Adam Homola
zdroj:
tisková zpráva
Na prvním místě nemůžu mít nic jiného než pokračování jedné z mých nejoblíbenějších her minulé generace konzolí. Pro Red Dead Redemption z roku 2010 by se vlastně našlo i nějaké místečko v mém pomyslném TOP 10 nejoblíbenějších her vůbec. Není proto divu, že mám pokračování hned na prvním místě, i když toho ve skutečnosti o hře vlastně tolik nevíme.
Na mysl se přitom vkrádá otázka, jak moc bude Red Dead Redemption II online, když je GTA Online takový dlouholetý úspěšný tahoun? Ať už bude ve hře online prvků moc nebo málo, při pomyšlení na masivní otevřený svět divokého západu, břitké dialogy, uvěřitelné postavy a zábavné mise se nemůžu netěšit. Další velká hra RockStaru na sebe vždycky strhne velkou pozornost a RDR2 není v mém případě výjimkou.
zdroj:
tisková zpráva
Každá hra, která se alespoň snaží vypadat trochu jinak, má u mě hned jedno malé, bezvýznamné plus. Chystaný Yoshi pak tuhle vizuální unikátnost posouvá na úplně novou úroveň. Celá hra vypadá jako jedno velké dioráma a když se i cynik jako já nemůže při pohledu na obrázky nebo trailery nerozplývat, mluví za vše.
Navíc jde přímo o hru od Nintenda a jak dobře víme, jejich plošinovky jsou zpravidla bezvadné. K dobru je potřeba přičíst i sympatický kooperativní režim a vychází mi z toho titul, který si jako majitel Switche pořídím nejspíš ihned po vydání.
zdroj:
tisková zpráva
O třetí místo se mi prala asi tak desítka her, od kolosů typu Anthem či God of War, přes „střední třídu“ kde je třeba Tropico 6 nebo Vampyr, až po menší kousky typu Fe nebo The Last Night. Přesto raději vyberu The Crew 2 a to z prostého důvodu: opravdu rád bych si zahrál povedené závody a loni se mi nepoštěstilo. Forza Motorsport 7 mě neoslovila, Gran Turismo Sport šlo svým zaměřením úplně mimo mě a Need For Speed Payback bych nejradši vymazal z paměti.
The Crew 2 tak najednou stoupla v očekávání mnohem výš. Nejen že hra vypadá opravdu dobře, ona hlavně staví na solidních základech. Jednička byla fajn, i když měla spoustu „ale…“. A zatím to vypadá, že se vývojáři z nedostatků prvního dílu poučili a slibují opravdu pořádnou a vychytanou arkádovou jízdu. Takovou jsem loni nedostal a doufám, že slibně vypadající kousek nezmrší tvůrci třeba hloupým systémem progrese. A i kdyby ano, tak pořád ještě můžu doufat v oznámení další Forzy Horizon…
Patrik Hajda
zdroj:
tisková zpráva
Hned dvě hry z mé trojice měly svou premiéru na loňské prezentaci na E3. A Way Out mi opravdu učarovala svou dnes nevšední kooperací. Ne že by kooperativních her vycházelo málo, ale jen pár z nich dnes nabízí asi upadající gaučovou zábavu. A fakt, že A Way Out nejde hrát jinak, než přesně ve dvou hráčích (na gauči nebo přes net), mě naplňuje nadějí.
Těším se na odlišné přístupy obou hlavních postav, na zábavný útěk z vězení, i na následné přežívání v divočině s občasnými vloupačkami do kas benzínek. A těším se o to víc, když vím, že tento zážitek budu celou dobu s někým sdílet. Zároveň oceňuji férový přístup tvůrců, kteří po vás nevyžadují nákup dvou kopií ani v případě, že si zvolíte tu virtuální cestu kooperace.
zdroj:
tisková zpráva
Mám rád dinosaury a už se vážně těším na šťastné shledání Chrise Pratta s jeho milovanou Blue v nadcházejícím pokračování popkornového bijáku Jurský svět. Ale možná ještě nedočkavější jsem v případě budovatelského tycoonu Jurassic World Evolution, který by měl vyjít po boku filmu.
