...se dostávám do lobby, kde visí spousta obřích plakátů s herními motivy. Mrzí mě, že se v tom všem ztrácí nádherná výzdoba tunelu, co spojuje severní a západní část výstaviště ve stylu gotického vitrážového okna z Lords of the Fallen. Pokud vás baví sochy, sousoší a megasochy, byli byste zde v sedmém nebi. Není důležité, jaké hry máte rádi, jen sledujete působivou a zároveň kýčovitou výzdobu. Před vstupem do západní části drtí tank z World of Tanks nebohý sporťák, přes ulici sleduje hororový výjev robot z Titanfall a o kousek dál postávají transportéry z Call of Duty: Advanced Warfare. Uvnitř výstaviště vás okouzlí třeba obrovský goliáš z Evolve nebo sochy bojovníků z Battlecry v životní velikosti.
zdroj:
tisková zpráva
Pokud vás pohled na herní výzdobu nebere nebo máte nadupaný plán schůzek, přidejte do kroku, není čas se kochat. Úspěch závisí na tom, jak máte poskládané prezentace. A s kým. Pracovní zážitek se též může diametrálně lišit podle toho, jestli jste neustále ve shonu a na každou schůzku dorazíte o pět minut později (většinou to není žádná tragédi), nebo vás naopak pořadatelé ženou jako lidské stádo, které má o hře jen napsat bez ohledu na to, co si ve skutečnosti myslí. Jen za první den jsem v tomto ohledu nabral několik diametrálně odlišných zážitků, které pramení z odlišného přístupu k PR.
Kupříkladu prezentace Destiny byla velmi profesionální, možná až příliš. Nevyhnutelný komunikační šum, když jsem vypadl ze seznamu hostů, pořadatelé vyřešili během pár minut. Jednotlivé skupiny novinářů byly organizovaně poháněny skrze dvě místnosti a úvod, jakkoliv vizuálně působivý, vedl jen k tradičním PR klišé. Když jsme po půlhodinovém hraní (opět organizovaně) odcházeli, všechny ty pozdravy od pořadatelů čpěly nucenou etiketou a bylo jasné, že je třeba dostat použité stádo ven a nahnat dovnitř další. Neberu si to osobně a spousta kolegů si osobně nebrala ani klišé při úvodní prezentaci, kdy halasně tleskali, přestože ještě nebylo čemu. Inu, jiný kraj...
zdroj:
tisková zpráva
Zcela opačným případem byla prezentace Elite: Dangerous, kde se k nám s Pavlem přimotal David Braben. Proseděl s námi celou prezentaci, kterou vedl nadšený chlapík, co zjevně s Elite žije dnem i nocí. Braben ochotně odpovídal na otázky o hře i svých osobních pohledech na některá témata, ale hlavně s námi diskutoval. Jednoduše se chtěl podělit o svou (neskutečně skvěle vypadající) hru a celou místnost díky tomu opanovalo nadšení a pohoda. Dalším příkladem podobně uvolněného stylu byl prostor u Devolver Digital, kde jsme si s různými nezávislými vývojáři povídali o Johnu Woo, akčních filmech a hrách typu Blackthorne nebo Shadow of the Colossus.
Nechci tím říct, že snad platí „nezávisláci jsou lepší“. Stejně nadšeně se vám mohou věnovat i tvůrci velkých her. Kdybych měl první ostrý den zhodnotit, musím konstatovat, že bych se nechal výstavou klidně uchvátit, aby si pak se mnou dělala, co chce. E3 je však dobrý sluha, ale špatný pán. K vidění sice není moc nových titulů, davy vás v některých místech chtějí zadupat do země jako stádo pakoňů a z amerického nadšení nad každou prkotinou asi dostanu osypky, ale zároveň E3 nabízí, co by měla - hry k hraní a prvnímu pohledu. Jde však o pohled po prvním dni. Počkejme si na finále, kdy budeme možná všichni připomínat záporáky z Dead Island. Prozatím ale mohu říct „pěkné to je.“
zdroj:
tisková zpráva
