Jak probíhá Paradox Con očima herního reportéra
zdroj: tisková zpráva

Jak probíhá Paradox Con očima herního reportéra

24. 10. 2019 17:15 | Téma | autor: Mars Vertigo |

Letošní PDXCON byl z logistických důvodů letos přesunut ze Stockholmu do Berlína, což mi jako usedlíkovi v bývalé pruské metropoli značně nahrálo do karet. Celá akce se konala v prostorách nedávno otevřeného kulturního sálu impozantní funkcionalistické budovy bývalého východoněmeckého rozhlasu, známé prostě jako Funkhaus. Novinářský den byl mimo jiné zpřístupněn i držitelům nejdražších VIP vstupenek a až na pár výjimek se jim dostalo stejné péče jako nám se zápisníky. A péče to byla velice důkladná, o čemž vás přesvědčí následující řádky plné her, alkoholu a celebrit.

Gangsteři, apokalypsa a upírský výškrabek

Poté, co si nás PR parta Paradoxu rozškatulkovala do menších skupinek mezi novináře, youtubery, VIP čumily aj., se krátce po úderu 9. hodiny započal nabitý program prezentací, jednoho velkého odhalení a konečně zasloužené VIP párty otevřené všem pátečníkům v závěru galavečera.

Moje skupina, vtipně pojmenovaná jako House Band, sestávala především z francouzských a ruských příslušníků novinářských milicí. Nejprve jsme si zgustli na žhavé gangsterce studia Romero Games – Empire of Sin. Brenda Romero, kreativní hlava projektu, při ní měla co dělat, aby přes veškerý ten nadšený ruch zvládala srozumitelně doprovázet obrazovku se slidy.

Přibližně dvacetiminutové hratelné demo jejího eposu bohužel odhalilo jen titěrné sousto z úvodu hry zahrnující především bojovou tahovou složku. Dojmům, a především mému rozhovoru s Brendou, se bude věnovat jeden z nadcházejících článků, který napoví, že se konečně zas po dlouhé době dočkáme pořádných mafiánských radovánek včetně nabídek, které se neodmítají. To vše navíc s autentickým zasazení do chicagské prohibice 20. let – mezi hratelnými postavami nebude chybět ani král prohibičního podsvětí Alphonse Capone.

PDXCON 2019

Rozmazaná Brenda Romero, ještě rozmazanější náhodný chlápek

Surviving The Aftermath vám již zběžně představil Patrik v samostatném článku. Po zhruba dvouhodinovém hraní mohu prozradit, že to zatím na propadák úplně nevypadá, ač v sobě hra nezapře určité mobilní manýry. Roadmapa však počítá až do vydání s pravidelnými měsíčními updaty a poměrně propracovaným kategorizovaným systémem hlášení bugů a hráčské odezvy přímo ve hře.

Měl jsem možnost vyzkoušet i verzi pro Xbox, a i přes úvodní skepsi jsem nakonec ovládání uvítal jakožto nadmíru intuitivní. Zatím bych hru přirovnal tak trochu k Frostpunku, ale pro hráče s citlivějším žaludkem, na které byla ledová hra na přežívanou až příliš surová a emočně vypjatá (nemohl jsem si například ihned nepostěžovat na fakt, že zatím nelze zapojit děti přeživších do nucených prací).

Prezentace Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 s sebou bohužel přinesla hned zkraje několik okamžitých zklamání. Předně se vůbec nedostalo na hratelné demo, což valná většina návštěvníků, mě nevyjímaje, nesla s dávkou hlasité nelibosti. Tuto drobnost navíc završil fakt, že zhruba půlhodinové demo s komentářem, na které jsme koukali, bylo zase identické s tím, co už viděla Šárka na letošní E3…

PDXCON 2019

Anglicky řečeno: Underwhelming

Jako drobnou kompenzaci za tuto újmu nám všem Paradox na místě alespoň daroval klíče ke hře. Co bych to byl ale za reportéra, kdybych to nechal jen tak! O hře si víc řekneme u příležitosti mého rozhovoru s vůdčím narativním tandemem hry Brianem Mitsodou a Carou Ellison, ze kterých jsem se pokusil vyždímat, co to jen šlo, ale vzhledem k tomu, kolik bylo již o hře napsáno a kolik vakua teď kvůli odkladu vzniklo, to byl úkol vskutku gargantuovský.

Dalším představeným kouskem v rámci detailního odhalení bylo nové, překvapivě tučně vyhlížející DLC k Hearts of Iron IV, La Résistance, na kterém si již pošušňal odbojář Patrik, stejně jako na novém přídavku k Prison Architect či heavymetalovém rozšíření k BattleTechu, které završí letošní season pass. 