Pořádná dinosauří strategie se neobjevila již slušnou řádku let a nemohlo se stát snad nic lepšího, než že licence padla do rukou Frontier Developements, konkrétněji do týmu stojícím za vynikající Planet Coaster. Budovací nástroje ze zábavního parku v jurském parku? Počítejte se mnou!
zdroj:
tisková zpráva
Pro mě osobně největší překvapení z E3. Přitom nejsem nijak zvlášť velkým fandou lidského pavouka v elasťácích. Komiks jsem bohužel nečetl, filmy mě celkem bavily, tedy až na ty s Garfieldem… Ale Spider-Man má u mě své hřejivé místečko díky nostalgii z dob druhého PlayStationu. Tehdejší absolutní svoboda v poletování po New Yorku spojená s obrovským množství bojových komb se zasloužila o stovky probdělých nocí.
Žádné modernější díly mi nedokázaly poskytnout ani podobný zážitek, ale v případě nadcházejícího titulu cítím přívan svěžího vzduchu. Soubojový systém po vzoru her s temným rytířem Spider-Manovi pasuje jako ulitý, hra vypadá k světu a snad nás čeká i zajímavý příběh. Insomniaci, nepokazte to, prosím.
Václav Pecháček
zdroj:
tisková zpráva
Upírské RPG v pošmourném Londýně po první světové válce od tvůrců Life is Strange? Ano, prosím. Vampyr vypadá z prvních záběrů skvěle a i Martin, který si na loňské E3 mohl kousek vyzkoušet, chválil uvěřitelné postavy a propracovaný svět. Je pravda, že na projektu pracuje část studia stojící za nemastným neslaným Remember Me, ale eskapády dr. Jonathana Reida mi zatím spíš než divné akční sci-fi připomínají legendární Vampire: The Masquerade - Bloodlines.
Tím samozřejmě neříkám, že od Vampyra automaticky očekávám podobný kultovní hit. Bude mi úplně stačit, když dostanu kvalitní upířinu, která mě vtáhne co nejhlouběji do svých krvesajných morálních dilemat. Někoho musím vypít, abych přežil. Bude to radši malý sirotek, co nebude nikomu chybět, nebo stárnoucí mecenáš zásobující penězi a prací celou čtvrť? Pokud na takové volby Vampyr bude patřičně reagovat, mohlo by se na počítačích a konzolích brzo urodit něco speciálního.
zdroj:
tisková zpráva
Minulý rok jsme při přemýšlení o Best of 2016 sáhodlouze diskutovali o kvalitách The Banner Saga 2. Já jsem z těch, kdo celou sérii včetně jejího druhého dílu vášnivě obhajují, a proto na mém seznamu nemůže chybět završení celé trilogie, The Banner Saga 3. Pravda, zdaleka není jisté, že vyjde ještě letos – dokonce bych se vsadil, že vágně plánovaný prosinec 2018 se změní v příští rok.
Ale třeba nás autoři překvapí, a my si vikinské mytologické dobrodružství užijeme ještě letos. Epický závěr dvojky nechal figurky na šachovnici rozestavěné extrémně napínavě, a jsem zvědav, jak se naši hrdinové hodlají postavit zdánlivě nezastavitelné Temnotě. A taky by mě zajímalo, kdo ze zdánlivých hrdinů vlastně vůbec žádným hrdinou není.
zdroj:
tisková zpráva
Vyjde tolik očekávané pokračování výborného, byť dnes už vážně trochu přestárlého Mount & Blade: Warband už letos? Na rozdíl od třetí Banner Sagy bych se vsadil, že to Bannerlord stihne. Ukázky, jimiž se Taleworlds prezentovali na různých výstavách a v trailerech, totiž vypadají tak skvěle, že finální produkt už snad ani nemůže být o moc lepší.
Tak rád bych konečně vyrazil na výpravu do sice vymyšlené, přesto však skutečným středověkem inspirované krajiny v čele své vlastní bandy žoldáků či lenních vazalů. Na hřbetu koně bych se rval s přesilou a pokoušel se proměnit ze smrdutého otrhance v pána vlastního hradu nebo aspoň vesničky. A to ani nezmiňuju uživatelské mody, kterými byly minulé kousky série zásobeny opravdu bohatě. Vždycky si rád vzpomenu na svá dobrodružství z modifikace Hry o trůny.
