První epizody jednotlivých sérií Game of Thrones většinou plynou v celkem pohodovém tempu a zabývají se spíš přípravou půdy pro další události než kdovíjakými příběhovými skoky. Tentokrát je tomu nejinak, přestože pár věcí se v novém díle přece jen přihodí, například hned v první scéně.

Její hvězdou je psychopatická vražedkyně Arya Stark v halloweenském kostýmu Waldera Freye. Vysvětlil už někdo, jak přesně fungují její mimické schopnosti? Přece je mnohem drobnější než starý Walder! A to mu stačila umně vypreparovat obličej? No, Freyové na tenhle trik každopádně skočí, a tentokrát je žádní Lannisteři zachránit nemůžou. Výsledek? Všichni do jednoho za svou důvěřivost zaplatí životem, a slečna Starková si připisuje nebývalý multikill.

zdroj: tisková zpráva

Nejsem si jistý, co přesně si o Arye myslet. Autoři nás jako diváky zjevně přesvědčují, že její cesta za pomstou je spravedlivá a správná (včetně drobných detailů, jako jsou freyští šlechtici hlasitě se chechtající vzpomínkám na masakr Robba a jeho manželky), ale zvládne tahle malá dívka, co klidně bez mrknutí oka povraždí třicet lidí najednou, ještě rozlišit správné od špatného?

Zjevně dokáže, minimálně když jde o idol všech dívek, zpěváka Eda Sheerana, v roli vojáka rodu Lannisterů. Toho milá Arya potká v lese ve společnosti roztomilých a přátelských spolubojovníků, a jejich setkání vás vytrhne z imerze silou hurikánu. Ed si svým andělským hlasem prozpěvuje pěknou písničku. Arya říká: „Tu neznám.“ Ed odpoví: „Ta je nová.“ Jednu scénu dav chlapů zvrací krev, tu druhou tu máme regulérní komedii, a docela to skřípe. No, aspoň že se Arya navzdory dokonalé příležitosti rozhodne hvězdu světového popu neoddělat.

zdroj: tisková zpráva

Arya a její superschopnosti (mimo přestrojení k nim patří i neprobodnutelné vnitřní orgány známé z minulé sezóny) je každopádně černým koněm Západozemí. Kdo ji proboha může zastavit? Cersei to bude mít těžké, a zrovna ona by to jakožto zamýšlená oběť docela potřebovala. Bohužel má momentálně vlastních problémů až nad hlavu. Sice je královnou Sedmi království, ale jak jí připomíná sympaticky racionální Jaime, „ve skutečnosti jsou tak tři.“ Lannisteři zkrátka zoufale potřebují spojence proti svým mnoha, mnoha, mnoha nepřátelům. A Cersei možná našla trumf, který hledala.

Pamatujete si ještě na Eurona Greyjoye? To je šílený strejda Theona s Yarou, kterému tihle dva minule ukradli celou greyjoyskou flotilu. Když jsme ho viděli naposledy, přikazoval svým mužům, aby mu postavili tisíc lodí… a oni to udělali. Vážně jsem si myslel, že šlo o hyperbolu, ale… ne. Euron někde sebral nejen dost stromů (na Železných ostrovech to asi nebylo), ale hlavně dost mužů, kteří jeho lodě ovládají. Vždyť to by značilo aspoň třicetitisícovou armádu!

No, aspoň že je s Euronem sranda. Jeho představitel Pilou Asbæk je přímo úchvatně šílený, ale vlastně také dost charismatický, a vůbec by mi nevadilo, kdyby v téhle sezóně dostal při svém honu za „darem pro Cersei“ (čtěte „Tyrionem“) větší prostor. Zároveň by ale byla škoda, kdyby se tím snížil čas alokovaný Severu, protože tam se rozvíjí velice zajímavá mocenská dynamika. Hlavní hrdinové? Jon Sníh, novopečený Král severu, a jeho sestra (sestřenice) Sansa.

Jon řeší obtížné dilema: má věnovat hrady zrádných rodů Umberů a Karstarků lidem, kteří za něj bojovali, jak po něm veřejně požaduje Sansa? Nebo má trvat na svém rozhodnutí ponechat hrady dětem, které za zločiny svých otců nejsou zodpovědné? Toť otázka. Jon se nakonec nenechá zviklat Sansiným neustálým zpochybňováním před místností plnou lordů, a ještě jí pak řekne, že podrývá jeho autoritu. Což je mimochodem naprostá pravda, byť se to Sanse v nejmenším nelíbí.

zdroj: tisková zpráva

(Abych text aspoň trochu propojil s počítačovými hrami, chci podotknout, že tahle scéna by se úžasně vyjímala v adventuře od Telltale. Skrývá se tu celá škála potenciálně klíčových rozhodnutí. Komu dát hrady? Okřiknout Sansu, nebo s ní debatovat? Schválit vytvoření dětské armády? Nechat bojovat i ženy? Skoro jsem na Kitovi Harringtonovi viděl, jak mu to šrotuje v hlavě přesně jako mně, když přede mě hry postaví podobné dilema. „Sansa will remember this.“)

Mezi internetovými reakcemi na první epizodu jsem narazil na vcelku častý názor, že Jon se v téhle scéně chová jako sexista a hlupák. Prý svou sestru nerespektuje, protože je žena. Prý je dětinský, protože trvá na tom, aby se s ním nehádala před jeho poddanými. Dovolím si silně nesouhlasit. Myslím, že se bývalý lord velitel zachoval přesně tak, jak měl, a že Dany by podobné chování taky nestrpěla, nehledě na obsah gatí dané postavy. Ale co je problematičtější – hádka obou Starků se velice líbí Malíčkovi, který chce Sansu dostat zpátky do své sféry vlivu. Obrana proti nemrtvé armádě bude možná složitější, než se zdálo.