Velké odhalení, upírský seriál a konec maratonu

Zajímavá byla skupinová diskuze s šéfkou Parodox Interactive Ebbou Ljungerud a jejím obchodním „náměstkem“ Shamsem Jorjanim. Tam se probírala témata jako růst společnosti, etický kodex, rodinné hodnoty – Paradox se prezentuje jako jedna velká klidná rodina, kde se nikdo nepřekřikuje a každý má své slovo. K termínům zla, jako je třeba „crunch“, se nehlásí. Padla řeč i na Epic a zastaralost tradičního modelu 30/70, kdy si obchod bere příliš velké procento ze zisků na úkor samotného vývojáře.

Kdosi z ruské novinářské obce se vehementně snažil zjistit, zda se Paradox nechystá dobývat svět e-sportu a kompetitivního multiplayeru obecně. Jeho zarputilá dotěrnost mi s každou přibývající minutou čím dál tím víc kroutila žaludeční stěny. Naštěstí byla tato poznámka nakonec odbyta s tím, že už to tak trochu zkusili (Magicka: Wizard Wars) a nijak slavně to nedopadlo, takže spíše zatím k žádnému e-sportovému rozšiřování nedojde.

Krátce nato vystřelila vzhůru moje pravačka (pod úhlem 90, nikoli 60 stupňů – pozn. autora). Dotaz byl vcelku prostý: „Sedíte už léta na jedné z nejvíc sexy značek světa, takže kdy už se konečně dočkáme pořádné vysokorozpočtové televizní produkce ze světa World of Darkness?“

Otázka vzbudila nepřekvapivě nemalý poprask všech přísedících. Švédská reakce však na sebe nenechala dlouho čekat a téměř instantně vyrazila naproti mojí ohnivé kouli s drtivou ledovou strohostí: „No, zatím s tím za námi nikdo nepřišel, takže tak!“

Smůla. Rozrušen drtivým odmítnutím jsem se promptně odebral kouřit mimo sál, přičemž jsem opětovně v duchu prosil Antediluviany o to, ať Bloodlines 2 dosáhnou alespoň polovičního úspěchu třetího Zaklínače. Nedlouho nato mě dohnala samotná Ebba a poplácala mě po zádech se slovy: „Skvělý dotaz, fakt dobrý!“, načež kamsi vzápětí zmizela. Že by se mi to jen zdálo?

PDXCON 2019

Je to Ebba Ljungerud? Nebo jenom její přízrak?

Zlatým hřebem odpoledne ovšem bylo veliké odhalení za rudou oponou v malé čtvercové místnosti. Tam úřadovala krapet jiná dvojka seveřanů – Henrik Fåhraeus a jeho pobočník, jehož jméno vám doručím až s tématem o Crusader Kings 3, které se již ohřívá v troubě. Ano, v tento moment vám neprozradím nic, co ještě nevíte – tedy krom toho, že toto nové středověké pletichaření je ještě větší, hlubší, přístupnější, zákeřnější a svobodnější!

Půlhodinová rotace s jedinou přestávkou na oběd byla i pro energy drinky slušně zásobeného reportéra náročnou šichtou, takže když jsem okolo 6. hodiny pokládal sluchátka po odehrání asi dvaceti minut nového DLC k Planetfallu, obestoupen prima holandskými chlapíky z Triumph Studios, jejichž hře jsem letos napálil v recenzi nekompromisní devítku, ukazatel mojí staminy se už pohyboval v kritických hodnotách. Proto jsem následující Stellaris a jejich kamenožroutí DLC už vnímal jen na půl ucha a na půl oka. A to pátek na PDXCONU zdaleka ještě nekončil.

PDXCON 2019

Dědic už má připravený trůn

VIP párty: pivo, Romero a upíři

Na pořadu byla VIP party ve speciálně vyhrazeném salónu. Nadešel tedy konečně můj čas k řádné infiltraci a přípravě sociálního terénu pro nadcházející dva dny rozhovorových žní. Směs fanoušků, vývojářů, novinářů a tvůrců nejrůznějšího videoobsahu, včetně dvorního karikaturisty Paradoxu, Velšana Ryana Dixona, s nímž mě spojila láska k tabáku Golden Virginia, se konečně semkla do jednoho opíjejícího se houfu.

Odebral jsem samozřejmě ihned k baru, kde ústil pivovod, a začal vyhlížet vhodné operační pásmo. Netrvalo dlouho a potřeba usednout mě zavedla na pohovku hned vedle fanouška heavy metalu a satanistického pixelartu, jistého Johna Romera.

S téměř dětským nadšením přivítal informaci o tom, že znám osobně jeho loňského pokořitele ve hře, jež ho před 25 lety uvedla do síně nesmrtelných, tedy tuzemského Doom-mastera Jana „Bludra“ Modráka. Svou porážkou byl evidentně stále ještě lehce otřesen a jen litoval toho, že si to nemohli rozdat v řádné odvetě, neboť prý poctivě trénuje každý den.

Když jsem mu pak prozradil, že jsem nedávno začal pracovat na (mega)rozhovorech s vývojáři (link zde), hned mě šokoval informací o tom, že dělá to samé, ale coby programátor s určitou výhodou nad námi, pouhými konzumenty. Došla řeč i na další společné „známé“ včetně Damona Slye z Dynamixu.

