Kam zmizely hry ve stylu Commandos?
zdroj: Vlastní foto autora

Kam zmizely hry ve stylu Commandos?

18. 9. 2016 15:18 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Nezávislých experimentů i nostalgických výletů do minulosti je dnes přehršel. Je proto zajímavé vypíchnout, na které žánry se v tomto přetlaku paradoxně nedostává. Jedním z těch, které zůstávají zcela mimo aktuální boom, jsou i hry postavené na mustru Commandos od studia Pyro. Co se vlastně stalo s tímto tolik populárním žánrem, a můžeme se někdy dočkat jeho renesance?

Nový žánr, nové výzvy

Recenzi Commandos: Behind Enemy Lines z roku 1998 si živě pamatuji dodnes. Krásně detailní grafika zjitřila pozornost, ale až předrenderované modely jednotlivých postav, z části prozrazující polygonové meshe pod texturami, zaujaly dětskou pozornost. Text vypichující extrémně náročné mise proti náckům, v nichž je „padesát načtení na hru“ ještě málo, pak Commandos na podzim onoho roku katapultovaly do pozice jedné z nejzajímavějších her roku.

Ta sice na první pohled vypadal jako strategie, ve skutečnosti se však v jeho hratelnosti snoubilo hned několik geniálních vlivů různých žánrů. Michal Rybka měl svého času pravdu, když zastával tezi, že Commandos je spíše logická hra – jednotlivé mise byly rébusem určeným k rozlousknutí. Zatímco ve strategii má hráč většinou možnost upravit sílu svých jednotek před misí či ovlivnit výsledek správnou, leč flexibilní taktikou při misi samotné, v Commandos byly schopnosti členů jednotky pevnější než helvétská víra a prostředí rovněž dávalo jenom velmi limitované možnosti řešení.

I tak ale hra zaujala hráče toužící po strategické výzvě, kterým třeba nevyhovovalo zběsilé tempo RTS. Commandos byla obtížná a napínavá, většinou jste však mohli své výpravy za Hansovými krčními tepnami relaxačně odkládat klidně dlouhé minuty, během nichž jste připravovali své nervy na provedení plánu. Přitom šlo paradoxně rovněž o ideální titul pro lidi, kteří měli z nějakého důvodu odpor k tehdy dominujícím tahovým strategiím, ale toužil po reálném válečném konfliktu. Nezabíjeli jste anonymní ufony za XCOM nebo agenty za Syndicate, nýbrž jste narušovali chod Hitlerovy armády v nejrůznějších exotických lokacích.

COMMANDOS zdroj: Vlastní foto autora

Vlastně by se dalo říct, že Commandos byla vedle některých simulátorů jednou z mála her, které tehdy mohly nakrmit fanouška historie válek. Dnes je to skoro úsměvné, ale jistá míra dokumentárnosti, rozumného množství patosu a decentní úcty vůči veteránům byla tenkrát na počátku akčních her z prostředí skutečných válek (včetně simulátorů) významným stylovým pojítkem mezi Commandos, o pár let mladší Medal of Honor a následně první Call of Duty.

No a pak byla samozřejmě taky zábava plnit sudy celé nacistické základny jejím vlastním osazenstvem! Svého druhu jednoduchá (a do velké míry předpřipravená) simulace té či oné lokace byla vlastně jednoduchým sandboxem, v němž nebohý hráč po selhání svého plánu obvykle pod heslem „kill frenzy“ prováděl stejné taškařice jako v tehdejší Grand Theft Auto 1 a 2. Otravování nacistů špionem? Ale jistě! Přejíždění nacistů autem či dokonce tankem? Samozřejmě! A co položit nálož vedle kasáren, vyvolat poplach, a pak si užít pohledu na výslednou destrukci? Proč by ne.

Sice to nesplnilo cíle mise, ale odplavilo to takové množství frustrace, že občas člověk plnil úkoly misí jen kvůli tomu, aby měl nová prostředí pro páchání dalších zvěrstev. I díky takové kombinaci nejrůznějších stylů, vkusů a možností se Commandos stala – alespoň v tehdejším herním prostředí – onou výjimečnou hrou, u které seděli i notoričtí nehráči. Skoro nikdo ji samozřejmě nedohrál, to však nebránilo u ní strávit předlouhé hodiny. O to je paradoxnější, že podobný typ hry dnes, v éře boomu nejrůznějších nostalgických žánrů, fatálně chybí.

Na vrcholu sil

Teze o neustálém hraní Commandos rozhodně neplatí jenom pro mé tehdejší okolí. Pro španělské Pyro Studios, založené jenom dva roky před vydáním hry, šlo o debut a instantní hit zároveň. Přesná čísla, jak už to chodí, nejsou známá. Pyro se pochlubili, že trilogie včetně Commandos 2: Men of Courage a Commandos 3: Destination Berlin se prodalo na pět milionů kusů. To jsou na přelom tisíciletí velmi slušná čísla, zvláště pro nováčka z jihu Evropy. Můžeme-li však nějaká data vytěžit ze soudobého zájmu o značku, byl zřejmě první díl z celé trilogie nejúspěšnější.

Podle Steam Charts se aktuální průměrný počet hráčů trilogie Commandos pohybuje v desítkách za měsíc a s přehledem nejpopulárnější je stále první díl – o třetinu víc než díl druhý a skoro třikrát než díl třetí. Jenom pro porovnání, Jagged Alliance 2 má dle stejných statistik průměrný počet hráčů nižší. Samozřejmě, Steam Charts není příliš spolehlivý zdroj, ale najít lepší čísla u 19 let staré hry je poněkud oříšek.

