Cheaty z her takřka vymizely a nikdo neví proč
zdroj: Vlastní foto autora

Cheaty z her takřka vymizely a nikdo neví proč

12. 5. 2018 18:02 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Bývala to běžná součást všech her - zadávání cheatů na klávesnici nebo skrze pohyb postavy. Tyhle doby už jsou dávno pryč. Pojďme si tedy připomenout, jaká byla historie cheatování, sladkobolný přístup vývojářů k němu i to, jak nám „povolené podvádění“ z her v posledních letech prakticky zmizelo. Cheatování je přitom skoro tak staré, jako hraní samotné.

OURGODGIVENRIGHTTOBEARARMS, NOBODYLIKESME, CANTSEEATHING

Zatímco prašivá realita nám obvykle nedovoluje aktivovat si nesmrtelnost nebo připsat si na účet o několik nul navíc, v digitální realitě her je tomu věru jinak - cheating tak vlastně svého druhu podporuje apel her jako takový. Za jeden z raných příkladů cheatů je považován Manic Miner z roku 1983, kde vepsání kódu "6031769", SPZ auta vývojáře hry, odemklo cheatování a otevřelo hráčům doposud nepoznané možnosti.

Během 80. let se používání této do té doby nestandardní speciality rozšířilo takovou měrou, že reklama na střílečku The Great Escape Utility dokonce zmínila přítomnost cheatů  jako zásadní přednost. A nebyla daleko od pravdy.

Není s podivem, že cheaty se rychle staly součástí herní kultury jako takové a vývojáři přicházeli s celou paletou kreativních nápadů, jak přečůrat svou vlastní hru - libovolné předměty, neviditelnost, nesmrtelnost, nekonečno životů. Cheaty se brzy staly zcela novým herním prvkem.

zdroj: Archiv

Začaly vznikat dedikované časopisy jako Cheat!, které shromažďovaly ty nejlepší "triky", cheatovací rubriky v 90. letech nabízely i tuzemské časopisy a velmi brzy se velebení cheatů chopily i první webové stránky. To už ovšem cheaty začínaly získávat podobu nikoliv interních pobídek vývojářů, ale i externích programů alias trainerů.

Trainery samotné coby externí modifikace paměti hry vznikaly již v 80. letech, jejich význam však vzrostl až po roce 2000, kdy zabudovaných herních cheatů začalo rapidně ubývat. Zatímco interní cheaty dnes prakticky neexistují, ty externí stále přežívají - avšak dodávají kdysi poměrně zábavnému prvku cheatování nevalnou pověst.

Ani v minulosti přitom cheaty neměly kdovíjak pozitivní renomé. Je to trochu paradoxní – byly totiž vývojáři většinou zcela schválené a určené pro jiný kontext hraní. V době, kdy bylo superobtížné hraní her určitou věcí osobní pověsti, byly cheaty mnohými vnímány jako jakási úlitba slabším - i časopisy jako Amiga Power odsoudily cheatery jako někoho, kdo nedodržuje nepsaná pravidla digitálního fair-play. A to přitom v časech dávno před příchodem kompetitivního hraní.

Ironicky právě vysoká obtížnost starších her cheatingu nahrávala - ne každý měl čas anebo schopnosti je dokončit bez pomoci. Každý, kdo v nekonečné změti map Duke Nukem 3D někdy hledal klíče odemykající další postup, si jistě vzpomene na svody jednoduchého vyťukání DNCLIP, ospravedlňujíc si pro sebe, že někdo, kdo PROBOHA DRŽÍ V RUCE RAKETOMET, by si nemusel nutně otevírat červenou bezpečnostní kartou...

Jenže cheaty nebyly jenom prostředkem, jak si hru ulehčit, ale často i možnost, jak ji okořenit. Kde se dnes majoritě uživatelů Steamu na účtech válí tolik her, že není v lidských silách si je všechny zahrát, natožpak dohrát, v dobách před příchodem podobné plejády digitální zábavy právě cheaty nabízely paletu kreativních variací. Což nahrávalo možnostem znovuhratelnosti.

