že se to pořád dokolečka opakuje každý rok. Možná by někdo mohl udělat Papers, Please: LA Edition, kde byste neřešili problémy existenční, ale jen byste přežívali vlny přilétávajících novinářů a hráčů. V DLC byste pak za cestující čekali u pásu na zavazadla, která nikdy nepřijedou, a od zhroucení herní postavičky by vás zachránilo jen opakování Quick Time Eventů... 11 %.

zdroj: tisková zpráva

Ale stejně. Když vám skupinka rozjařených dělníků nabízí, jestli jim nepomůžete natáhnout tu obrovitánskou plachtu s motivem Assassin's Creed Unity, už to začíná připomínat jako několikadenní dějiště herních orgií. Mečem už se tu na jiné plachtě ohání i Geralt, vedle něj si udělalo otisk monstrum z Evolve, Batman se v dramatické póze chlubí novým fárem, nemrtvý hraničář s useknutou skřetí hlavou z Middle-earth: Shadow of Mordor všem ukazuje záda a nakonec zjistíme, že Miloš nafotil plachtu s Call of Duty: Advanced Warfare. 7 %. Tak ať se to ještě s vypětím posledních sil hrdinné baterky odešle a nezapomeňte: „BOČ VPRAVO!“