Mikrotranskace v sobě ukrývají mnohem víc, než jsou si někteří hráči ochotní připustit. Pod omílanou slupkou „hamižných vydavatelů“ se ukrývá hráčův chtíč, závislost, touha být lepší než ostatní a vychloubat se něčím, co oni nemají… Není proto divu, že se různými aspekty mikrotransakcí zabývají nejrůznější studie a díky velrybám neujde jejich pozornost ani společnostem, které se je snaží regulovat.

Zajímavé je, že se do jedné studie pustil sám vydavatel mobilních free-to-play her Yodo1 Games. Jeho šéf Henry Fong se o mikrotransakcích rozpovídal během konference PAX Autralia (díky, Kotaku), kde zdůraznil, že monetizaci musíte zmáknout už během vývoje hry a je důležité znát svou cílovku.

Pro tyto účely vyvinuli umělou inteligenci, která analyzovala chování hráčů a dobu strávenou ve hře a dokázala tak s 87% přesností určit, jaký hráč se může stát další velrybou, přičemž Fong tvrdí, že to v budoucnu dokáží určit na 95 procent.

zdroj: tisková zpráva

Tento systém jim dokonce umožňuje cílit na konkrétní hráče s konkrétními mikrotransakcemi. Ale protože vědí, jaký by takový systém vyvolal ve světě rozruch a nenávist hráčů, kdyby každý hráč platil jinou částkou za stejné věci, nemají v plánu ho použít.

Nicméně fakt, že je něco takového možné, volá po dalších regulacích, se kterými Yodo1 počítá a nebrání se jim. Naopak chce úzce spolupracovat s regulátory, aby měli veškeré informace o herním průmyslu a nedělali neuvážená rozhodnutí, která by třeba nechtěně rozbila důležité prvky.

Každopádně velryby jsou pro vydavatele opravdu klíčovými hráči, i když záleží titul od titulu. Yodo1 například spravuje hru Rodeo Stampede, kterou si stáhlo 100 milionů hráčů, přičemž ti nejlukrativnější z nich utrácejí „jen“ stovky dolarů.

Zato jejich další hra Transformers: Earth Wars má za sebou lepší příběh. Jeden hráč v ní totiž utratil 150 tisíc dolarů, tedy nějakých 3,5 milionů korun, čímž hravě strčil do kapsy jiného uživatele, který před měsícem nechal v Runescapu 62 tisíc dolarů (1,5 milionu korun) a dostal do vážných finančních problémů svou rodinu (opět díky, Kotaku).

To ale pořád není nic ve srovnání s hráčem Modern War, který v roce 2016 utratil 2 miliony dolarů (47 milionů korun) za herní předměty (tentokrát patří díky VentureBeat). Jeho příběh zase hezky ukazuje, jakou mají tyto velryby moc. Po tomto utrácení totiž přiměl ostatní hráče k bojkotu mikrotransakcí, dokud autoři neopraví hru (sílu a cenu některých předmětů).

A protože nechcete přijít o podobné dojné velryby, začnete komunitě konečně naslouchat a zapracovávat změny, po kterých volají. Kdybych vytvořil hru, do které jedinec přispěje téměř půl sta v milionech, taky bych udělal vše pro to, abych si ho a jemu podobné udržel…

zdroj: tisková zpráva

Když pogooglíte, najdete spoustu dalších podobných velryb utrácejících nepředstavitelné sumy za imaginární věci. Narazil jsem na paní, která vypisovala jeden šek za druhým a okrádala firmu, aby mohla uspokojit svou závislost na hře na Facebooku.

Nemám v plánu vyvozovat jakékoliv závěry, protože sám nemám jednoznačný postoj k mikrotransakcím. Mikrotransakce pomáhají společnostem fungovat a mít se třeba královsky dobře, zatímco spousta hráčů na ně nedá dopustit a klidně v nich utratí jmění.

Vydavatel už se pak takových velryb neptá, zda jsou pro ně utracené miliony zanedbatelnou částkou, nebo tvrdým zásahem do malého rozpočtu závislého člověka bez sebekontroly. Pro vydavatele je důležité jen to, aby ho tyto velryby držely dlouhodobě nad vodou.

Za titulní obrázek děkujeme Nintendeal.