Pyro si na každý pád díky Commandos mohli dovolit značný růst. Navazující díly obvykle přidaly podstatně více nových mechanik, čímž se mnohem víc přiblížily standardním taktickým strategiím. Hned v díle druhém například došlo na eliminaci jednoduchého 2D zobrazení, když hra na hráče vrhla nutnost otáčet perspektivami a hledat, kde všude můžou být náckové schovaní. Přibylo i akce a předmětů, které si vojáci mohli předávat mezi sebou.

Destination Berlin si neodpustila misi v Normandii a Stalingradu, což jsou operace nepředstavitelné v hratelnosti prvního dílu. Někdy to fungovalo, jindy hůř – proměněná a komplexnější hratelnost však na každý pád odlákala řadu z těch, kterým vyhovoval vyvážený žánrový mix dílu prvního, byť si hry samozřejmě udržely stále významný počet fanoušků.

Samozřejmě, studio Pyro nebylo jediné, kdo takticko-rébusové strategie vytvářel. Zejména německé studio Spellbound se stalo v žánru her na způsob Commandos velmi činné. V roce 2001 vyšla Desperados: Wanted Dead or Alive, přenášející stejné principy na Divoký západ. Série se dočkala dvou pokračování Desperados 2: Cooper's Revenge (2006) a Helldorado (2007) s postupně klesající kvalitou. Po jejich boku rovněž vyšel velmi dobře hodnocený středověký levoboček Robin Hood: The Legend of Sherwood (2002).

Výčet podobných her na komunitním serveru GiantBomb pak zmiňuje ještě jména jako tuzemská Korea: Forgotten Conflict (2003), Soldiers: Heroes of World War II (2004), Star Trek: Away Team (2001) a několik bizarních kousků. Nejde tedy o žádný velký žánr, trend společných prvků však vypozorovat jde - obvykle izometricky viděná taktická strategie v reálném čase, s důrazem na předem definované postavy. To činí z této skupinky jasně definovaný žánr oproti třeba hrám jako bylo UFO: Enemy Unknown nebo Jagged Alliance. Kam se ale poděl po roce 2004?

Commandos 2: Men of Courage zdroj: tisková zpráva

Nevyhnutelný ústup ze slávy

Samotné Pyro vydalo v roce 2003 strategii Praetorians, dva roky na to přišel podobný titul Imperial Glory. Tou dobou Eidos zjevně tlačil studio do změny žánru Commandos, jež rok poté vedl k vydání 3D střílečky Commandos: Strike Force, která byla koncem vzájemné spolupráce a více méně i studia jako takového. Sesterská část studia se ještě pokusila dokončit svůj 3D film Planeta 51, jež však po letech prací vyšel až v roce 2009 a dočkal se spíše vlažného přijetí. Rok předtím muselo Pyro propustit 30 zaměstnanců a v roce 2012 se poslední členové spojili s mobilními vývojáři Play Wireless.

Dnes tvoří tituly pro mobilní trh, ale v jejich tvorbě stále najdeme pokračovatele oněch 3D meshů křížených s concept arty. Ironií osudu ve stejném roce skončilo studio Spellbound, tvůrci Robina Hooda a Desperados. Postupně nižší prodeje donutily Spellbound opustit žánr a zkusit jiné vody jako třeba Arcania: Gothic 4 (2010). Situace však namísto toho vedla v roce 2012 k zániku vývojářů, resp. jejich transformaci ve studio jiné.

Plastic Reality Technologies, tvůrci Korea: Forgotten Conflict, skončili v roce 2006. Reflexice Entertainment, kteří stojí za Star Trek: Away Team, sice uzavřeli své brány před pěti lety, před tím se však věnovali RPG Lionheart, takže problém nelze svádět na žánr Commandos. Snad jenom tomu ukrajinské studio Best Way, tvůrci Soldiers: Heroes of World War II, později doznalo solidního úspěchu s RTS Men of War.

Nad důvody úpadku žánru je těžké se dohadovat. Minimálně u původní trilogie Commandos od Pyro však leccos lze vypozorovat. Jde jak o postupný odklon od rébusové hratelnosti, tak i příklon blíže akci. Když 14. října 2003 vyšla Commandos 3: Destination Berlin, dělilo svět jenom dva týdny od vydání první Call of Duty. Jistě, hratelnost obou her se značně lišila – hráče, kteří toužili hlavně po druhoválečné tematice však víc uspokojila druhá hra.

I Pyro Studios se ostatně o pár let poté pokusili do FPS žánru naskočit. Svou snahou o vyšší míru akce ale paradoxně jenom nahráli do karet konkurentům z FPS žánru, kteří jim přebrali hráče. Na druhou stranu, neúspěch Spellbound i všech jiných tvůrců klonů naznačuje, že Commandos byla do značné míry ojedinělým hitem populárním zejména v kontinentální Evropě. Navazující díly a klony tak dost možná samy jely spíše ze setrvačnosti.

Commandos 2: Men of Courage zdroj: tisková zpráva

Přesto je absence podobných titulů na AAA scéně dnes poněkud zarážející – zvláště v éře menší renesance tahových strategií. Jeden by skoro řekl, že „relaxačně-napínavá“ hratelnost subžánru je ideální pro tablety. Jistě, mnohé jiné hry převzaly leccos z nápadů Commandos. Úhly pohledu najdeme třebas v Satellite Reign a nejrůznějších stealth akcích, nápad z dílny Pyro rozhodně obohatil evoluci her o několik cenných genů. Snad jednou za čas tyto zase na okamžik převáží tahové bratry a vyplodí několik her alespoň z půlky tak nezapomenutelných, jako byla Commandos před 18 lety. Nejbližším titulem, který se snaží jít v žánrových šlépějích, byť v jiné historické éře, je do středověkého Japonska zasazená Shadow Tactics - Blades of the Shogun.

Nejnovější články