Třebas cheaty pro takové Grand Theft Auto: Vice City dokázaly hru přetavit do diametrálně jiného zážitku: stačilo nechat obyvatelstvo zešílet, dát mu do rukou zbraně a nastavit nekonečnou noc/mlhu. Voilà, najednou jste hráli spíše svérázný zombie horor! cheaty zdroj: Vlastní foto autora

IDDQD, IDKFA

Běžné cheaty ovšem s postupem let začali seškrtávat zejména sami jejich autoři, nikoliv vlivem „společenského“ tlaku. Vznikaly tak rovněž poměrně pestré nápady ze strany vývojářů, jak s cheatováním zamést, případně ho potrestat. Ty nejběžnější nápady eliminovaly hráčovo skóre, v moderní éře pak například u PlayStation 3 penalizovaly hráče nemožností získat trofeje.

Podobnou cestu následovala i série Saints Row nebo GTA - aktivace cheatů znemožnila hráči 100% dokončení celé hry, a to ačkoliv mnohé z cheatů nebyly jakýmkoliv způsobem nápomocné. Rockstar je přitom v tomto ohledu věrné tradici, jeho GTA V je totiž jednou z mála mainstreamových her, které oficiálními cheaty stále disponují. Najít se však dají i kreativnější nápady, jak zvýhodňování hráčů potrestat.

Například Doom i Duke Nukem 3D znemožnily interní cheatování, pokud hráč hrál na nejvyšší obtížnost Nightmare, respektive Damn I’m Good. V druhém případě hráče upozornili, že „je příliš dobrý, než aby podváděl“.

zdroj: Archiv

Mnohdy se vývojáři rozhodli, že stačí hráče z cheatování jenom nařknout, s tím, že černé svědomí udělá zbytek. Psychonauts tak na hráče v případě zadání kódu zakřičel: „You cheater!“, Battlefield 1942 vás po chybném zadání cheatu spražil slovy: „Trying to cheat? Shame on you. Feel my wrath.“ a nechal vás prohrát, Homeworld i Impossible Creatures na cheatování upozornily rovnou všechny okolo speciální ikonkou.

Výsměch tohoto druhu najdeme už ve Warcraftu II, kde vám zadání některého z kódů vysloužilo rank „Cheater“. Dokonce i nenáročné hry jako Theme Hospital si musely z hráče užívajícího kódy utahovat - v tomto konkrétním případě skrze vyhlášení, že nemocnici vede podvodník.

Postupem času přibývaly stále kreativnější anticheatovací techniky. Takový Crusader: No Regret potrestalo hráče používajícího cheaty teleportováním jeho avatara do místnosti s osmi kopiemi bosse. Podobně se zachoval Heretic při snaze zadat cheaty z Dooma – napsání IDDQD hráče okamžitě zabije, IDKFA vám zase nechá jenom hůl.

The Suffering zase při podvádění začne na obrazovku vysílat náhodné hororové obrázky. A kdo si v první misi Half-Life 2 nadělí raketomet a vystřelí s ním po Striderovi, dočká se jenom nechápavého výrazu mašiny.

zdroj: Archiv

Dokonce i budovatelské a 4X strategie přispěly do historie zajímavého brojení proti cheaterům. V původním SimCity tak zadání kódů ihned vyvolá katastrofu, v SimCity 2000 dostanete „jenom“ půjčku s šíleným 25% úrokem, a zřejmě nejlépe si s nápadem pohrálo SimCity 3000, kde se vás hra skrze cheat (půjčku mafiánského bratrance Vinnieho) ještě jednou zeptá, jestli chcete peníze přijmout. Pokud vše odmítnete, dostanete jako odměnu pěkný moderní hrad.

Velmi podobně jako první SimCity, leč o něco stylověji, se s cheaty vyrovnala i zapomenutá hra o budování posmrtného světa Afterlife – když to hráč s cheaty přeháněl, zjevila se Smrtka a začala mu mapu devastovat. Nakonec Spore cheatera „odměnilo“ netradičním Joker Badge, ačkoliv v tomto případě šlo svým způsobem o pochvalu – kdo totiž cheatoval v celých padesáti hrách, dočkal se unikátního achievementu.

