Přiznám se, že při čtení názorů (legitimních!) mých kolegů (Andrej - Dan) na to, co si odnesli z letošní E3, dostal jsem chuť uvázat si smyčku na gamepadu a skoncovat s tímto smutným herním světem. Dokud jsem nezjistil, že je bezdrátový a myš příliš křehká... a také dokud jsem se s odstupem nepodíval na ta kvanta her, obrázků, videí a zpráv, která mi přes týden prošla klávesnicí. A zjistil jsem, že házení flinty do žita je, alespoň v mém případě, předčasné. Ne, nebudu se tvářit, že je vše v pořádku, že slunce svítí, ptáčci zpívají apod. Ale zároveň nevidím, že bychom se ocitali v nějaké krizi hraní. Ne. Nejsme v období, kdy by na nás zaútočila samá pokračování a interaktivní filmy nebo hry s tím koketující. Chápu, proč můžeme lehce tomu dojmu podlehnout, ale... jedno po druhém.
Konference, špatná show pro hráče
Pokud člověk přihlíží hlavně k tiskovým konferencím, není obtížné podlehnout skepticismu. Kupříkladu ta Microsoftu byla skvělým případem mizerně odvedené práce. Na začátku několik tradičních titulů a pak hodina, kdy jsme slyšeli „Kinect“ na dva roky dopředu. Rozumný člověk by témata více rozdělil, dokázal by střídat Gears of War 3 s casual hrami a dalšími klasickými tituly. Jenže si je třeba uvědomit jednu věc. Tohle jsou tiskové konference a ty už, bohužel, nejsou primárně pro hráče. Dokazuje to kupříkladu výrazný pokles akcií Nintenda po předvedení Wii U. Konference jsou z většiny byznysem, kdy prezentujete akcionářům a novinářům, kteří jsou mnohdy z mainstreamových médií „to nejlepší“. A jelikož byl Kinect výdělečnou záležitostí a zároveň je pro PR atraktivní svým „revolučním“ konceptem, není divu, že je základem prezentace. Při prezentaci své firmy na největší tematické výstavě prostě už dnes musí postupovat podle určitého bontonu... bontonu, který může znamenat rozdíl ceny akcií. A tu, my hráči, neurčujeme. Proto jsou pro nás směrodatné spíše přímé zážitky z hraní her a jednotlivých stánků, jimiž nás začnou kluci brzy zásobovat.
Což ale nic nemění na tom, že i tak jde cítit zrovna z Microsoftu určité zklamání. Žádná nová silná hra, nebo alespoň ne zde. Na druhou stranu, čas exkluzivit se začíná stávat minulostí. Exkluzivitu pro firmy nyní znamenají rozdílná pohybová ovládání. A tak se Mass Effect klidně podívá na PS3 a Ninja Gaiden či Dark Souls zase na X360. A klidně to řeknu a nebudu se za to stydět – těším se na Gears of War 3, protože mám tuhle hru rád jak pro přehnaný styl, tak pro kvalitní multiplayer. Stěžovat si u třetího dílu na to, jací jsou hrdinové, to je pozdě. A klidně i řeknu, že jsem zvědavý na to, zda se Kinect odhodlá vstoupit do vod tradičních her (nechci používat zprofanované „hardcore“), Ryse to může dokázat. Nebo pohořet... uvidíme. Jsem zvědavý i na částečnou implementaci do klasických her, jako je Mass Effect 3 či Forza. U prvního jmenovaného mne zajímá potenciál hlasového ovládání (kupříkladu podobný koncept u HAWX mne bavil a přitom byl jen přídavkem) a u druhého... nu, nevěřím, že půjde auto solidně ovládat, pokud se nesníží lag. Ano, klidně mi dejte Kinect doplňky do her. Střílet s ním v novém Ghost Reconu nebudu, ale pokud bude úprava zbraně s jeho pomocí rychlá a pohodlná, rád ji použiji. Jen pro ten pocit. Protože o tom hry jsou – o tom, co vás baví a z čeho máte dobrý pocit. Bez ohledu na to, co kdo říká. Trochu mi přijde, že se snažíme vytvořit model Universální Stará Dobrá Hra, Která Byla Originální, Zábavná, Nelineární a Rozhodně Ne Jako Ty Dnešní (USDHKBOZNRNJTD). Jenže... Máme tendenci vidět minulé časy jako ty dobré. Vyzdvihujeme ty skvělé hry a zapomínáme na ten mizerný balast, který byl kolem každý rok nalepen... a který byl zaslouženě zapkmenut. Jen to pak vypadá, že dřív bylo vše skvělé... a přitom člověk často trpěl u hraní stejně jako dnes.
