„Možná vás to překvapí, ale 25–50 % populace trpí v průběhu života nějakou formou duševní poruchy či spíš mentální indispozice. Je tedy velká šance, že polovina z vás v (zaplněném, pozn. red.) sále se s něčím potýká, potýkala, nebo potýkat bude,“ otvírá svou přednášku o realistickém vyobrazení duševních poruch ve hrách doktorka Jennifer Hazel, zakladatelka organizace CheckPoint, která pomáhá pacientům s různými formami duševních poruch nejenom tradičními metodami, ale i skrze hry typu God of War, Life is Strange, The Last of Us nebo Hellblade. Její přednáška během GDC 2019 se snažila osvětlit důležitou roli her jako média, díky kterému si mohou lidé uvědomit, že nejsou divní, ale trpí duševní poruchou, se kterou lze něco dělat.

Když malíř namaluje obraz, vyškrábne do rohu své jméno. Když režisér natočí film, vidíme jeho jméno na prominentním místě v závěrečných nebo úvodních titulcích. Když novinář napíše článek… Má cenu pokračovat? Uvést své jméno a odpovídajícím způsobem se podepsat pod svou práci je ve většině uměleckých oborů, od hudby přes literaturu až po výtvarné umění, celkem standardní a žádoucí – publikum to zkrátka očekává. O videohrách to tak docela neplatí. Řada vývojářů, včetně jednočlenných týmů, se schovává za názvy často smyšlených „firem“ a jejich jména mnohdy nenajdeme ani v propagačních materiálech nebo na oficiálním webu. Proč tomu tak je? Nad tím se v rámci letošní Game Developers Conference zamysleli vývojáři Bennett Foddy (QWOP, Getting over it) a Zach Gage (SpellTower, TypeShift).

Návrat série God of War po pětileté pauze od Ascension nebylo žádné překvapení. O to se postarala zbrusu nová herní forma, kterou sérii vdechli tvůrci ze studia SIE Santa Monica. Z přísně lineární akční hry, kde hráč kvůli kameře nemohl udělat prakticky ani krok vedle, se stal severský epos na několik desítek hodin, který přináší v rámci série nové pojetí soubojů, odlišné zpracování levelů a struktury celé hry, nový styl vyprávění, ale hlavně vůbec poprvé něco, čemu se dá říkat explorace.

Mobilní příběhová hra Florence je jedním nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Ve světě i u nás nasbírala vysoká hodnocení a dokazuje, že i v době, kdy mobilnímu světu vládnou „hyper-casual“ hry, může placená příběhová hra najít své místo na slunci. Zatímco ale hráči zhltnou Florence během necelé tři čtvrtě hodiny, její vývoj byl o poznání složitější.

„Lidi, rád vás vidím! Já už tady nikoho nepoznávám!“ Těsně před přednáškou na letošní GDC se před pódiem setkávají tři postarší pánové. Všichni tři pamatují doby, kdy byla Game Developers Conference akcí pro pár desítek lidí a všichni se mezi sebou znali. Velká část z nich ostatně pracovala ve stejné firmě – v Atari.

Tři roky nazpět vystoupil šéf studia Larian Swen Vincke během GDC 2015 s postmortem přednáškou, která měla být hlavně o Divinity: Original Sin, ale ve skutečnosti shrnovala všechny možné průšvihy, které belgické studio přežilo od vydání proklaté Divinity II. Sepsal jsem o tom článek, pokud máte rádi thrillery s velmi těsným happyendem, poslužte si, pořád je aktuální. Střih do roku 2019, kdy namísto vystresovaného Vinckeho stojí za přednáškovým pultíkem GDC relativně vysmátý Vincke, který se tentokrát věnuje vyprávění historek z vývoje Divinity: Original Sin II.

Když jsem čekal na živý přenos Googlu z GDC, byl jsem skeptický. Dle předcházejících informací jsem věděl, že se oznámení bude týkat streamování her, ale to není v dnešní době nic mimořádného. Kolem cloudového hraní se točí spousta velkých hráčů, vize jsou lákavé, ale stále nám klacky pod nohy hází nedostatečné technologie. Jaká je představa Googlu o hraní v cloudu a má šanci se svou téměř bezednou portmonkou limity překonat?

