Co se týče frekvence hraní, nejnáruživějšími hráči jsou Švédové, nejméně frekventované hraní bylo zjištěno u Rakušanů, kteří jsou hluboko pod průměrem. Češi skončili v konečném průměru na čtvrtém místě. Je ale zajímavé sledovat, jak se odlišují frekvence v rámci rozdělení týdenní/měsíční – my jsme rozhodně mezi těmi nejaktivnějšími.

zdroj: tisková zpráva

Co se týče Švédů, ti celkem suverénně vedou i v typech hraných her z hlediska distribuce - hrají vše a v největším poměru z dotázaných včetně nehráčů. Tedy nejde o žánry, ale o to, zda jde o aplikace, krabicovky z krámu, stahovatelné tituly (zde by mělo jít pravděpodobně o digitální distribuci, není to z dokumentu úplně jasné) apod. Je zajímavé, že u nás se 48 procenty jasně dominuje položka jakýchkoliv online her. Pak následují hry stahované a po nich až krabicovky. Překvapivé je ale třeba to, že Velká Británie má nejmenší podíl stahovatelných a online her. Dánové zase moc neholdují sociálním hrám. Rozdíly v rámci zemí jsou zde občas opravdu markantní.

Velmi přínosná je kolonka ohledně preference herních platforem. To, že je nás trh velmi specifický podtrhuje fakt, že máme nejmenší podíl konzolových hráčů, pouhých šestnáct procent (první je Švédsko s 37 procenty). Naopak máme největší podíl osobních počítačů pro hraní – 49 procent, přičemž na druhém konci škály je překvapivě Velká Británie.

Dokonce více holdujeme mobilním platformám, než konzolím. Nejméně ale letí v ČR handheldy, menší zájem o ně je už jen v Dánsku, Finsku a Polsku. Ačkoliv se tedy zdá, že konzolový trh u nás narůstá, obecné rozšíření této platformy je hluboko za západoevropským standardem. Skoro by se nabízela otázka, zda se vyplatí dělat lokalizované CZ verze konzolových titulů (ne že by jich moc bylo)...

V čem jsme první, to je online hraní, ať už v kooperaci s jinými hráči, nebo sami na vlastní pěst v rámci hry dostupné online. Co se týče genderového rozdělení, v rámci definovaného termínu hráč najdeme překvapivě v rámci Evropy 55 procent mužů oproti 45 procentům žen – hry už dávno nejsou jen záležitostí kluků. I věkové rozdělení je víceméně rovnoměrné, 51 procent hráčů je mladších 35 let. Dvě největší skupiny pak jsou 25-34 let a 35-44 let.

zdroj: tisková zpráva

Toliko k populární teorii, že hry jsou zábavou jen dětí a teenagerů. Z celkového objemu dotazovaných, tedy i nehráčů, zaplatilo za poslední rok za hru 35 procent lidí, ať už pro sebe, nebo někoho jiného. Zde dominuje krabicový prodej. Co se týče placení za online hry, z těch, kteří hrají multiplayerovky, 7 procent hraje jen zdarma, 6 procent platí jen za nákup hry a 3 procenta platí za samotný proces online hraní.

Česká republika je ohledně placení za hry nad průměrem – 37 procent. Nejhůře je na tom Norsko, nejlépe, nepřekvapivě, zase Švédsko. Rozdělení toho, zač platíme je víceméně v rámci obrazu celé Evropy – nejvíce krabicové hry, pak online hry, hry z druhé ruky a pak herní aplikace.

Dle mne další velmi užitečnou sekcí je samotné vnímání her všemi dotazovanými, tedy i nehráči. Z hlediska samotného zájmu o hry jsme čtvrtí, přičemž jde o 34 procent lidí, kteří jeví o hry alespoň solidní zájem (takže už žádná okrajová periferie zábavní sféry a koníček podivínů). Mimochodem, v prvním Holandsku je to skoro polovina dotázaných, přesněji řečeno 43 procent. Naopak v Itálii to není ani čtvrtina. A jaká je nejčastější vlastnost asociovaná s termínem video/počítačové hry? 36 procent dotázaných odpovědělo, že „zábavné“. U nás, v ČR následuje „dobré pro únik od reality“ a „soutěživé“.

zdroj: tisková zpráva

Co se týče širšího záběru zájmů a aktivit, hráči nepřekvapivě mají blíže k internetu, hudbě či filmu. Naopak nehráči se více zajímají o zprávy a celospolečenské události, mají blíže k literatuře, ale v drtivé většině případů nejde o velké procentuální rozdíly. Určitě z nich nejde vyvozovat, že by hráči nečetli apod. Prostudování slovních asociací s jednotlivými činnostmi a zájmy se musíte podívat sami, jde o poměrně komplexní souhrn dat. Zajímavé je, že jen devět procent lidí si hry spojuje se socializací.

Umístění her jako prvku rodinné zábavy je také nesmírně poučné. Zatímco v Dánsku neuvěřitelných 56 procent rodičů hraje s dětmi hry, u nás je to 31 procent. Celých 43 procent rodičů u nás uvedlo, že jejich děti nehrají hry vůbec. Větší je tento podíl jen v Rakousku (55 %) a Polsku (52 %). Mimochodem celých 9 procent z ČR neví, zda jejich děti hrají! A nejčastější důvod, proč si rodiče s dětmi hrají? První tři důvody jsou – požádaly mne o to, trávím tak s nimi čas, je to zábava pro celou rodinu.

zdroj: tisková zpráva

A dostáváme se k tolik mediálně populárnímu vlivu her na děti. Co se týče názoru na to, zda hry pozitivně podporují vývoj schopností (dotazovaní byli jen rodiče), jsme pod průměrem. Zatímco ve Švédsku si to myslí 68 procent rodičů, u nás jen 47 procent. Naopak vedeme v názoru, že naopak hry tomuto vývoji škodí – celých 40 procent českých rodičů si to myslí – a průměr v Evropě je 16 %.

