Nesouvisí snad přísně archetypální zpracování ženských postav ve hrách i s tím, že v herním průmyslu pracuje tak málo žen? Podle mého mínění to lze uznat jako legitimní důvod. Otázka však zní, jak to změnit a jestli se o to pokoušet stylem EU, tedy befelem, nebo jestli to necháme na přirozeném vývoji situace. Gabrielle Toledano, de facto šéfka human resources oddělení v EA, v tom má docela jasno, soudě dle jejího názoru, který vyjádřila v komentáři pro Forbes.
Podle Toledano není hlavní příčinou malého množství žen pracujících v herním průmyslu sexismus a jiné nepříjemné praktiky převážně mužského prostředí. Ano, tento problém podle ní existuje, ale rozhodně to není hlavní důvod, proč tak málo žen hry dělá, nebo se na jejich tvrobě v nějaké pozici podílí. Toledano tvrdí, že změnit se to dá ne tlakem na majoritu, čili muže, aby vytvořili odpovídající pracovní podmínky, ale snahou žen samotných. A začít by měly přiznáním, že jsou hráčky.
Jak Toledano dovozuje, v řadě průzkumů vyšlo najevo, že ženy tvoří skoro polovinu hrající populace, což je vysoce disproporční vůči tomu, že jen 12 % lidi zaměstnaných v herním průmyslu tvoří ženy, zbytek připadá na muže. Druhým krokem, jak situaci zlepšit, je uvědomit si, že herní průmysl ženy potřebuje. Dle Toledano existuje lukrativní trh her zaměřených na ženy, které by měly či mohly vytvářet ženy – tzn. příležitosti tu jsou. Jenže, žen vývojářek je strašlivě málo a není prý z koho vybírat, když na to dojde. Opět, změnit to prý mohou pouze ženy, nedá se čekat, že jim k tomu někdo vytvoří podmínky.
Toledano proto v komentáři nabádá ženy, pro které je hraní nejenom koníčkem, ale i potenciálně vysněným zaměstnáním, aby se nebály a nedaly na předsudky o sexismu, který by je snad měl nevyhnutelně v mužském kolektivu čekat: „Jestliže ženy nechtějí pracovat v herní branži, protože se bojí sexismu, tak o hodně přicházejí. Možnosti jsou totiž neomezené, pokud jde o kariéru pro ženy a muže ve hrách. A jestli chceme, aby se poměr mužů a žen pracujících v herním průmyslu opravdu změnil či narovnal, pak musíte ženy motivovat k tomu, aby si tento fakt uvědomily.“
Toledano hovoří plamenně a dost idealisticky, ale jako žena na vysoké pozici v herní společnosti s tím vším má rozsáhlé zkušenosti. Chytře sice zdůrazňuje, že pro ženy není v herní branži všechno růžové a idylické, ale se správným přístupem je i ženám prostor otevřen. Co otevřen? „Sexismus je smutnou realitou dnešní doby, ale jako ženy musíme v sobě najít sílu a schopnosti tento aspekt změnit. Odhoďte předsudky a hledejte příležitosti, jak to změnit. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ve videoherním průmyslu jsou ženy nejenom vítány, ale jsou nezbytné a rovnoprávné s muži.“
Rázně tedy Toledano ukončila svůj psaný komentář, či spíše monolog na Forbesu a reagovala tím na velmi zajímavé akce, které v uplynulých dnech a týdnech proběhly na twitter. V rámci neplánované kampaně #1reasonwhy se ženy a muži vyjadřovali ke všem stereotypům, ústrkům a jiným věcem, které ženám znepříjemňují práci v herní branži. Ohlasy byl veliký, rozhodně větší než pak na kampaň #1reasontobe, která si naopak kladla za cíl zjistit od lidí, tedy nejčastěji žen - vývojářek, proč má cenu v herním průmyslu pracovat.
Jestliže vám otázka poměru žen a můžu pracujících v herní branži a důvodů, které vedly k současnému stavu, připadá stejně marginální a hloupá, jako nějaké směrnice EU, dávejte to prosím v diskusi najevo slušně a věcně. Říci, že to je kravina, není argument, to je zvolání. Rozveďte své názory na tohle téma a zejména na otázku, jestli si myslíte, že by razantně větší zastoupení žen vývojářek mohlo změnit nejenom způsob, jakým se hry dělají, ale i hry samotné.