Když už jsme u obrany Zdi – zdá se, že se k ní připojí nečekané posily, konkrétně Ohař a Bratrstvo bez praporců. Zvlášť mladší Clegane si pro sebe v téhle epizodě ukradl úctyhodné množství vtipných hlášek, potvrdil svou morální proměnu, a ještě se zapletl do náboženství Pána světla, když v plamenech spatřil vizi ledové invaze. Banda psanců tak míří na sever, kde se dost možná potká s Divokými vedenými taktéž naprosto vynikajícím Tormundem. Vážně doufám, že se tihle dva chlapíci potkají a humorně si spolu pokecají, než je armáda mrtvých sežere.

Jediný problém s Bratrstvem se váže k mé úvodní poznámce o tom, že první epizody slouží k přípravě půdy. Skutečnost, že Ohař spatří vizi, co ho i s kumpány pošle tam, kde se něco děje, mi připadá jako evidentní scénáristické čachrování figurkami na šachovnici. V Říčních krajinách se toho po zmasakrování všech Freyů už asi moc dít nebude, takže své postavy potřebujete dostat někam do akce. Samozřejmě to chápu, jen bych uvítal trochu méně očividnou snahu.

zdroj: tisková zpráva

A teď je čas věnovat se možná té vůbec nejpřekvapivější skutečnosti, která z prvního dílu sedmé série vyplynula. Hra o trůny dokáže být čím dál tím nechutnější. Zažili jsme těhotnou dívku s probodeným břichem, hlavu rozdrcenou na nerozeznatelnou kaši, víc vnitřností, než bych dokázal spočítat, ale nic z toho nemá na nový melouch Sama Tarlyho. Neuvěřitelná montáž servírování jídla a vynášení nočníků, přičemž často není poznat, co je co, je skutečně dech beroucí.

Chudák Sam – a to ho mistři navíc nenechají nahlédnout do tajné sekce knihovny, kam potřebuje, aby našel nějaký způsob, jak zastavit Nočního krále. Takováhle absence benefitů by tedy dneska neprošla. Sam by si založil odbor, a bylo by. Nepomůže mu dokonce ani místní hodný velmistr, ale není se čemu divit, když ho hraje představitel Horacia Křiklana a protřelý Zmijozelák Jim Broadbent.

zdroj: tisková zpráva

A tak Sam musí knihy ukrást, i bez neviditelného pláště. A podaří se mu to. Jak si může myslet, že mu něco takového projde, zvlášť když si knížky hned odnese za svou milovanou Gilly, aby před ní dramaticky vyjevil, že pod Dračím kamenem se skrývají zásoby obsidiánu klíčové pro válku…?

Inu zdá se, že mu to prošlo. V následující scéně ho totiž nečapne naštvaný velmistr, ale netrpělivý Jorah Mormont pokrytý šedým lupusem. Místo aby si našel lék, čeká zavřený v cele na Daenerys. Ale ta je úplně na druhé straně Západozemí, Jorahu, ty ťunťo! Scéna, v níž právoplatná majitelka nejméně pohodlné židle světa vystupuje do trůnního sálu svého rodiště, hradu Dračí kámen, je opravdu epická, i když možná o trošku delší, než by být mohla. Dany jde navíc jako první, sama, bez pořádné ochrany, jako úplný šílenec. Celou dobu jsem se bál, že na ni zpoza sloupu vyskočí sexy vikinský pirát, ale nestalo se, a tak mohlo dojít na závěrečná slova: „Můžeme začít?“

zdroj: tisková zpráva

Ano, můžeme. Hra o trůny je zpátky. Leccos se přihodilo, ačkoli první epizoda přesně naplnila očekávání a posouvala postavy do předpřipravených pozic – extrémním případem je Bran, který se dostal ke Zdi, pozdravil Edda a už se na plátně neobjevil. Myslím, že lze bezpečně konstatovat, že pole position si vyjezdil tým Dany, ale Lannisteři nejsou takoví outsideři, jací by měli být. Podezíral jsem autory z toho, že si vymyslí nějaký trochu pitomý způsob, jak dát Cersei aspoň nějakou šanci, a přesně to se stalo s Euronovými loděmi vytaženými přímo z místa, které Samovi zaplňuje půlku pracovní doby.

Ale na tom až tak moc nesejde. Dialogy mají šmrnc, obrazy jsou úchvatné, draky se taky nešetřilo, a i když mám jako obvykle k lecčemu svoje výhrady, už se nemůžu dočkat příštího týdne, kdy se přestane připravovat scéna a nevyhnutelně vypukne krvavý chaos. Protože jestli můžu o tomhle díle něco prohlásit s pesimistickou jistotou, pak to, že se v něm stalo až příliš málo špatných věcí. Autoři si to určitě budou chtít dosyta vynahradit.