Důvodem se zdá být poměrně nízké povědomí rodičů obecně o hrách a pravděpodobná tendence podléhat dojmu, že jde o „ztrátu času“. Společně s Italy i „vedeme“ (36 %) v domněnce, že hry snižují kreativitu. Nutno ale dodat, že zase skoro polovina dotázaných u nás si naopak myslí, že kreativitu hry podporují. Tady je vidět, že jde spíše o to, že drtivá většina dotázaných má už utvořený názor a neodpovídá ani „nevím“ ani „hraní se na tom nepodepisuje ani tak ani tak“.

Oblíbená agresivita způsobená hrami? 49 procent Italů si myslí, že jsou děti kvůli hrám více agresivní, čímž jsou v čele žebříčku. Překvapivě, Češi se drží při zemi, domnívá se to jen 18 procent dotázaných a tolik strachující se Německo plné ochranných zákonů má dokonce jen 12 procent dotázaných, kteří by v hrách viděli důvod, proč jsou děti agresivnější.

zdroj: tisková zpráva

Neskutečných 58 procent Němců si dokonce myslí, že hry agresivitu snižují. U nás je zbytek dotazovaných rovnoměrně rozdělen na ty, kteří myslí, že hry vliv nemají a ty, kteří myslí, že agresivitu snižují. Takže, jak se zdá, obligátní reportáže „ubodal kamaráda kvůli počítačové hře“ u nás moc velký vliv na mínění rodičů nemají.

Pozoruhodné je, že skoro polovina Poláků si myslí, že hry děti informačně obohacují. U nás je to jen 22 procent a celých 36 procent (vysoko nad evropským průměrem) myslí, že naopak děti díky hrám mají nižší informovanost. Opět to spíše odpovídá modelu, kdy jsou hry vnímány jako nepřínosná (ale neškodná) zábava.

Co se týče kontroly toho, co děti hrají, jde opět o velmi složitý soubor dat. ČR vede v tom, že děti mezi 6 až 9 lety nedostávají a nehrají hry. Naprostým opakem je Norsko. U nás se zamítavý přístup prodlužuje, byť v menší míře, kdy si dítě už častěji hry kupuje samo až do věkové skupiny 10-15 let. Co se týče dozoru, zda děti 6-9 let nehrají hry určené pro vyšší věkovou skupinu, nejsme na tom nejhůře, ale je jasné, že velký dohled na to, co děti hrají, když už hrají, nevedeme. Nicméně, stále to není tak extrémní jako v Rakousku. Ve věku 10-15 let pak patříme do skupiny zemí, kde rodiče na kontrolu z velké části rezignovali, nebo ji provádí velmi občasně. Dá se říci, že u nás tedy máme tendenci malým dětem hraní zakázat en bloc, ale když už se hraje, necháváme tomu často volný průběh.

zdroj: tisková zpráva

Což se promítá do následující statistiky a tím je využití věkového hodnocení PEGI. Jsme suverénně poslední, protože PEGI jako hodnotící systém věkového vhodnosti her zná pouhých 28 procent rodičů! V první Francii je to přitom 72 procent. A co se týče PEGI hodnocení obsahu pomocí ikon, u nás jej zná jen 16 procent rodičů. Informovanost o tom, že zde takový poradní prvek existuje, je skutečně tristní. Nepřekvapivé tedy je i to, že jsme poslední i v poměru názorů, že by PEGI mělo být zavedeno pro mobilní aplikace a sociální hry.

Dušan Benža, prezident Asociace herního průmyslu ČR a SR k tomu říká: „Výsledky průzkumu v oblasti využívání PEGI hodnocení v ČR jsou alarmující. AHP se jako člen ISFE snaží propagovat znalost PEGI všemi prostředky, ale v tomto směru je znát, že cesta k většímu uvědomění českých rodičů bude ještě dlouhá.”

Ve snaze o větší informovanost rodičů provozuje AHP již rok bezplatnou telefonní linku na čísle 800 800 281, na které se mohou rodiče informovat o věkové přístupnosti her, které hrají jejich děti. Asociace rovněž připravuje informační brožuru pro rodiče, kterou bude začátkem příštího roku distribuovat do českých škol a informačních center. Platí, že by českým rodičům určitě neškodilo více se zajímat o věkové hranice a doporučení jednotlivých her.

zdroj: tisková zpráva

A na závěr ještě shrnutí dalších dat pro Českou republiku. Obecně se držíme v rámci evropského průměru. Poměr hrajících mužů a žen je 56:44. Nejaktivnější hráčskou skupinou jsou muži 16-34 let a to bez ohledu na formu hry (krabicová, online, aplikace atd). Ženy ve stejné věkové skupině nejčastěji hrají online hry, pak krabicové a pak herní aplikace. 49 procent českých rodičů má dítě, které hraje hry.

Tohle celé je ale opravdu jen výběrový vzorek sebraných dat. Vřele vám doporučuji se ponořit do samotného dokumentu a začít se údaji prohrabovat, protože skýtají obrovské množství užitečných informací obecně o formě a tendencích v hraní. Protože právě tato čísla ukazují, jak se trh profiluje a zároveň jaká je pozice her v rámci společnosti - jak v kontextu celé Evropy (respektive dotazovaných zemí), tak v jednotlivých státech. Tam mohou být velmi zajímavé výkyvy, zvláště při srovnání severských a středomořských států. Zde najdete souhrnný dokument, zde je pak dokument se specifiky pro samotnou Českou republiku a tady rozcestník pro detaily o dalších zemích.