Deskovka Dice Hospital: povedený nástupce Theme Hospital na stole

13. 4. 2019 14:00 - Deskové hry
autor: Alladjex

Mezi budovatelskými hrami je Theme Hospital ikonou, která si hoví ve zlaté klenotnici retroher. Jen s ročním zpožděním k jejímu desetiletému jubileu vyšli tři potomci, kteří se inspirací ve slavném předkovy nijak netají. Rozverná Two Point Hospital. Seriózní Project Hospital. A co je to třetí? Desková hra, jejíž jméno máte přeci v názvu článku. Dice Hospital.

Dice Hospital

1–4 hráči | 45–90 minut | Od 10 let | anglicky, minimum textu 

Běžné deskoherní populaci je ve většině případů ukradené, která firma hru vydala a jak se jmenují autoři či ilustrátoři, kteří na ní pracovali. Pokud bych nepsal článek pro Gamesy, asi bych na informace o tvůrcích nijak neupozorňoval. Ale název firmy, která má Dice Hospital na svědomí, je Alley Cat Games; takové sympatické pomrknutí na ty, kteří vědí.

Žijeme v době, kdy neopatrné zmínění nějakého názvu chráněného autorským zákonem může zajistit veselý dopis z právního oddělení velké korporace či mediálního magnáta. Malá kočičí firma si jen těžko může dovolit jít do rizika a zmínit fakt, že inspirací pro jejich hru byla Theme Hospital. Jako v dobách komunismu si musíte náznaky hledat sami. V názvu, stylu ilustrací, či samotném tématu. Každopádně na kickstarterové stránce tuhle informaci rozhodně nenajdete.

Evidentně je ale dost pamětníků, kterým se rozezněla nostalgická struna a částka vybraná na realizaci hry byla víc než desetinásobek základní požadované sumičky. Po roce se čerstvé a desinfekcí vonící krabice plné pacientů, sester, specialistů a kusů nemocnice vystavily na odiv v loňském Essenu. Název i téma tvůrci zvolili opravdu dobře. Stánek s demo kopiemi byl v neustálém obležení. Prostě retro frčí!

Dice Hospital zdroj: Archiv

Mrtví a živí

Kontext bychom měli, ale jak je na tom samotná hra? Hlavní ozubená kola mechanismů, která ženou hratelnost, jsou pacienti, personál a samozřejmě výstavba a expanze nemocnice. Začněme tím nejzajímavějším, tedy choroby-nesoucími lidmi. Na začátku každého kola je sanitní vozy rozvážejí do nemocnic hráčů. Když přijdete na řadu, vyberete si, která ze zbývajících sanitek to u vás zaparkuje.

Můžete vzít za vděk tou s nižším číslem a posunout se na žebříčku pořadí pro další akce. Na druhou stranu vás ale zaplaví pacošové, kteří jsou na tom výrazně hůř a jejich léčení dá mnohem víc práce. Sanitky na konci řady vezou hypochondry, kterým skoro nic není. Soupeři před vámi vám ale zase rozeberou lukrativní místnosti a věhlasné lékařské kapacity.

Přímo v názvu hry je zapečen vzhled nemocných a co vás při práci čeká. Kostky. Pokud je pan Kostka Nemocný s číslem jedna, blíží se stavu rigor mortis, a pokud s ním do konce kola nic neuděláte, budete ho muset přesunout do márnice. Naopak Paní Kostka Skorozdravá s šesti puntíky už potřebuje jen decentní pošťouchnutí na virtuální sedmičku, abyste ji mohli z nemocnice vykopnout s diagnostikovaným uzdravením a inkasovat za ni body.

Celá galerie

Řekněte ááá

Léčení probíhá skrz výkonný personál v podobě běloskvoucích se sester a specialistů čtyř barev. Každou figurku můžete vyslat do odpovídajícího sálu nemocnice, kde provede příslušný výkon na příslušné kostce, tedy pacientovi. V základním areálu stejném pro všechny hráče je pouze zvýšení hodnoty o jeden puntík na jedné kostce identifikované barvou (červená, zelená, žlutá) nebo rozsahem (1-2, 3-4 nebo 5-6 puntíků).

