Co chceme od nového Zaklínače
zdroj: CD Projekt RED

Co chceme od nového Zaklínače

17. 3. 2020 18:00 | Téma | autor: Redakce Games.cz |

CD Projekt RED má sice momentálně plné ruce práce s veleočekávaným Cyberpunkem 2077, ale Poláci by byli blázni, kdyby se rozhodli zazdít svou největší značku: Zaklínače, který se stal celosvětovým hitem nejen díky Divokému honu, ale také seriálu od Netflixu. Nejnovější drby tvrdí, že po dokončení Cyberpunku studio skutečně začne pracovat na nové zaklínačské hře. Následující článek vám prozradí, jak bychom si ji představovali my.

Aleš Smutný: Nový zaklínač

Lambert Eskel zdroj: CD Projekt RED

Splní mi konečně CD Projekt mé dlouholeté přání a nechá mě hrát za „bezejmenného“ zaklínače? Nést Geraltovo břímě napříč třemi (vynikajícími) hrami mě příliš svazovalo, pořád jsem se nemohl oprostit od závaží knížek, tedy že Geralt už nějaký je – a samozřejmě jeho postavu nemohli naruby obrátit ani tvůrci. 

Takže žádného prequelového Vesemira (opovažte se dělat prequely, rozvíjejte svět dál!), ale pěkně vlastní postavu, kterou si pěkně od začátku zformuji. Klidně ať je to ve stylu „zaklínače Sheparda/ Shepardové“ – kdo říká, že nemůžete hrát za první ženu, která přežila Zkoušku trav? Zkrátka to může být postava s rámcovým příběhovým pozadím a možností se plně realizovat ve světě.

Chcete jít cestou Školy kočky? Do toho. Chcete pomáhat Nilfgaardu? Nebo naopak? Případně na vše kašlat a jen lovit monstra? Nebo ze sebe udělat nájemného zabijáka a lovit „skutečná monstra“? Ano, prosím! Tohle je cesta, kterou jít. 

Jistě, na to se váže nelehká věc, a to ještě propracovanější svět než v Zaklínači 3 a hlavně ještě větší větvení příběhu. Protože podobný přístup by vyžadoval víc radikálních rozdělení děje, jako byl Iorweth/Roche ve dvojce.

A ještě jedna věc. Po opakovaném hraní trojky už opravdu prosím o level scaling nepřátel. Jestli mě něco vytrhávalo z hraní, byly to obrovské rozdíly v levelech a efektivitě monster a Geralta. Jde proti myšlence samotného světa, když Geralt krájí utopence po pěti a pak ho bez okolků na dvě rány zabije jeden, který má jen odlišné číslo u jména. 

To není obtížnost žánru Souls, kde je nebezpečný každý. Tohle je prostě příliš systémové rozdělení. V něm brilantní šermíř musí prchat před pár lapky se slámou v botách, protože je v „nadlevelované“ oblasti, aby o pár set metrů dál krájel veterány v plné zbroji a dával si k svačině monstra, která by měla vyhladit půl jízdní divize (ale protože už tady mají moc malý level, zaklínač je dvakrát švihne a konec). 

Ať je nekker prostě nekker a zahrozí jen občas díky speciálním mechanikám a většímu počtu. Ať mi bruxa zatopí, i kdybych měl splněný každý dostupný quest ve hře. Ať vítězím díky přípravě, umu a schopnostem, což ostatně vychází ze zaklínačského kánonu, a nemám výhody plynoucí jen z tendence mapu „čistit“.

Šárka Tmějová: Svoboda, ale v první řadě skvělý příběh

Aelirenn zdroj: CD Projekt RED

Sice bych se hodně divila, kdyby příští zaklínačská hra od CD Projektu nebyla z pohledu Ciri, ale na druhou stranu bych tomuhle studiu přála větší kreativní rozlet. RPG za mnou vytvořeného zaklínače (nebo ještě lépe zaklínačku) s obří mírou volnosti, které navrhuje Aleš, bych brala všemi deseti. 

Jeho idea ale zní trochu jako MMO, pro které je charakteristická absence nějaké hlavní příběhové linky. Nebo Skyrim, kde sice můžete týdny chodit po horách a piplat svého Dragonborna, ale že bych si pamatovala, co se mezitím stalo ve světě, to se úplně říct nedá.

