Boření středoevropských mýtů

Kde CONference 2013 ještě balancovala mezi seriózní sešlostí a čímsi jako LAN párty bez hraní her (odehrávala se ostatně celá v jediné větší místnosti a byla jí vlastní i malinko přehnaná hudební čísla i prezentace českých studentů), přehoupla se CEEGS do skutečně profesionální sféry okupující pár místností ve dvou podlažích brněnské Fakulty sociálních studií. Dvoudenní charakter se rovněž postaral o mnohem širší náplň.

Přednášky různých osobností od členů MU Game Studies (dále jen MUGS z původního MU Game Studies) po zahraniční hosty probíhaly paralelně a nabídly vše od historie herních platforem v NDR po prezentaci podpory nezávislých vývojářů ze strany Ubisoftu. Úvodním mluvčím byl například Espen Aarseth, jedna z klíčových postav oboru game studies. Moje loňská výtka vůči CONferenci 2013 o „sezení na dvou židlích“, totiž zaměření na akademické studium her a zároveň přednášky vývojářů, se konečně ukázala jako silný klad koncepce celé konference, nikoliv znak nejistoty či prvoplánové snahy nabídnout „každému něco“. 

Regionální aspekt CEEGS dominoval už od prvního dne, věnovaného spíše historickým a akademičtějším tématům. Jedním z mnoha příkladů byla prezentace Pawla Schreibera, který připomněl tropu Ruritanie, fiktivní reprezentace zaběhnutých klišé ohledně středně-jižně-východní Evropy. Nejde nutně o vynález herního průmyslu, fiktivní Herzoslovakii (jeden z mnoha smyšlených států) prý využila Agatha Christie, ve hrách se však variace Ruritanie objevuje častěji, snad kvůli snaze vyhnout se kontroverznímu užití reálných států. Příkladem byly starší hry jako Border Zone nebo Ashes of Empire.

Často sdílejí motiv západního exportéra pořádku a demokracie, který přijel domorodce naučit, jak se má budovat moderní stát. Reprezentace středně-východní Evropy ve hrách o ní nevypovídá nic moc pozitivního. Ne nadarmo je umístění často synonymem postapokalypsy. Na druhou stranu, ne každý host se Schreiberem v debatě po prezentaci zcela souhlasil – nebylo to poprvé, co se naboření nějakého mýtu ukázalo jako mnohem komplexnější téma.

zdroj: Reddit

Jiná byla témata zase bližší návštěvníků mimo akademické sféry. Například Tom Bártek z MUGS navázal výčtem charakteristik české herní scény během 90. let na předešlou historickou přednášku hostů Pawla Grabarczyka a Marie Gardy o polské scéně během 80. let. I zde se podařilo narušit jeden z mýtů ohledně PC kořenů domácí populace - většina hráčů na počátku 90. let (i později) naopak začínala na konzolích, protože stolní počítače byly příliš drahé. Jak už to chodí, počítače se uchytily až díky tomu, že pro ně byl velmi levný (upirátěný) software, kdežto pirátství pro konzole bylo obtížnější. To mělo řadu obskurních projevů, například dobovou existenci (necitovaného) obchodu, který tehdy oficiálně prodával pirátské kopie. Stačilo jen podepsat reverz, že zákazník doma vlastní i legální kopii dané hry.

Mimo jiné to však rovněž ukázalo, že hraní her bylo vysoce společenskou aktivitou už v době před příchodem titulů, které se na socializaci hráčů zaměřily. Hráči se kvůli předávání pirátských kopií museli dobře znát, více kontaktů znamenalo lepší hry. Vyšší cena hardwaru naopak znamenala, že se u počítačů střídali. Pozorování cizího hraní mohlo být pro méně šikovné (dle svých přátel) hráče dokonce větší zábavou než samotné hraní. Opět to mělo i poněkud zvláštní efekt, například hraní “3on1 PC”, kdy při hraní Wolfenstein 3D jeden hráč chodil, druhý střílel a třetí otevíral dveře.

Celkově byla Bártkova přednáška extrémně nostalgickým kouskem, při němž značná část sálu ke vzpomínání se slzou v oku přikyvovala a snesly by ji i méně odborní posluchači. Podobné informace ostatně potvrdila řada dalších studií od statistické analýzy 693 maďarských hráčů od Tamáše Pólye po přednášku vypichující kulturní význam tahových RPG a strategií v Polsku na přelomu tisíciletí - jedním z důvodů pro ně byla právě přívětivost tahovek vůči slabším počítačovým sestavám. Skoro se tak nabízí interpretace, že inklinace ke "složitějším" hrám (v kontrastu k americkým casual konzolovým titulům) je daná tím, že hráči měli obecně k dispozici méně výkonný hardware.

zdroj: Reddit

Vzájemné postřehy

Druhý den byl mnohem více směřován na vývojáře a producenty. Přijeli sice i lidé z Bohemia Interactive či zástupci tuzemských distributorů velkých herních firem, ale největší hvězdou dne byl ale Polák známý jako Sos Sosowski, ve skutečnosti Mikolaj Kaminski, autor arkády McPixel, který se rozmluvil o výhodách vývoje her ve východní Evropě. Ano, východní, ne střední…

Dle Sose jde o optimální prostředí, protože "západní peníze" u nás mají větší hodnotu, vývojáři tak mají větší šanci na přežití v případě neúspěchu, a tak i větší šanci experimentovat. Bývalý učitel a pravděpodobně stand-up bavič (alespoň dle projevu...) mimo jiné popsal, že i naprosté dřevo bez předešlé znalosti vývoje se může bez problémů stát vývojářem - stačí si stáhnout “nástroje, které se vám zdají nejhezčí” a začít experimentovat.