Petr Poláček
zdroj:
tisková zpráva
Spousta hráčů už je z remaků a remasterů unavená, nebo to alespoň říkají. Pro mě to neplatí, právě naopak. Zpřístupňování kultovních, klasických nebo jinak význačných titulů hráčům, kteří je nemohli v době původního vydání hrát, protože třeba tahali kačera na provázku, má podle mě smysl. Čistě osobně jsem navíc rád, že tituly, které jsem kdysi do zblbnutí hrál, si můžu zahrát znovu – na současném hardwaru, s upravenou grafikou, s odstraněnými chybami původních verzí, ale s původní atmosférou a hratelností.
A protože první System Shock patří mezi hry, které v mé hráčské mysli zanechali nesmazatelnou stopu, třesu se, jak dopadne remake této klasiky od Nightdive Studios – bandy vývojářských veteránů, kteří mají Systém Shock stejně zažraný ve vzpomínkách jako já. A když píšu remake, nemám až tak zcela pravdu. Je to spíše reimaginace. Zápletka stejná, atmosféra doufejme také, ale hratelnost se díky možnostem Unreal Engine technologie a zapracování nových hádanek a prvků snad posune kupředu. To samé díky vyprávění, jehož kvalitu pro mě garantuje přítomnost Chrise Avellona a dalších tvůrců, kteří mají na kontě hry, na něž do smrti nezapomenu. A to ještě Warren Spector kutí System Shock 3 ...ten si ale nechám do nejočekávanějších her roku 2019.
zdroj:
tisková zpráva
Fenomenální úspěch dystopického simulátoru úředníka Papers, Please se pro Lucase Popea ukázal být spíše prokletím. Všichni od něj čekají další nezávislý hit, což je břemeno, které se nenese jednoduše (viz článek v Levelu 281). A na neustále protahovaném vývoji jeho další hry Return of the Obra Dinn se to projevuje. Přesto pořád věřím, že nepopiratelný kreativní talent Lucase Popea vytvoří i napodruhé unikátní herní zážitek, tentokrát více mysteriózní, více detektivní, graficky silně stylizovaný a možná i do značné míry hororový.
Nemá cenu nic zastírat – do tohoto projektu jsem zamilovaný už od hratelné GDC ukázky z roku 2016, která jen naznačila grafickou stylizaci, atmosféru a několik základních herních mechanismů. Bohatě mi to ale stačí k tomu, abych Return of the Obra Dinn zařadil mezi mé nejočekávanější projekty roku 2018 (případně dalších let, kdyby to letos nevyšlo).
zdroj:
tisková zpráva
Studio Media Molecule vytváří fascinující prostředí k uplatnění hráčské kreativity od samého začátku. Robustní editory ve hrách LittleBigPlanet 1 a 2 umožnily řadě hráčů, včetně mě, aby jednoduchým způsobem zhmotnili své představy o příběhu i hratelnosti a nabídli je známým a kamarádům. Tearaway zase ukázala, jaký mají tvůrci v Media Molecule přetlak kreativity, a jak brilantně dokáží oslovit opravdu širokou skupinu hráčů od těch svátečních až po hardcore „pařany.“
Několik let vyvíjený projekt Dreams by měl spojit oba popsané přístupy do jedné hry, která nabídne jak fascinující výlet do fantaskních míst v kampani, tak virtuální prostor, kde hráči mohou s pomocí všehoschopného editoru vytvářet vlastní světy, levely, příběhy i celé hry, aby je pak mohli nejenom sami hrát, ale hlavně sdílet s ostatními. Už se nemůžu dočkat, až si v Dreams zhmotním své vlastní sny.
Aleš Smutný
zdroj:
tisková zpráva
Battletech je pro mne nostalgický milník. Česky lokalizovaná verze deskovky mi vydržela roky a na jedné ze škol v přírodě jsem s ní nakazil půlku třídy, takže po 14 dnech jsme všichni řešili strukturální body a jak udělat co nejvyváženější roboty. Právě tenhle konstruktérský a taktický zápal by měla přinést chystaná tahovka od Harebrained Studios, kde ostatně působí i Jordan Weisman, který stál u zrodu deskovky. Navíc, Shadowruny Dragonfall a Hong Kong jsou vynikající RPG, kterými u mne Harebrained zabodovali.
