Co bychom na Gamescomu radši nezažili
zdroj: tisková zpráva

Co bychom na Gamescomu radši nezažili

5. 9. 2019 18:30 | Téma | autor: Redakce Games.cz |

Na Gamescom se každoročně sjedou stovky studií s ještě větším počtem her. Není v silách žádného novináře to všechno oběhat, proto jsme nuceni vybírat si hry, které jsou pro nás – ale snad i pro vás – zajímavější než zbytek. Z toho důvodu zamrzí každá bídná prezentace, z níž se vyklube pouhá ztráta času. A takových se pár bohužel našlo i letos.

Patrikovy trable s očekáváním

Asi mi dáte za pravdu, že první dojem je hodně důležitý. Když přijedete na Gamescom, chcete ho odstartovat nadšením. Vážně jsem se těšil na první prezentaci, kterou byl Biomutant. Na stejném místě jsem si ho zahrál před dvěma roky a od té doby mi zoufale chyběly jakékoliv novinky. Doufal jsem, že si ho opět zahraju a uvidím něco nového.

Pravda, uviděl jsem, ale radši bych ani neviděl. Vývojář nám suše oznámil, že nám chtějí ukázat otevřený svět, což ještě nikde neukazovali. Ale že je prý nesmysl pustit nás do něj z hlediska omezeného času. Mno, jiné openworldové hry s tím nemají problém…

Každopádně jsme dostali chabé desetiminutové video, které ani nebylo souvislými záběry, ale sestřihem soubojů s bossy v různých lokalitách. Představa otevřeného světa? Nulová. Ohromení? Neexistující. Údiv ve tváři vývojáře, když po shlédnutí videa neměl nikdo žádné otázky? Nepřehlédnutelný.

Takhle se to prostě nedělá. Kvůli tomuhle jsem si pro Biomutanta čas nevymezoval. Navíc jsem musel čekat na kolegy novináře, kvůli kterým se tahle šaškárna rozjela až o 20 minut později. Což je velmi nešťastné, když kvůli tomu zmeškáte navazující prezentace.

Kluci od Darksiders Genesis byli naštěstí shovívaví, udělali v mezičase prezentaci hry jen a pouze pro mou maličkost a ještě mě odměnili krásnou figurkou nového jezdce apokalypsy, takže jsem na hodně špatný začátek Gamescomu rychle zapomněl. Nic to ale nemění na tom, že jsem kvůli Biomutantovi neabsolvoval prezentaci Destroy All Humans!.

Dovolím si zmínit ještě jednu nešťastnou příhodu se šťastným koncem. Špatných zkušeností mám z Gamescomu bohužel ještě víc, ale nechci si tu uzmout prostor jen pro sebe, když i Bětka s Vaškem mají leccos na srdci.

To jsme takhle na poslední chvíli řešili, kdo půjde na hands-on Elden Ringu. Ano, té novinky od FromSoftware, která se sotva stihla ukázat nicneříkajícím videem na E3. Že už si to můžeme zahrát na Gamescomu, nás samozřejmě překvapilo, ale kdo by takovou věc zpochybňoval.

zdroj: Bandai Namco

Nevíme, kde se stala chyba, jestli nám nějaký z PR agentů podal špatné informace nebo je někdo špatně pochopil (já si každopádně myju ruce, mně bylo jen řečeno: „Buď tam a tam v tolik a tolik a zahraješ si Elden Ring!“).

Když jsem tam v tolik a tolik přišel, slečna na recepci stánku Bandai Namco na mě koukala jak na zjevení a marně se mi snažila vysvětlit, že na Gamescomu žádný Elden Ring není. Nakonec jsem jí samozřejmě musel dát za pravdu a po jistém přemlouvání jsem kývl na prezentaci jejich zbylých titulů.

A jen díky tomu dnes vím, že plošinovková adventura One Hand Clapping, kterou ovládáte tónem svého hlasu, je naprosto fascinujícím důkazem nekonečné originality indie scény a zároveň se mi na poličce vyjímá druhá figurka na motivy hry Little Nightmares 2.

Když o tom tak přemýšlím, tak jsem vlastně vděčný za všechny ty špatné zkušenosti z Gamescomu, protože se vždycky v dobré obrátily.

Vaškův bod zlomu

Mohl bych se tu ještě jednou opřít do chudáka Blacksada, ale už jsem kocouřího detektiva sepsul v samostatném článku – a navíc nešlo ani tak o špatnou prezentaci, jako spíš o špatnou celou hru. Moje chyba, že jsem tam lezl. Musím si tak postěžovat na jiný zážitek: zkoušku PvP módu v Ghost Recon Breakpoint.

