Hned zkraje se přiznám, že v téhle oblasti nebudu možná úplně objektivní. Gramofon mě fascinoval už jako malou, ještě v době, kdy jsem v domácí audiotéce měla na výběr buď mezi Příhodami Ferdy Mravence, nebo Bobem Dylanem.

Že hudba z desky prostě líp zní, to vám potvrdí patrně každý, kdo dobře slyší a má trochu smyslu pro nostalgii, i když roztáčí něco, co bylo vytlačené v roce 2019. V tomhle článku vám rozhodně nebudu radit, jaký gramofon a zesilovač si máte koupit, jestli to stačí píchnout do domácího kina ani jaký je rozdíl 78 a 45 rpm (jaký chcete; jo; velký). Místo toho si popovídáme o vášni úplně jiného druhu, kterou jsou vinylové verze videoherních soundtracků.

Taky už vás otravují neskladné sběratelské edice her, případně sošky, které na poličkách jen lapají prach a jakmile je vybalíte z krabice, stejně ztratí většinu své hodnoty? Vinyly jsou ideální propojení světa her, hudby a nutkavé potřeby něco sbírat, aniž byste tomu chtěli obětovat celé jedno patro rodinného domu. Nájmy v Praze jsou drahé, filatelie je pro lidi nad sedmdesát a mít koníček, který se vám vejde do jednoho KALLAXu z Ikey, je velká výhoda.

zdroj: Pinterest

Podle písničkáře a autora soundtracků k několika nezávislým titulům Jima Guthrieho by na vinylu mělo vyjít úplně všechno, protože z každé hudby udělá něco kouzelného. Magickými schopnostmi plastu si nejsem tak docela jistá, zato vím, kolik péče věnuje většina vydavatelství svým releasům. Jen málokdy se stane, že dostanete černou desku v obalu s obrázkem z herní krabičky, maximálně kouskem papírku s odkazem na stažení digitální verze, jako se to děje u většiny hudební produkce.

Mezi vydavateli sběratelská mánie neprošla bez povšimnutí a většina herních soundtracků na deskách je teď malými uměleckými díly sama o sobě. Samotné desky mohou mít prakticky jakoukoliv barvu duhy, transparentní úpravu, narazíte i na různé dvoj- i vícebarevné kreace. Objevuje se nicméně i kritika tohohle trendu od puristů, kteří by si nepustili nic, co není černé a nad 180 g. 

zdroj: CD Projekt RED

Už dávno ovšem není pravda, že by barevné vinyly zákonitě byly nekvalitní, s výjimkou právě těch průhledných, ve tmě svítících a tzv. picture disků s potištěnou fóliovou vrstvou navíc, která toho moc nevydrží a výsledný zvuk skutečně ovlivní. Pokud tedy vinyly nakupujete s cílem je skutečně poslouchat a o kvalitu zvuku vám jde, držte se jednobarevných, neprůsvitných verzí.

Várky se samozřejmě liší, a to i kus od kusu, ale třeba v případě soundtracku ke God of War jsem vlastně nakonec ráda, že jsem si ho koupila ve chvíli, kdy byla potřísněná varianta už vyprodaná a zbyla jen zlato-modrá verze. Ta flekatá totiž zní vyloženě hrozně.

zdroj: Mondo Xbox

Možná ale své nakoupené desky vlastně ani poslouchat nechcete. Neobvyklá volba, ale v pořádku. Spousta z nich má tak rozkošné obaly, že si je klidně můžete jen tak vystavit. V mnohých z nich najdete kromě hudby třeba i kvalitní tisky artworků a různé další hmatatelné bonusy. 

Vinylovou sbírku zároveň můžete vnímat jako dost dobrou investici, zvlášť pokud se rozhodnete ji nikdy nerozbalit. Vycházejí ve velmi omezených nákladech, zpravidla kolem tisícovky kusů, a na internetových tržištích od eBay po Discogs se s nimi čile obchoduje. Samozřejmě čím starší a obskurnější kousky, tím dražší.

Kupříkladu takovou čtyřdiskovou edici soundtracku trilogie Mass Effect jste ve výprodeji mohli pořídit za nějakých šedesát dolarů, zatímco teď se její cena na aukcích sápe klidně ke čtyřem stovkám, a to tomu nejsou ani dva roky, co se přestala prodávat.

zdroj: BioWare

Ať už jsou vaše úmysly sběratelské, posluchačské, či investiční, vyplatí se sledovat hned několik vydavatelství, která se na vinylové soundtracky specializují. Jmenovitě třeba Mondo, pod kterým herní hudbu vydává Sony, nebo Laced Records, kde zase najdete většinu věcí od Microsoftu, Capcomu, ale i další AAA kousky. 

Pro nezávislejší produkci zamiřte do Fangameru nebo na iam8bit, kam už jsem si osobně zakázala přístup, protože nejsem schopná si tam nic neobjednat. Ale považte, dvanáctidiskový souhrn tvorby od Supergiant Games je prostě skvostný.

Trochu problematické je v těchto případech samozřejmě DPH a clo, jelikož společnosti sídlí vesměs v Americe. Spousta z nich se v Evropě nechává zastupovat skrz německé Black Screen Records, kteří také sami něco málo vydávají, takže pokud chcete ušetřit pár korun za poplatky a dopravu, zkuste zamířit tam.

zdroj: iam8bit

Co se naší domácí kotliny týče, patrně vám neunikl vinyl Kingdom Come: Deliverance, který si Warhorse vydávalo minulý rok na jaře samonákladem a je beznadějně vyprodaný. Amanita Design pak spolupracuje s malým českým vydavatelstvím Minority Records, které má překvapivě širokou distribuční síť. Na soundtrack Chuchla nebo Samorostu 3 tak můžete narazit i v běžných obchodních sítích, kam patří lokální krámek s hudbou nebo knihkupectví.

Spousta skrytých klenotů se ukrývá také na Bandcampu, kde si veškeré záležitosti kolem fyzických kopií svých děl řeší sami umělci. Velkou sbírku inspirovanou videoherními klasikami najdete třeba pod labelem GameChops, svou tvorbu tam prodává i v úvodu zmiňovaný Jim Guthrie.

Digitálních herních soundtracků je na Bandcampu samozřejmě celá řada, dostupné analogové verze naleznete zpravidla v záložce Merch nahoře. Spousta z nich se ale už v průběhu let dostala pod jiná zmíněná vydavatelství.

zdroj: GameChops

Nebudu vás přemlouvat, abyste se do sbírání vinylů pouštěli. Ostatně jak jsem zmiňovala, náklady bývají malé, sběratelé draví a už teď mi ve sbírce chybí pár srdcových kousků, které se marně snažím ulovit za nějakou rozumnou cenu. Stejně jako u her je jen na vás, jaká kritéria si při nákupu stanovíte, jestli půjdete po svých oblíbených hrách, vizuálně líbivých edicích anebo to vezmete zcela pragmaticky podle ceny.

Šťastnou ruku, příjemný poslech (jak bychom řekli v rádiu) a vinylu zdar (jak by řekl můj vinylový newsletter, z nějž se chci už dva měsíce odhlásit)!