Ve všech těch točících se milionech a miliardách dolarů, desítkách milionů prodaných kopií a jednoduše řečeno, ve všech těch obrátkách, do nichž se herní byznys (i přes zcela zřetelné klopýtání) roztočil by člověk skoro zapomněl, že hry pořád nejsou tak moc mainstreamové, jak bychom si, snad rádi, mysleli. Dokazuje to i vysvětlování Davida Cage o tom, jak lanařil Ellen Page pro Beyond: Two Souls.


„Měl jsem na seznamu jen jedno jméno a to znělo Ellen Page“, vysvětluje Cage. „Pokud by řekla ne, byl bych fakt v hajzlu. Pro mě bylo jasné, že to může být jen ona. Kontaktovali jsme jejího agenta, poslali balíček se scénářem, kopii Heavy Rain, soubor recenzí Heavy Rain a hezký dopis, kde stálo – prosím, prosím, prosím, prosím, prosím“, popisuje začátek spolupráce.

Podle Cage bylo jednání velmi rychlé, hned studio kontaktoval agent s tím, že Page se scénář moc líbil a ráda bude součástí projektu. Zajímavě ovšem zní zmínka o tom, jak se vlastně Page dívala na fakt, že jde o hru. „Zaujal ji scénář a její role. Tím myslím, že ona podle mě moc videohrám nehodluje – hrála je, když byla malá, ale potom, stejně jako mnoho jiných lidí, přestala. Myslím, že není z her nějak extra nadšená, protože, stejně jako mnoho jiných lidí, si myslí, že je to jen o zbraních, zbraních a zase zbraních“. Což skvěle vystihuje to, na co mnohdy zapomínáme. Tedy, že navenek komunity se hry prezentují dosti ploše, jelikož se do mainstreamových médií dostává skoro jen jeden žánrový model a jeden model reklamní kampaně...

A pak jsou tu právě hry jako Heavy Rain a snad Beyond: Two Souls, které dokáží, snad další malé části „vnějšku“ pochopit, že herní žánry jsou bohaté a košaté. Je to vlastně taková herní osvěta či misie.