Od CD Projektu čekám spíš zaměření na příběh. Knížky od Sapkowského disponují prokresleným světem a docela košatou historií, takže by mi nevadilo, kdyby se další z her vydala pár set let do minulosti. Ale vlastně klidně i do budoucnosti, když jsme u té volnosti. Zaklínači, čarodějky, elfové, trpaslíci i upíři jsou poměrně dlouhověcí, takže dostaneme prostor pro slavná camea, ale zároveň i dostatek svobody v detailech. Včetně toho, kdo je vlastně hlavní hrdina a jak se k důležitým událostem dějin přimotal.

Hodně zajímavá by byla třeba hra z doby vzniku úplně prvních zaklínačů stvořených z experimentů mága Alzura nebo z elfského povstání Bílé Růže z Shaerraweddu. Jasně, asi zhruba tušíme, jak tyhle příběhy skončí, ale to jim nijak neubírá. 

Knihy u událostí po Geraltově „smrti“ nejdou moc do detailů, ale mluví o existenci devítileté války dvou jednorožců – a ničem dalším kolem ní, jen že byla neobvykle krvavá a stejně jako příchod Bílé zimy ji v proroctví předpověděla Ithlinne. Zaklínač, spousta násilí, jednorožci?

…Teď jsem se pro příběhové zasazení hry, která nikdy nevznikne, až příliš nadchla. Děkuju pěkně!

Patrik Hajda: The Witcher MMORPG

Ciri zdroj: CD Projekt RED

Nejsem příznivcem multiplayerových zkušeností a co se vyloženě MMORPG týče, prošel jsem si ve svém životě jen světy Guild Wars 2 a The Secret World. Přesto bych moc rád v podobném megalomanském duchu objevoval mnou nepříliš prozkoumané reálie Zaklínače (stejně jako vesmír Magic: The Gathering, ale tím to končí).

Ano, i tady by byla velmi žádoucí možnost zahrát si jak za vlastního zaklínače, tak obyčejného člověka, elfa nebo třeba trpaslíka, což mě právě teď láká ze všeho nejvíc. Každá z ras by měla něco do sebe, měla určité (nesnášenlivé) vztahy s jinými skupinami a nemuselo by nutně jít jen o prosté vybíjení nepřátel.

Chtělo by to do hry zakomponovat ekonomiku, obchodní karavany, rozvoj města a tak podobně. Ideálně zvolit cestu třeba The Elder Scrolls Online a přinášet hráčům pravidelně další a další kusy mapy s novými příběhovými kampaněmi. 

Sám bych chtěl každopádně hrát za bezejmennou postavu, která se ve světě teprve proslaví, ale na své cestě bych rozhodně chtěl potkávat známé tváře, aby nešlo o úplně cizí svět plný vymyšleností od vývojářů.

Já vím, že je to poměrně naivní představa, a pokud by se v CD Projektu skutečně pustili do MMORPG, tak bychom se ho dočkali nejdřív za 20 let, ale já bych se na něco takového těšil. I když, já se budu těšit na cokoliv z jejich studia s nálepkou Witcher, stejně jako v případě kartičkového RPG s královnou Meve v čele.

Alžběta Trojanová: Trochu víc 50 odstínů šedé

50 odstínů zdroj: CD Projekt RED

Všichni si ze třetího Zaklínače pamatujeme hlavně příběhovou linku s Krvavým baronem. Bez debat, baronova postava byla fantasticky napsaná. I přes zjevné morální prohřešky má člověk pro tohohle vypitého vousáče slabost. Samotné vyvrcholení ve mně ale zanechalo krapet hořkou pachuť, a to hned z několika důvodů.

Quest se zdá být jedním z těch, kde není dobrého konce. Ve skutečnosti ale můžete zachránit barona a jeho manželku a zbavit se temného zla, které sužuje krajinu. Jasně, odskáčou to nevinné děti, které jsou obětované v rámci rituálu. Problém ale je, že je ani v případě druhé volby nečeká zrovna zářná budoucnost.