Naštěstí z kraje herního kola dostanete na výběr z připojení nové výkonnější místnosti nebo přijetí specialisty. Zatímco rozšíření areálu o nové prostory s sebou nese širší možnosti a kombinace, jak nakládat s pacienty, specialisté – reprezentovaní figurkami – poskytují akce navíc a některé zefektivňují. Například nový operační sál je schopný zahýbat se zraněnou kostkou ne o jeden, ale rovnou o tři puntíky naráz. Biolog zase léčí rovnou dva stejně nakažené pacienty najednou.

Život v nemocnicích probíhá v typickém denním rytmu. Nábor pacientů, vylepšení nemocnice, léčba, smrt a uzdravení, závěrečná výměna směn personálu. Kompletní uzdravení je jen a jen na vás. Naopak stav kostiček, kterým jste během kola nevěnovali sebemenší péči, se zhorší sám a nic vás to nestojí.

A pokud takový nebožák byl na jedničce, hranatý život je u konce, dáte k ledu do márnice jeden žetonek s lebkou a… život, nebo spíš hra jdou dál. Při výměně směny stáhnete figurky sester a doktorů zpět do pozice „připraveno“ a s úsměvem se můžete vrhnout na nové nebožáky. Jak by řekl Honza Olejník: „Je to podle pravdy!“

Dice Hospital zdroj: Archiv

O penězích to opravdu není

Bystří hnidopichové jistě zaznamenali, že jsem se ani jednou nezmínil o nějakých dolárcích, eurech či yenech, které by držely chod vašeho zařízení pod krkem a měřily míru vašeho úspěchu v porovnání s ostatními u stolu. Nejsou tu. Hraje se na body. Žádné výplaty, žádné peníze za instalaci nových pisoárů či funkčních radiátorů.

Dice Hospital je typickým představitelem deskové hry, která svoji předlohu bere jako velmi volnou inspiraci, z níž si bere základní premisu a sem tam nějaký ten herní princip. Nesnaží se jako většina filmové tvorby podle herních značek o bezduchou kopírku. Naopak se snaží vytáhnout voňavé esence, které míchá do parfému se slabou připomínkou původního zážitku.

A to není nic špatného, jak dokládají už vousatí Vládci podzemí inspirovaní Dungeon Keeperem či nejnovější Bloodborne: Karetní hra (naše videorecenze), která má s předlohou společné screenshoty a možná ještě mechanismus smrti a ztráty krve. Podobně mi voní i kostková nemocnice, která je spíše pohodovou relaxační záležitosti, v níž blbnete s kostičkami a jejich čísly a projekce na umírající pacienty je prostě fajn.

Dice Hospital zdroj: Archiv

Relativně klidný zážitek se s blížícím se závěrečným osmým kolem hry trochu rozjede, protože se vám díky místnostem a specialistům rozšíří paleta možností experimentů, které budete na návštěvnících nemocnice provádět. Ale i v závěrečném kole se hra drží v rozumných mantinelech a nejde o žádné strategické orgie.

Výtka z mojí strany míří k relativně malé nabídce efektů zejména v případě místností. Protože jejich kombinování s akcemi specialistů je přeci jen to nejzábavnější, co ve hře děláte. Časem se prostě omrzí. Podobně může někomu vadit, že se obzvlášť v závěru hry ztrácíte v tom, se kterou kostkou jste už hýbali a kterou ještě neléčili.

Zatímco v prvních tazích si všechno snadno promyslíte dopředu a pak jen vyšlete personál za svými úkoly, později už je kombinací prostě moc. A tak jsem možná i párkrát podváděl, klidně i ve svůj neprospěch, když jsem některé akce vracel. Ale nepodváděl jsem schválně. Fakt!

Tagy: nemocnice deskové hry kostky workerplacement

Zdroj: vlastní

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)