Spore zdroj: tisková zpráva simcity4 zdroj: tisková zpráva

Dnešní anti-cheatovací praktiky si berou servítky mnohem méně. Jediný kreativnější nápad přišel s vydáním Titanfall, který všechny využívající externí „pomocné“ programy nechal hrát na vyhrazeném serveru. Naproti tomu takové Valve skrze Valve Anti-Cheat v případě detekce podvodu navždy zabanuje hráči přístup k jiným VAC serverům.

Není asi nutné dodávat, že vzhledem k dnešní situaci s prodejem zbraní v Counter-Strike se podvádění stalo potenciálně nejen podvodem, ale rovněž možným zdrojem ilegálních peněz – zkrátka a dobře, ani cheatování už není, co bývalo

cheaty zdroj: Vlastní foto autora

how do you turn this on

Cheaty sice stále můžeme leckde najít, zejména nezávislé hry jimi dodnes občas disponují - při velikosti a pestrosti herního průmyslu by bylo s podivem, kdyby k tomu alespoň občas nedošlo. Praktika, která kdysi dokázala některé hry prodat, je ovšem dnes bezpochyby odsunuta na okraj zájmu.

Do určité míry cheatování nahradily trainery, tedy separátní programy poskytující například ve střílečkách automatické zaměřování či „rentgenový“ zrak přes digitální zdi - v drtivé většině jsou však trainery považovány za negativní praktiku a podvádění. Důvodů, jak jsme dospěli do tohoto stavu, je více.

V singleplayeru v první řadě cheating/trainery obvykle už nemá příliš smysl používat, protože se hry mnohem více otevřely všem kategoriím hráčů. I tituly považované spíše za hardcore dnes většinou disponují obtížností, kterou může hráč měnit v průběhu samotného hraní - zákysových bodů je díky tomu méně, a i pokud nastanou, poradí obvykle videonávody na YouTube. Navíc platí, že počet her, které dávají hráči doslova nadlidské schopnosti, je dnes výrazně vyšší než v minulém století.

zdroj: Archiv

Aktivovat si nesmrtelnost v Doomovi byl famózní powertrip, jenže ani ne o dekádu později již střílečky tuto dynamiku zcela obrátily a nechávají hráče ovládat jednoho superhrdinu s regenerací zdraví vedle druhého, takže podobný pocit dovedly vyvolat tak nějak přirozeně. V kompetitivním hraní pak cheating  zase kazí zážitek dalším hráčům a je tak právem tvrdě penalizováno. Do určité míry tak platí, že cheatování vlastně na herním trhu nemá žádné volné místo.

Obecně jsou na mizení interních cheatů dva názory - podle jednoho jde o výmysl vývojářů, podle druhého naopak o reakci na to, že cheatingu hráči holdovali stále méně a méně. Jak už to chodí, pravda bude kdesi uprostřed.

Skutečnost, že vývojáři si mnohdy museli dát nemalou práci s vymýšlením proticheatovacích taktik, rozhodně nenaznačuje, že by s cheaty a trainery měli čistě pozitivní zkušenosti. Pokud tak něco kromě vzrůstajícího významu multiplayeru a obecného snižování obtížnosti něco cheating zařízlo, pak jsou to zejména achievementy.

Pokud stále neholdujete primárně warezu, sbírání odznáčků za postup se stalo jistým druhem soutěže i u singleplayerových titulů a jako takové vyřklo nad běžnými cheaty definitivní rozsudek.

Jakkoliv je to pochopitelné, z historie cheatů jde zároveň vypozorovat, že se jejich ztrátou z hraní vytratilo cosi, co mnozí z nás považovalo za jeho neoddělitelnou součást - se vším dobrým i zlým, co s tím souviselo.

cheaty zdroj: Vlastní foto autora

Nejnovější články