Battletech kromě dostatku času na taktizování díky tahovým soubojům přinese i přemýšlení nad tím, jak svou kumpanii pilotů a jejich mechů co nejlépe nakombinovat. Půjde jak o volbu mechů, tak i jejich výzbroje a výstroje. Nebudete se muset držet zaběhlých modelů, ale klidně můžete kombinovat různé šasi s různými zbraněmi a vytvořit tak nezastavitelnou jednotku. Nebo budoucí haldu šrotu, pokud tahle taktika nevyjde. Stromy schopností, a právě široké možnosti úprav by měly zajistit, že každý mech bude unikátní. A až člověka omrzí kampaň, je tu PvP multiplayer. Tak trochu se obávám, že Battletech mi ukousne pořádnou porci času.
zdroj:
tisková zpráva
Kratos mi už chybí a také mi chybí pořádná, lineární akční hra. Změna perspektivy a s ní asi související změna herních prvků by spartskému bijci mohla prospět, stejně jako otcovské starosti s vlastním synem. Už asi nepůjde jen vztekle řvát a trhat všem okolo hlavy a další části těla. Výlet na sever také vypadá nadějně, protože to nabízí designérům mnohem víc svobody než nutně prosekaná antická mytologie. Podívat se prý máme do devíti světů severské mytologie a to už se dá vyčarovat prakticky jakékoliv prostředí a nepřátelé.
Tvůrci ze studia Santa Monica už potvrdili, že ač úrovně budou otevřenější, není to open world. Příběh bude lineární, bez nějakého větvení a já říkám: „správně!“ Po všech těch open worldech bude příjemné projít si správně přepálený a brutální příběh od začátku do konce bez nutnosti jej nějak kouskovat. Sice mi trochu budou chybět Kratovy čepele na řetězech, ale jeho nová sekyra a štít je snad důstojně zastanou. Navíc už tu prý nebudou QTE, které se, přiznejme si, už dost přežily. Prostě mi dejte další, krásně vypadají řežbu s charismatickým mlýnkem na maso a já budu spokojený.
zdroj:
tisková zpráva
Jak bych mohl opomenout první „velké“ pokračování jedné ze svých nejoblíbenějších her? A tím myslím nej za celou dobu, co hraju (což začíná být depresivně vysoké číslo). První Valkyria Chronicles jsem hrál dvakrát (PS3 a PC verze) a pokukuji po PS4 remasteru. Jenže čtyřka by to měla stihnout ještě letos (v Japonsku vyjde už v březnu), a tak možná raději počkám, abych se nepřehltil. Čtvrtý díl bude kráčet ve šlépějích předchozích tří dílů, tedy kombinaci tahové strategie s realtime přesuny a RPG prvky.
Oproti jedničce si ale zahrajeme za jinou stranu konfliktu, protože se společně s velitelem Claudem Wallacem z Atlantické federace přesuneme do severní Evropy v zoufalém protiútoku na pozice Východní imperiální aliance. Když už bych si mohl něco přát, tak návrat permanentní smrti vojáků z jedničky. Ve dvojce na PSP mi fakt, že zabitá jednotka jen vypadne na pár bitev, dost kazil zážitek a nemohl jsem se nostalgicky probírat jmény na hřbitově a s mužnou slzou v oku vzpomínat na okamžiky, kdy mí pěšáci padli.
Zdá se ale, že tvůrci tímto směrem míří. Už se nechali slyšet, že opustí středoškolský formát dvojky a trojky a zaměří se na válečné prožitky a břímě, které frontové boje nesou obecně. Takže konec rozjuchaných teenagerů a zpátky z vojákům umírajícím za vlast a spolubojovníky. Mimochodem, opět se vrací skladatel Hitoši Sakimoto, který složil skvělé soundtracky ke všem předchozím dílům, ale jeho práce můžete slyšet třeba také ve Final Fantasy Tactics a mně teď hraje u aktuálně zapnuté Ogre Tactics: Let Us Cling Together. Náhoda? Nemyslím si. Když nad tím tak přemýšlím, skoro se bojím, jestli na Valkyria Chronicles 4 nekladu větší očekávání, než může hra naplnit. Ale ona to Sega nějak zvládne.
