Stovky návštěvníků

Promítání trojice dokumentů začalo v pátek všeobecně známým snímkem Indie Game: The Movie, pokračovalo v sobotu titulem z roku 2004 Tetris: srdečné pozdravy z Ruska a bylo završeno v neděli skrze meganízkorozpočtový dokument Zlatokopové. Za celou tu krásu byl zodpovědný dramaturg herní sekce Pavol Ondruška, student filmových věd a ekonomie managementu plus redaktor webu Gamesite.sk. Výběr filmů, k němuž se ještě dostaneme níže, Pavol v rozhovoru po festivalu ohodnotil slovy: “Indie Game bol špičkovo spracovaný. Tetris bol tiež kvalitne spracovaný a mal aj zaujímavú tému politiky a stretu kapitalizmu a komunizmu. Na poslednom filme, Goldfarmers, bola zase viditeľná snaha človeka, ktorý to natočil bez peňazí len pomocou webkamier.”

Ač to může být překvapivé, jako vítěz z celé trojice vzešel právě sobotní Tetris – jeho projekce zaplnila sál, diváci se mačkali i na podlaze a živě reagovali na nostalgické zmínky o chytlavé hratelnosti. Dílem za to může skutečnost, že Tetris je hra, kterou zná doslova každý, zatímco „indie hry nebo goldfarming v MMO“ jsou pojmy, po kterých příslušník Běžné Neherní Populace obvykle dodá: „Rozuměl jsem tomu až do slova ‚Indie‘“.

Značnou zásluhu na ohlasu má i perfektní dramaturgie Tetrisového dokumentu. Snímek se příliš dlouho nenimrá v popisech programování a hraní; naproti tomu z bojů o autorská práva mezi korporacemi i Východem a Západem vykouzlí dokumentární komedii na způsob Dannyho parťáků. A nelze opomenout ani perfektně žoviální přednášku Silvestra Bučka ze sdružení MU Game Studies, který Tetris uvedl.

Páteční Indie Game: The Movie naproti tomu očekávání mírně zklamala. Projekce proběhla v kině Metropol a návštěvníci zaplnili sál sotva z poloviny. Indie Game: The Movie jsou sice vlastní kvality dobrého, novodobého dokumentu i solidní vygradování. Jak ovšem vyplynulo z nahodilé debaty s některými diváky, při sledování snímku jim nebylo příliš jasné, co je to ten Xbox Live Arcade nebo nějaký Steam. Nepomohl ani lehce kostrbatý úvod do problematiky od vývojáře Martina Vaňa, stejně jako skutečnost, že šlo o první projekci, a zrovna tak i Pavol Ondruška měl proto viditelnou trému.

Dokument třetí, tedy Zlatokopové, pak programový blok uzavřel ve svém kontextu až nečekaným úspěchem. Dokument se zaměřuje na téma „produkce“ virtuálního zboží v MMO hrách včetně autentických rozhovorů s čínskými dělníky-hráči. Jak však už zaznělo, Zlatokopové mají až extrémně levné provedení, neoslní ani stopáží, absentovalo navíc jakékoliv uvedení filmu pomocí hosta.

Sál se přesto, festivalovému dojezdu navzdory (promítalo se poslední, ospalý a kocovinou prodchnutý den), zaplnil takřka nadoraz. “Dnes to tu vyzeralo ako deň po apokalypse. Všade sa potulovali ľudia ako zombies. A na film potom zrazu prišlo naraz päťdesiat ľudí. Ja som to dopredu vzdal, že nebude žiadna diskusia. Čakal som mikroskopický filmový klub – príde desať ľudí, pozrú si film a potom budú riesiť, aké to bolo kruté.” okomentoval pak Pavol nečekaný úspěch Zlatokopů.

zdroj: tisková zpráva

Academia Game Olomouc

Na omezené ploše se tedy AFO 2013 podařilo dostat hry do mainstreamu. Navíc v rámci doprovodného programu byly v přízemí olomouckého Konviktu k hraní i některé domácí indie tituly, a z náhodné kontroly vyplynulo, že počítače jsou co chvíli okupovány. Přesto nelze herní blok vnímat pouze jako univerzální úspěch.

Zvláště den první trochu zamrazilo z poloprázdné projekce Indie Game: The Movie v obrovském kině Metropol. Jak však zmínil Pavol, celý herní blok byl hodně o experimentování: “Vyskúšame, čo to urobí, keď dáme film o hrách do Metropolu. Dobré bolo, že sa to zaplnilo do polovice, čím sa ukázalo, že záujem bol taký, že by to nevystačilo na náš malý Filmový sál. Zároveň som mal možno trochu slabšie PR. Možno ľudia nevedeli, čo od toho majú čakať. Bol som rád keď sa do sálu na Tetris natlačilo plno ľudí a mrzí ma, že sme rovnakú navštevnosť nemali aj v Metropole.” sdělil Pavol, přičemž zároveň dodal, že v kontextu filmových festivalů je podobný segment herních dokumentů ojedinělým projektem: “Pozeral som sa aj na ďalšie filmové festivaly a nenašiel som medzi nimi žiaden ďalší, ktorý by sa zaoberal videohrami.”