Vážně oceňuju, že každý novinář v našem čtyřčlenném týmu dostal vlastní headset, na který byl ještě navíc napojen kouč, jenž nám měl vysvětlit, co a jak, případně nám radit v taktických záležitostech. Výsledkem měla být snazší komunikace celého týmu a ve finále efektivnější vojenská jednotka.

Tento bohulibý záměr ovšem bohužel narazil na zátaras v podobě technických potíží. Headset mi nejprve vůbec nefungoval, následně se rozjel, ale hra byla asi tak stokrát hlasitější než hlasy mých spoluhráčů, a když s tím jeden z techniků chvíli šmrdlal, podařilo se mu dosáhnout akorát toho, že ztlumil úplně všechno.

zdroj: Archiv

No co, pořád ještě jsem si mohl sundat jedno sluchátko a odkrytým uchem poslouchat, co říkají spoluhráči těsně vedle mě, což jsem taky udělal. Horší bylo, že nikdo neříkal vůbec nic, protože nikdo úplně přesně nevěděl, co má dělat, a kouč zkrátka stál za námi a (doufám, že jen) metaforicky se dloubal v nose. Žádné rady, žádné tipy, žádné vysvětlení pravidel, žádné pobídky ke komunikaci. Nic.

Výsledkem bylo pár trapně chaotických zápasů, kde každý hrál více méně na sebe, kde někteří ani po třech odehraných mapách nepochopili, že padlé spojence je možné oživit a odkud jsem utekl tak brzo, jak to jen bylo možné. „Dáme ještě jeden mač?“ byla první slova našeho, v obřích uvozovkách, „kouče“ po hodině mlčení. „Sorry, mám další schůzku,“ zabručel jsem a byl jsem fuč.

Breakpoint mě neoslnil, nejenom kvůli téhle nepovedené multiplayerové eskapádě, ale ani nijak jinak. Hra vypadala nesmírně ošklivě, můj panák zabíral polovinu celé obrazovky, takže jsem přes něj vůbec nic neviděl a musel jsem pořád čučet do mířidel, která přepnou kameru do první osoby, abych se vůbec trochu zorientoval v prostoru… No, radši jsem se měl podívat na pár nezávislých her rozházených po celém výstavišti.

Bětka a banda legend

Nebudu řešit hry, které mě na Gamescomu nenadchly (chrchly Cyberpunk chrchly), jako spíš zpackanou prezentaci hry Disintegration. Když se totiž sejde nabubřelé ego a nezkušenost, máte zaděláno na průšvih epických rozměrů.

Potetovaný frajírek z V1 Interactive, Blake Low, pevným krokem nastoupil před hrstku novinářů, zjevně nadšený z pozornosti, které se mu dostávalo. Rozjel to klasicky – představil studio, hodil pár vtípků… Chybělo jen nějaké to pomrknutí a pistole z prstů. Taková ta americká navoněná paráda. Proč ne, tohle ke Gamescomu patří. Jenže pak došel k bodu, který si zjevně už dopředu nenatrénoval (protože to přece má v kapse). A začalo peklo.

Blake naprosto ztratil linku. Několikrát se snažil si rozpomenout, co má vlastně říct. Místností se roznesla tradiční symfonie „ehmmmm“ a „ummmm“ prokládaná tíživým tichem a opatrným kašlem z řad novinářů. Blake věděl, že mu teče do bot, a s každou sekundou to bylo jenom horší, což pravděpodobně nijak nepomáhalo v tom, se rozpomenout.

Nakonec se rozhodl házet informace podle toho, jak ho to zrovna napadne, snad ve snaze, že se v nějaký moment chytí. Nechytil. „Jo a taky tady máme nějaké ty týmy.“ „Ale létáte a ovládáte pozemní jednotky.“ „Na multiplayer jsme pyšní. Jo, hra má totiž multiplayer.“ „A zpátky k těm týmům – můžete si vybrat různé classy.“ „Taky nechybí kampaň.“

zdroj: Archiv

Nejdřív to mělo takové indie kouzlo. Když se Blake s opoceným čelem a vědomím, že tohle je tak trochu bída, přiznal, že je to teprve jeho čtvrtá prezentace, člověk měl chuť ho i politovat. Jenže když po 15 minutách sezení vlastně pořádně netušíte, co je ta hra zač, nějak ty sympatie ztratíte.

Blakeovo utrpení konečně skončilo a s úsměvem nás propustil, zjevně spokojený a připravený podělat i pátou prezentaci, co ho čekala po nás (pokud toužíte po tom vidět, jak to celé probíhalo, mrkněte na záznam tady).

Studio V1 Interactive o sobě píše jako o „bandě legend“ a já nemůžu než souhlasit. Tohle svým způsobem rozhodně legendární bylo.

Nejnovější články