zdroj: tisková zpráva (KOMENTÁŔ) - S vidinou víkendu stráveného jako slaměný vdovec, koupil jsem si po delší pauze časopis Level. Svou roli sehrála i zvědavost, jak se na obsahu projevila nedávná výměna v šéfredaktorském křesle. První, čeho si nelze nevšimnout po zaplacení mírně navýšené ceny (220 Kč) na stánku a rozbalení z igelitu, je horší papír, kdy se některé stránky s tmavším pozadím subjektivně hůře čtou. Samozřejmě, ne že by tohle rozhodnutí bylo v kompetenci redakce, a tento stav asi už nějakou dobu trvá. Když však srovnám Level 183 třeba s v šuplíku nahoře umístěným starým číslem 139 s krásnou lesklou obálkou Heroes V (2006), je to co do použitého papíru značný rozdíl. Oproti dřívějšku se letos také snížil počet stran na 116 (např. Level 171 měl stran 148) a o pár centimetrů se zmenšila šířka magazínu, který je kvůli chudšímu papíru celkově o něco lehčí.

Na čem se už výrazně podepsal nový šéfredaktor Petr Poláček, je samotný koncept, který místy překlopil vzhůru nohama. Začíná to kalendářem říjnových událostí. Ani ne tak herních, jak byste zde čekali, nýbrž filmových premiér, koncertů, výstav nebo fotbalových zápasů. Je sice ušlechtilé rozšiřovat obzory a vést někdy zabedněné pařany ke kultuře, avšak kvůli ní si herní magazín asi nepořizují a nerozumím, proč se takový off-topic nachází na 4. stránce, hned za úvodníkem (ta hrubka v něm se může přihodit každému).

zdroj: tisková zpráva Již na přehledu obsahu je patrný podstatný rys, který se táhne celou novou podobou Levelu, a to grafomanství autorů, zejména Petra Poláčka. V době, kdy se texty ve všech médiích zkracují a ořezávají se zbytečnosti, protože lidé jsou přehlceni informacemi, nebaví je (i v konkurenci videa) číst dlouhé texty ani na ně nemají čas, jde o zvláštně nabraný kurz. Mám pocit, že i díky zmenšení fontu, vložení tabulek s pidi-písmem, většinou dlouhatánským popiskům u obrázků a využití celé plochy stránek až po jejich okraj, bude teď v celém časopisu více znaků než kdy dříve, navzdory méně listům. Na nich mě mimochodem překvapil objem inzerce, svědčící o výborné práci inzertního oddělení Burdy Praha, které při meziročním poklesu prodejů Levelu o třetinu nemá lehkou úlohu a musí tasit nevídané slevy.

Úvod časopisu pokračuje třemi stranami dopisů (odpovědi postrádají šmrnc a občas působí povýšeně), komentáři od Vávry a Rybky (pro mě osobně zajímavé, ale u toho druhého vůbec ne o hrách), článkem o BlizzConu/QuakeConu, skoro až přehnaně poctivým srovnáním dvou známých hudebních skladatelů, reportáží o srazu Magic the Gathering, komentářem o vlivu krize na kreatitivu a redakční vývěskou, kde jsou důležitosti jako, kdo se zúčastnil florbalového turnaje, kdo zašel do kina a kdo radši na výstavu. Jsme už na 30. stránce a pokud nepočítám špičkovou recenzi Batman Arkham Asylum (navzdory všudypřítomné chvále jen osmička), přelouskali jsme kvanta textu, ale pořád nic o vlastních hrách! Možná za to může připalující sluníčko na zahradě, ale většina těchto úvodních článků mi navíc přijde docela "těžkých", hůře stravitelných. Představte si třeba Literární noviny, přílohu Kavárna v MF DNES či snahu o to stát se "herním Reflexem", což to minimum herních intelektuálů ocení sotva.

"Jiní netvoří časopis sami pro sebe, nýbrž pro běžné koncové hráče."

Jako by zařazením na začátek všech těchto rubrik, které vždy bývaly ke konci, se Level chtěl zalíbit několika stovkám nejnáročnějších čtenářů a vyhovět jejich volání po nové koncepci papíráku. Zhruba takové, jakou nastínil Martin Ludvík s (nyní do hrobu vráceným) Excalibrem, se stavěním na obsahu, který nenajdete na webu. Ano, změna je život. Otázkou zůstává, jestli to možná nepřepískl a zda řazení od Z (=texty pro náročnější publikum / ne přímo o hrách) po A (=proč si lidé herní časopis kupují především) někomu dává logiku.

Reakce na nemožnost soupeření s internetem (v případě Levelu paradoxně sami se sebou) v aktuálnosti je jinak zjevná, kupříkladu na upozadění novinek do stylu letem-světem na pouhou dvoustránku, což nemusí vyhovovat každému. Přitom zbylé dvě třetiny Levelu 183, kde se už konečně píše o hrách, jsou obsahově velmi kvalitní (velké téma o online hrách zdarma, 10 důvodů pro Saboteura, dojmy z Star Wars The Old Republic, většina recenzí, kromě těch jako konzolová FIFA 10 jen se základním popiskem na tři odstavce). Obvykle tam je těch informací vměstnáno tolik, že je asi všechny nestihnete vstřebat ani za měsíc. Je to správně? Nepřispělo právě tohle k zániku Next Levelu od stejného autora? A co si o tom asi myslí bývalý šéfredaktor Martin Bach?

zdroj: tisková zpráva Tento koncept se určitě bude velmi líbit těm náročným čtenářům, věčně nespokojeným (typicky takoví Kriplové nebo herní blogeři) a lidem pracujícím v herním průmyslu (vývojáři, distributoři, obchodníci, novináři). Jenže neměli bychom si plést B2C média pro normální lidi s těmi specializovanými pro experty z branže (GamesIndustry, MCVUK, Gamasutra atd.), k čemuž občas někteří sklouzávají. Jak se na proměnu Levelu asi tak tváří obyčejní čtenáři-hráči, které nezajímají hloubkové studie, kulturní rubriky, pokusy o vytvoření celebrit z některých autorů, nepracují v herním průmyslu a nepotřebují znát analýzy pro své rozhodování - prostě se jen chtějí dočíst něco málo o nových hrách? Nechť otevřou tento herní časopis až od třicáté stránky, překousnou horší papír, vezmou si k čtení lupu a vyhradí si moře času.

zdroj: tisková zpráva Vedoucí vydavatelství Burda nedávno na ČT24 vysvětloval důvody odlivu čtenářů a jak se postupně mění jejich cílová skupina. Konkurenční Score sice není dokonalé, ale jeho dlouholetí redaktoři nepochybně dobře ví, co dělají a hlavně pro koho. Netvoří časopis sami pro sebe, nýbrž pro běžné koncové hráče. U nové podoby Levelu si tím nejsem jistý.