Jak vlastně došlo k tomu, že festival zaměřený na popularizaci tvrdé vědy přistoupil ke hrám? Z kraje je třeba říct, že byť má za sebou AFO 48 ročníků, až v posledních letech se začal dostávat do povědomí jako festival zaměřený na popularizaci vědy – přičemž vtlouct širokým vrstvám obyvatel do hlav důležitost a čarovnost standardních oborů jako je chemie nebo matematika je nemalá řehole sama o sobě. Festivalový tým proto program zaměřuje i na zábavnější stránku oněch vážných oborů - třeba zahrnutím přednášky a ochutnávky molekulární kuchyně.

Pro maximální apel se však AFO věnuje i oborům mladším než je hnědé uhlí. Jak zmínil Pavol, ani to však neznamenalo, že by hry měly na růžích ustláno: “Tretí rok som to navrhoval. Tentokrát to vyšlo vďaka tomu, že ľudia z festivalu boli na exkurzii v Dánsku, kde videli, že dánsky filmový fond každoročne dáva milióny na podporu videohier. My sme v tejto oblasti trochu pozadu.”

Herních dokumentů je sice nemnoho, omezená nabídka však netrpí špatnou kvalitou. Proč tedy došlo jen na trojici? Jak Pavol dodal, do programu zvažoval i další snímky, byl však omezen primárním zaměřením festivalu. “Sú ešte ďalšie skvelé dokumenty. Napríklad niečo od BBCčka a pak nejaká americká televźia urobila päť dielov. Bola tam história hier v kontexte, vrátane Tetrisu za železnou oponou a stretu subkultúr. Každý diel má päťdesiat minút. To by nebol problém zohnať, ale bol som dramaturgiou obmedzený na tri filmy. Keby sme robili festival, v ktorom by boli videohry hlavnou témou, bolo by to trošku o niečom inom.”

zdroj: tisková zpráva

Význam popularizace

Na téma filmů proti hrám toho už byly popsány stohy megabajtů ledasjakým neumětelem i zapáleným studentem. Většina analýz se však obvykle zaměřuje jen na filmové adaptace her, popřípadě na sdílení prvků obou médií. Dokumenty jaksi stojí stranou celého zájmu. Přitom jsou to právě ony, co může populaci i bez přímé zkušenosti snadno seznámit s nějakým tématem. Zatímco na přímé hraní her člověk potřebuje počítač/konzoli/smartphone, na projekci v kině může dojít klidně i bezdomovec.

Unikátní herní blok na AFO je tak v širokém kontextu vnímání her většinovou populací doslova darem z nebes. Kde je na přímé sledování her, čtení herních médií nebo i sledování let’s playe třeba vlastní aktivita, dokumenty na rozdíl od mnoha pitomých hraných filmů zobrazují videohry v jejich pravějším světle.

Popularizační práce AFO a Pavla Ondrušky je přitom aktivitou, které je trestuhodně málo. “Ľudia častokrát ani nevedia, čo sú to hry a myslia si, že keď pred 15timi rokmi videli Wolfenstein, vedia, čo je to hra. Dnes sú hry úplne iné. Keď som si ja doma pustil hru, tak to moji rodičia vnímali podobne ako film. Už to nie je taká stigma.”

Je třeba podotknout, že stejně jako ledacos v České republice, i produkce AFO je typickým mikrorybníkem, kde se zná každý s každým. Panuje zde obdobná situace, jakou popisoval Martin ve vztahu herních novinářů k PR pracovníkům a distributorům. V případě AFO jde však o vztah mezi lokálními studenty a tvůrci festivalu - jde o propojené nádoby. Přesto, nebo možná právě proto, však AFO dlouhodobě zaujímá tisíce návštěvníků i prominentní zahraniční hosty, a paradoxně i kvůli titěrnosti domácích vod se v něm může realizovat kdokoliv (z místních studentů) s dobrým nápadem (a vytrvalostí).

Právě to je největším přínosem herního minibloku na AFO 2013. Nejde o pouhou popularizaci videoher jako svébytného média, ale zároveň i ukázku, že propagovat hry mimo stránky zaběhnutých webů či časopisů není nedosažitelnou ideou, a s trochou snahy na ní může dosáhnout každý z nás. Je sice naivní doufat, že herní dokumenty na AFO zažehnou módu promítání Indie Game: The Movie v každém okresním městysu nebo tak něco… ale staly se už divnější situace.

zdroj: tisková zpráva

V diskuzi mimo sály vlastně z řady diváků vypadlo, že ačkoliv „hry nehrají“, nějaký ten FarmVille a The Sims už spustili mnohokrát; jakoby hry „hraní“ bylo nutně definováno nějakým minimálním počtem odehraných hodin. Pavol ostatně závěrem rozhovoru dodal, že průnik videoher do běžného dění vnímá jako nevyhnutelnou záležitost: “My sme prvá generácia, ktorá vyrastala s hrami. Hry sú bežnou súčasťou našeho života. Za takých 10 rokov to bude absolútna súčasť denného života, človek sa bude hrať úplne všade... Už dneska sa môžeme zahrať úplne všade.”

Autory fotografií jsou členové týmu AFO.