Ještě než očima znechuceně přejedete na další článek, zadržte! Tento příběh nebude o hazardu a točících se třešničkách. Týká se stavu dnešního hraní na mobilních telefonech a toho, jak dva nezávislí vývojáři vtipně využili jeho nedokonalostí. Jejich původně nevinný vtípek se pod tíhou okolností změnil v experiment, který o současnosti a možná i budoucnosti mobilního hraní vypovídá více než kdejaká propracovaná analýza.

Dead Cells patří k nejlepším hrám roku 2018. Nejenom pro mě, nejenom pro redakci Games.cz (3. místo při vyhlašování Hry roku 2018), nejenom pro více než milion hráčů na celém světě, kteří si permadeath metroidvanii od studia Motion Twin koupili. Co leží za úspěchem a kvalitami hry od malého francouzského studia, které doposud dělalo mobilní a free-to-play tituly? Jaké designové triky tvůrci uplatnili, aby hráče ošálili, ale zároveň vylepšili jejich zážitek? Kolik stál vývoj hry a jak jsou prodeje rozložené mezi jednotlivé platformy? V průběhu GDC 2019 o tom hovořili designér Sébastien Bénard a bývalý šéf studia a marketingový manažer Dead Cells Steve Filby.

Bryan Intihar je sympatický chlapík. Působí upřímně, je celkem vtipný a hlavně, je na něm na první pohled vidět, že miluje svou práci. A není divu: stát se kreativním šéfem vývoje jedné z nejlepších her loňského roku, být prostředníkem mezi Insomniac Games, Marvelem a Sony a v neposlední řadě dělat na hře s komiksovým hrdinou svého dětství, to člověku přidá na životním optimismu. 

Čísla hovoří jasně: univerzálně „velmi pozitivní“ hodnocení na Steamu, 9/10 v recenzi na Games.cz, přes 4 miliony prodaných kopií na PC a konzolích. Subnautica je velmi úspěšná hra. Není to náhoda, nemůže za to žádný trend, propracovaná marketingová kampaň nebo masivní podpora Valve, Microsoftu či Sony. „Viníkem“ úspěchu hry jsou tvůrci z Unknown Worlds Entertainment, kteří od začátku věděli, co chtějí a nechtějí dělat.

Už jste určitě slyšeli o takzvaném Projectu Stream, který byl blíže odhalen v loňském roce a Google na něm demonstroval schopnost streamovat Assassin’s Creed Odyssey do okna prohlížeče Chrome. Služba nyní dostává o něco líbivější jméno Stadia a předvádí celému světu, jak vypadá velmi blízká budoucnost hraní.

Heavy Rain, Beyond: Two Souls, Detroit: Become Human. Všechno to jsou nesmírně zajímavé adventury, které si zakládají na perfektním vizuálním zpracování a filmovém, někdo by řekl hollywoodském vyprávění. Některé se povedly víc (američtí androidi), některé míň (duch a Ellen Page). Všechny však spojovala exkluzivita na PlayStation – a ta brzo skončí. Hry studia Quantic Dream se chystají na počítače.

Exkluzivní bitva mezi stále dominantním Steamem a agresivně útočícím Epicem pokračuje ve velkém. Nejenže si Epic Games Store urval možnost jako jediný vydat počítačové verze tří promakaných adventur od studia Quantic Dream, ale přihazuje k tomu ještě roční exkluzivity několika nejočekávanějších titulů letošního roku.

Během sanfranciské Game Developers Conference se každoročně vyhlašují hned dvě prestižní herní ceny v řadě kategorií: Game Developers Choice, kde se vybírají ty nejlepší produkty herního průmyslu za loňský rok, a Independent Games Festival omezený jen na nezávislou scénu. Sošku za hru roku 2018 si odnesl God of War, hlavní cenu IGF získal Lucas Pope a jeho Return of the Obra Dinn.

Epic Games měli včera na GDC napilno. Oznámili chystané vydání dosavadních playstationových exkluzivit od Quantic Dream, pojistili si exkluzivitu na The Outer Worlds, Control a další, a k tomu všemu prozradili spoustu dalších zajímavostí. Například že u sebe v obchodě nechtějí mizerné hry nebo že chystají stomilionový grant pro vývojáře. No a taky se maličko obuli do Steamu.

Po prezentaci Epicu se v rámci konference GDC konečně dostalo i na Valve, které se rozpovídalo o dvou větších změnách pro Steam. První z nich je konečně oficiální představení nového designu (i když ne kompletního), druhá klienta obohatí o takzvané události.