Česká e-kniha o historii virtuální zábavy pod drobnohledem
zdroj: tisková zpráva

Česká e-kniha o historii virtuální zábavy pod drobnohledem

2. 3. 2013 18:30 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Aktivní „herní historik“ Ondřej Švára vydal českou knihu zabývající se herními dějinami. Na sto a jedné elektronické stránce jeho publikace Videohry: historie virtuální zábavy najdou i ti poučenější z nás ucelený přehled vývoje interaktivní zábavy od mechanických mašin až po Velký videoherní krach roku 1983 a dále. Bez pošlapování kolem horké kaše lze e-knihu doporučit i naprostým laikům - na naší scéně věc skoro nevídaná! Avšak přesto se po dočtení textu nelze ubránit jisté rozpačitosti.

Od Alana Turinga po ZX Spectrum

Pravděpodobně vám neuniklo, že za Velkou louží momentálně běží další kolo debaty kolem vlivu her na chování mládeže i dospělých. Jakkoliv to zaníceným pařanům může přijít navýsost hloupé, značná část populace má hry stále zařazené v kolonce pochybné zábavy.

Ani FarmVilly a Angry Birdy zkrátka prozatím neposunuly majoritní smýšlení oním hráči vytouženým, pozitivním směrem. Leč, jak autor sám v prologu knihy poznamenává, hry skýtají celou baterii kladných vlastností - a právě proto je tato monografie na tuzemském trhu přínosným dílem. Jednoduše řečeno, můžete ji jako jednohubku doporučit i mnoha lidem hrami nepolíbenými.

Poněkud neinvenčně pojmenované dílko (schválně zkuste ve zbytku článku rozlišit, kdy pojmem "videohry" míním herní médium a kdy knihu...) rychle a přesto obsáhle stopuje vývoj herního média počínaje poválečnými léty s jejich mechanickými udělátky až do „písíčkového“ počátku 90. let. Zlí jazykové by jistě mohli namítnout, že Švára v zásadě „opisuje Wikipedii“ – toho si však autor je vědomý a volí proto vcelku vhodnou formu svého sumírování.

Jednotlivé kapitoly Videoher jsou tedy krátké, čtivé, úzce zaměřené a je na nich znát webová dikce: větší počet stručnějších odstavců či několikanásobné opakování už pronesených faktů (k tomu ještě níže). Švára, jehož vynikající retro články dle mého názoru dlouhodobě patří mezi nejlepší obsah na Hrej.cz, zde zúročuje několikaleté zkušenosti z popularizace videoherní archeologie.

Bok po boku suchých specifik mikročipů se tak ve Videohrách lze dočíst i o některých osudech lidí a firem, jak se sluší a patří na popularizační text. Palec je však třeba zvednout především pro autorovu schopnost výstižně popsat herní reálie i naprostým neználkům – a ona popularizace, jež vztahuje dobové cítění počítačů a her na film Jáchyme, hoď ho do stroje, je popularizací dobrou. Kniha je navíc pouze prvním dílem, na Švárův druhý popis novějších událostí se prý můžeme těšit v létě.

Potud je vše richtig a třeba i autor těchto řádku je rád, že má konečně, co vnutit svým známým, kteří ač třeba nejsou idioty, mají videohry často za snad až okultistickou zábavu několika tlouštíků odtržených od reality. Videohrám se přesto nevyhnuly některé chybky mnoha debutantů.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Kliknětě na obrázek pro plnou verzi ukázky z knihy

Začátečnické nešvary

Stylistika je tím, co často stojí mezi dobrou a špatnou knihou. A navzdory jednoduché formě by Videohry jako sůl potřebovaly ruku dobrého editora – nejen pro občasného šotka, ale především kvůli místy přehnanému násobení již řečených informací. Autor mnohdy zmiňuje tytéž fakta. Pokud tak činí v různých kapitolách, dá se nad tím přimhouřit oko; když se ovšem opakuje v kapitole jediné, dojem z textu to výrazně sráží.

Dá se předpokládat, že na vině je především stostránková délka, jež často zamotá hlavu autorům přicházejícím od kratších dílek. A stejný kořen problému by mohla mít i výtka druhá, totiž absence určité gradace dávkování faktů. Text správně obsahuje celou řadu vtipných přirovnání a obratů, stejně jako faktických pikanterií. Zůstává však příliš ukotven v chronologickém dávkování údajů.

Jakkoliv to může být můj subjektivní dojem, pro plynulejší čtení a jisté napětí by se hodilo lépe pracovat s vystavěním kapitol kolem jediné otázky, k jejímuž zodpovězení by jednotlivé odstavce teprve směřovaly. Je-li totiž cílem Videoher skutečně popularizace zaměřená na jedince bez povědomí o hrách (čemuž odpovídá přítomné vysvětlování nebo chybějící citace), je škoda předpokládaný záměr nedotáhnout do konce a nepojmout vyprávění o herní historii „příběhověji“.

S tím pak souvisí i připomínka poslední, totiž absence větší porce zajímavých detailů. To souvisí především s nevyužitím obrazového potenciálu – existuje třebas pěkná řádka stylových i fantasticky přestřelených dobových reklam, přičemž na mnohé se váže i humorná anekdota z herní historie. S tím ve zlatých časech Levelu často skvěle pracoval Michal Rybka.

Videohry sice obsahují 39 obrázků, většinou však odděleně nahuštěných na osamocenou stránku, a paradoxně nejvíce se jich schovává až v závěru publikace. Nákup vhodného obrazového materiálu pro knihu by však jistě zvedl její cenu, která je stlačena na minimum, ostatně ne nadarmo vychází jako e-book, ne jako kniha klasická. Lze si tedy dovotit, že když se bude první část prodávat, bude ta druhá na obrázky bohatší. Alespoň, že si autor byl tohoto nedostatku vědom a poskytuje v e-booku odkazy, za kterými si popisované stroje či události můžete prohlédnout. Výhoda elektronického formátu...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Kliknětě na obrázek pro plnou verzi ukázky z knihy

Se slzou v oku

Navzdory kritice však nelze nemít Videohry v jisté oblibě. Jedná se o sympatickou a v drtivé většině správně uchopenou snahu o seznámení veřejnosti s fenoménem interaktivní zábavy, jež také hardcorové hráče překvapí jak řadou perliček, tak i melancholickou atmosférou z toho, jak mocně se hry a informatika vyvinuly za pouhých padesát let.

Připomínka neuvěřitelně překotného tempa herní revoluce zkrátka sama o sobě vhání slzy do očí. Za lidovou cenu jedné a čtvrt krabičky cigaret je navíc Švárova publikace dostupná takříkajíc za hubičku. Nezbývá proto než autorovi popřát co nejvíce sdílení odkazu na eshop a pevnější ruku při tvorbě druhého dílu.

Nejnovější články