Druhá volba je navíc svými následky naprosto brutální. Díky rozhodnutí věřit podivné podzemní entitě poumírají všichni nebožáci z vesnice, umře baron, jeho žena a vy navíc musíte žít s vědomím, že jste do světa vyslali nepředstavitelné zlo.

Byla jsem přesvědčená, že tahle epizoda bude mít alespoň dohru v budoucnu, kdy čarodějnice z bažin skončí oslabené nebo ideálně mrtvé. Ve světě Zaklínače by přece mělo platit, že neexistuje dobro a zlo, ale jen 50 odstínů šedé. Ale ne. Důsledky téhle epizodky tak daleko do příběhu nesahají.

A proč o tom mluvím? Od nového Zaklínače bych chtěla, aby volby byly skutečně morálně nejednoznačné. A to ne ve smyslu Thronebreakeru, kde ani netušíte, jaké budou dopady vašeho jednání. Ale spíš jako v The Walking Dead od Telltale, kde se musíte rozhodnout, komu dáte příděl jídla a komu ne. Sakra, tohle rozhodnutí mě straší doteď. Na to prostě není „ta správná“ odpověď. Jasně, vedlejší drobné úkoly Zaklínače 3 podobné rozhodování měly, ale obecně platí, že hlavními příběhovými misemi se dalo vcelku jasně morálně navigovat.

Zároveň by bylo prima, kdyby aspoň pár questů mělo skutečný a radikální dopad na příběh. Jedna z věcí, které jsem naprosto milovala na Zaklínači 2, bylo bezprecedentní rozhodování, kde jste se dočkali NAPROSTO jiného zážitku na základě vaší volby. Tohle mi na trojce vážně chybělo. 

Líbilo by se mi taky lepší vyvážení obtížnosti, start, který není tak zdlouhavý, questy, co vás nehoní doblba tam a zpátky nebo závěr, který není založený na pár rozhodnutích v poslední kapitole. To jsou ale ve výsledku drobnosti. Hlavní je morální rozhodování, jádro zaklínačského světa. To by mělo být udělané pořádně.

Vašek Pecháček: Konjunkce sfér

Konjunkce zdroj: CD Projekt RED

Důvodů, proč Zaklínače 1 dodnes považuju za jedno z nejlepších RPG všech dob, je víc. Někde na prvních místech se ale nachází centrální, nevyřešitelné dilema: je lepší pomáhat rasistickému, fanatickému Řádu planoucí růže, nebo teroristům s veverčím ocasem na čapce?

V první hře to funguje krásně, v dalších hrách už mi útlak elfů a trpaslíků přijde spíš jako sekundární záležitost, ale pořád někde v pozadí nemorálně páchne. A mě by zajímalo, jak by to asi vypadalo, kdyby všechno bylo naopak. K tomu potřebuju Konjukci sfér.

Strašně bych chtěl být svědkem momentu, kdy relativně poklidné soužití elfů, trpaslíků, bobolaků a vranů roztříštil chaos, kdy se světy prolnuly a z destrukce kromě ghúlů, graveirů a upírů vystoupil ten nejhorší netvor ze všech – člověk.

Ale zatím to není člověk dominantní, člověk vládnoucí nad ghetty, člověk páchající pogromy a devastující vše, nač sáhne. Je to člověk vyděšený, člověk vyhladovělý, člověk naprosto nepřipravený na život v novém světě plném magie. Je to člověk odsouzený k záhubě, pokud mu Starší rasy nepomohou.

Hra by se klidně mohla ubírat směrem, který naznačila Šárka, a sledovat stvoření úplně prvních zaklínačů. Stejně dobře by ale hlavním hrdinou mohl být první lidský mág (třeba Jan Bekker?), který se svůj um naučil od elfských Vědoucích.

Anebo by se dalo původním hrám nastavit zvláštní zrcadlo. Hráli jsme za „člověka“, i když zmutovaného, v době, kdy elfové a trpaslíci byli na kolenou. Pojďme si teď zahrát za elfského šlechtice. Pojďme se snažit nebohým lidem pomáhat s plným vědomím toho, k čemu odsuzujeme svou rasu. Nebo změňme historii a spáchejme preventivní genocidu. Tady si Bětka může najít tolik odstínů šedé, kolik bude chtít.

Nejnovější články