Druhým šokem pak bylo, když mi tento usměvavý, postavou nízký, duchem však obří vlasáč jen tak mimo řečí prozradil, že Wolfenstein 3D z roku 1992 byl jeho teprve 87. hrou v pořadí! Nastal krátký moment, při kterém mi v uších všechen zvuk a hudba z okolí splynuly v jednu jakousi tlumenou ambientní kouli. Při následné opětovném zaostření smyslů jsme si předběžně dohodli řádný rozhovor s pozdějším datem produkce a já si nervózně odskočil pro další rundu.

PDXCON 2019

A davy šílí

Krátce nato se okolo volným krokem mihla poněkud zvláštní dvojice: dlouhán v cyklistických rukavicích a stříbrnou hřívou s patkou a po jeho boku usměvavá skotská parťačka s plameňákovým přelivem. Pokud vám tyto indicie nestačily, tak prozradím, než nešlo o nikoho jiného než naše staré známé zpřed pár odstavců, Briana Mitsodu a Caru Ellison.

Probojovat s k tomuto páru se mi podařilo až v momentě, kdy se jeden z producentů Bloodlines 2 přepočítal a přinesl jim o jedno pivo navíc. Pohotově jsem přiskočil a zapojil se do konverzace nejprve s ním. Christian Schluetter, jak se tento klučina jmenoval, byl kupodivu znalý Games.cz. Jako důkaz předložil informaci o tom, jak před časem pomocí Google překladače louskal s producentskou nelibostí nesmlouvavou recenzi Vaška Pecháčka na Sudden Strike 4.

Po chvíli jsem si nakonec přeci jen proklestil cestu alespoň k Brianovi, přičemž jsem si hned na úvod nemohl nevšimnout, že již nemá nasazené své ikonické rukavice. To bylo poněkud podezřelé gesto – je to dobře, anebo si mám raději dávat pozor? Nemohl jsem se ho tedy hned na úvod optat na nic jiného než na to, co se skrývá za tímto zvláštním „fetišem“. Jeho odpověď mě příliš nepřekvapila: „Vzal jsem si je, když jsme poprvé veřejně ohlašovali Bloodlines 2, a od té doby je nosím vždycky, když musím někam před kameru.“ Nesmírně se proto rozzářil, když jsem mu slíbil, že z žádného z našich budoucích rozhovorů nebude pořízen videozáznam.

PDXCON 2019

Brian je sympaťák

Sobota a neděle v kostce

Dalších historek z téhle herní sleziny se určitě ještě pár najde, ale na to si budete asi muset počkat na nějaký ten Fight Club. Zbytek víkendu totiž spočíval v horlivém a neúnavném sběru rozhovorového materiálu, jehož se mi nakonec podařilo sehnat opravdu požehnaně.

V sobotu se na akci dostavilo přes 2 500 účastníků z řad nadšeného plebsu. Probíhalo klasické pásmo diskuzních a specializovaných panelů a bombastické ohlašování her z pátku, vše samozřejmě živě přes Twitch. Každý místní počítač měl navíc nainstalovaná všechna dostupná hratelná dema.

PDXCON 2019

Jesse Henning na nerdím karaoke

Večerní program mé uši a oči devastovalo nerdí karaoke, takže jsem se pokusil trávit většinu času venku. Tedy až na náhodné (?) setkání s Jasonem Carlem, mužem z úvodního obrázku (ten bez slunečních brýlí) a vysoce charismatickým vypravěčem populárního krvesajského streamu Vampire: The Masquerade zvaného LA By Night, toho času zároveň vrchním produkčním u White Wolfa.

Společně jsme se zasmáli na účet béčkového televizního seriálu Kindred z devadesátek a polemizovali nad tím, jak by mohl vypadat nový pořádný seriál či film ze světa World of Darkness. Bude to o upírech, vlkodlacích, anebo lidech, kteří proti nim brojí? Zdá se, že v zasvěcených kuloárech je toto téma na spadnutí, ovšem až čas ukáže, zda hlavní kůň stáje, Bloodlines 2, komerčně obstojí natolik, aby se panteon streamovacích božstev rozšířil i o vampýry.

Nedělní atmosféra se nesla převážně v duchu deskových her a megaturnajů v Europa Universalis IV a Hearts of Iron IV. Tedy nic, u čeho bych musel dřepět – a tak jsem po rozhovorové bonanze, jejíž plody vám přinesou následující dny a týdny, vyčerpal všechny své novinářské stravenky u baru a vydal se na cestu domů v rozumný čas. To celé jen proto, aby mi nakonec do cesty vstoupil mocný ruský geroj, který mě naverboval do své mezinárodní tlupy dobrodruhů, jimž víkendová fiesta nestačila, a tak jsem byl coby místní povýšen do hodnosti nedělního půlnočního průvodce po berlínských putykách. Ale o tom až někdy jindy.

Nejnovější články