Pořád jsou tu hry, na něž se těším, od nichž mnohé čekám
V podcastu jsem velmi neprozřetelně řekl, že mne vlastně nic neoslovilo. Hloupost. Lál jsem si hned ten večer, kdy jsem znovu a znovu prohlížel trailer na NeverDead, hru, která zkouší něco jiného, netradičního a možná se jí to nepovede. To je riziko, ale jedna hra, na níž se těším. Třetí Ninja Gaiden má být stejně těžký jako předchůdci, s méně absurdní brutality, s více samotným vyobrazením násilí. Druhá. DmC možná nedopadne stejně dobře jako předchůdci, ale pro oblibu série... třetí. From Dust je kousek, který sleduji už rok a téhle teraformerské strategii věřím. Čtvrtá. Dark Souls? Není třeba komentovat. Pátá. Ace Combat: Assault Horizon? Pro mne bez diskusí šestá. A další, jen bez počítání, Starhawk, Dragon’s Dogma... A to jsem spíše u těch méně blyštivých jmen. Koukněme se na ta více diskutovaná. TES: Skyrim? Po prezentacích a Lukášově nadšení už moc nepochybuji. Prey 2? Samozřejmě. BioShock: Infinite? Jistě. Istanbul v Assassin´s Creed: Revelations? Bez diskusí. Klidně se zadívám dál do budoucna - SoulCalibur V, SW: TOR, Max Payne 3. Samozřejmě Mass Effect 3. Víru v pořádný masivní multiplayer chci oživit v Battlefieldu 3. A nechat se najmout zmetky na obloze z EVE, abych pak mohl vydělávat v Dust 514...
A je toho určitě víc. Na to, jak temná je budoucnost hraní tu vidím tolik her, na něž se těším, až si budu muset přistavit novou poličku „zahraju si až bude čas“. Některé mohou být špatné, některé mi nesednou... ale všechny jsou v jádru tradiční a slibně vypadající. Najednou nemám o budoucnost hraní strach. Ano, mrzí mne, že je tak málo strategií RTS typu, vždyť teď třímá standartu snad jen StarCraft 2 a překvapivě zábavné a návykové Halo: Wars (strategie...na X360!), které je ale s námi už nějaký ten pátek.
Filmový feeling... ten je tu s námi víc jak dekádu
A řeknu to na rovinu, mučte mne, kamenujte, odpadky zavalte, polijte prasečí krví a zapalte... Ale já chci být do her co nejvíce ponořený a budu rád, pokud to ke stylu hry sedne a bude správně zakomponováno, když zde bude dostatek cut scén. Hraní je o komplexním zážitku, ne jen o tom ryze interaktivním. Kdo z vás si nepamatuje jmenování Sheparda Spektrou? Kdo se nebavil zcela nekompromisním a vynikajícím úvodem Zaklínače 2? Zabrousím do minulosti... kdo nebyl překvapen při vynikající scéně z KOTOR, když si Darth Revan sundá masku? Přiznám se, že chci velké záběry a filmové sekvence, které budou délkou vhodně zvolené. Chci skutečně filmovou interakci mezi postavami, ne jen pobíhání mezi statickými NPC a odklikávání rozhovorů. První cut scény jsme viděli už u Dungeon Mastera a jak skvěle to tehdy vypadalo. Nechci interaktivní filmy, tedy pokud nebudou vypadat jako Heavy Rain. Ale těch skutečně vidím naprosté minimum.
Takže ano, i přesto, že tiskovky z E3, na něž je upínána největší pozornost, byly nudné, mám z výstupu celé konference radost. Pravda, nedočkal jsem se velkých nových oznámení. Ani, přivítal bych nějaké pravdu šokující překvapení. Ale zároveň jsem četl a viděl tolik materiálu o chystaných projektech, že prostě nemůžu cítit nějaký skepticismus ohledně vývoje. Viděl jsem i PS Vita, která dle mne dokáže nahradit mezeru v hardwarově nabušených handheldech. Konečně jsem se i dočkal oznámení data vydání Shadow of the Colossus HD, znovu si zahraji remaky Silent Hillu a MGS... Upřímně, ani nevím kdy to všechno budu hrát. A teď jsem si vzpomněl na další a další... Upřímně, pokud je tohle nějaký soumrak tradičního hraní... tak se klidně může ještě nějakou dobu smrákat. Ale já spíš vidím společně se vzestupem významu herního byznysu slunečné dny. Protože i když mne zatím Kinect nechytl a Wii U mne nenaplňuje důvěrou, pořád vidím tolik projektů, které mne oslovují. A vím jistě, že některé selžou, další mne přestanou bavit během hraní, na další nebudu mít čas... tak jako každý rok.