Dokonalou podporou začínajících vývojářů jsou game jamy (jim se na CEESG věnovala jiná prezentace), na nichž se “nováček může za 24 hodin naučit tolik, co by sám zvládl za měsíc pokusů”. Jenom je nutné akceptovat, že jeho první (druhá, třetí…) hra bude s nejvyšší pravděpodobností naprosto příšerná příšernost.

zdroj: Reddit

Ani tentokrát ale nebyly všechny prezentace výlučně věnovány tvůrcům. Představilo se například hned několik témat o propojení seriózních her a městského plánování či výuky. S tím prvním se rozmluvila mimo jiné Eszter Tóth z Hamburgu na prezentaci pojmenované Playing for Changing the Urban Space. Krom představení možností ovlivnění městského (veřejného) prostoru různými typy her (digitální i jiné), připomněla také význam výuky o vzniku a spravování městských struktur skrze nezávislé i komerční (SimCity) tituly.

Vývojáři si pak z přednášky mohli odnést třeba poznatek, že dle závěrů Eszter Tóth je pro edukační účely nejvhodnější kooperativní hratelnost. To si zjevně už dříve vzal k srdci Vít Šisler, který se z druhého ranku rozpovídal o dokončovaném interaktivním titulu Československo 38-89. I ten má totiž, podobně jako Šislerův předešlý projekt Evropa 2045, silně spoléhat na prvky kooperace mezi hráči-studenty.

Celkový počet přednášek byl v obou dnech podstatně rozsáhlejší, než lze pochytit na několika řádcích. Dojem z přednášek i organizace CEEGS je však veskrze pozitivní – platí to o to více, že se CEEGS podařilo vyvarovat jak chyb CONference 2013, tak i úspěšně zprostředkovat komunikaci mezi přespolními hosty i návštěvníky. Nicméně, právě pro mimopřednáškový "networking" by konferenci prospěla delší než dvoudenní "stopáž". Tím se ale pomalu dostáváme k výtkám.

zdroj: Reddit Sos Sosowski

Není růže bez trní

Ne všechny věci se během konference povedly. Občas šlo o maličkosti. Rozhodně bylo smutné si připomenout, že nejen Němci, ale i Poláci se prezentují o jeden až dva řády lepší angličtinou než spousta domácích mluvčí. Občasné přednášení v angličtině na úrovni karikatury cizince z amerického sitcomu zbytečně sráželo dojem z celé akce. Možná jde však o výtku směřovanou na obecnou úroveň cizích jazyků v České kotlině - ne proti organizaci CEEGS.

Podstatnější bylo mírně nešťastně pojaté složení programu – nikoliv co do obsahu, ale co do rozvržení. Organizátoři fatálně podcenili vyhrazení dostatečného času pro jednotlivé prezentace. Velmi častým úkazem tak bylo uspíšení dané přednášky až k její finální pointě. CEEGS by rozhodně snesla buď delší časové rozpětí přednášek, nebo alespoň více přednáškových místností.

Podobný problém prý organizátoři tušili, nakonec však bylo podle členů organizačního týmu důležitější spíše sezvat a propojit hosty než dát přednost menšímu počtu návštěvníků. A mohlo být ještě hůř, kdyby organizátoři z kapacitních důvodů polovinu nabídek na prezentaci neodmítli.

zdroj: Reddit Finální panel druhého dne 

Jak dále popisuje Zdeněk Záhora, zájem je samotné překvapil: "Pro zahraniční akademická pracoviště je téma her jakožto svébytného média mnohem běžnější a proto jsou výzkumníci výše v univerzitní hierarchii (i když to neplatí paušálně pro všechny země v Evropě). Cestovat za novými tématy, kontakty a na zajímavé konference je finančně náročné a na podporu univerzit dosahují lépe doktorandi a výše. Reakce a množství přihlášených nás ale i tak zaskočilo."

Podle Záhory byla ostatně vyšší poptávka zahraničních hostů daná i mnohem větší otevřeností zahraničních univerzit k různě pojaté tématice her než u nás. "V ČR ani na Slovensku neexistuje jednotný obor zaměřený na studium nebo tvorbu her. Zároveň jsou takové obory vcelku běžné a jednou z našich činností je správa databáze zahraničních oborů a univerzit - narazíme tedy na sociologické studie, diplomové práce mapující komunikační a mediální kontext her, dokonce i výzkumy doktorandské (historie, psychologie) nebo akademické práce celých týmů."

Ani mezinárodní cílení CEEGS ostatně není bez obětí. "Momentálně to vypadá, že bude příští ročník probíhat v Polsku, kde se faktické organizace prostoru chopí kolegové z tamních univerzit," odpovídá na dotaz, kam se CEEGS vydá do budoucna, hlavní organizátor události Zdeněk Záhora, "Nyní zvažujeme, že by konference CEEGS byla v ČR každý sudý rok a lichý by akce putovala po střední a východní Evropě."

zdroj: Reddit

Brněnský zázrak

Tím se ale dostáváme k tomu, jak CEEGS vlastně zapadá do kontextu české herní scény i akademické roviny, a jak je to s tím loni avizovaným plánem na vznik samostatného herního oboru.

Samotná existence MUGS je totiž možná mnohem zajímavější úkaz profesionálně působící univerzitní konference o hrách, odehrávající se na české akademické půdě. MUGS se doposud rozhodně podařilo něco, co nemá v českém školství - ale i na herní scéně - obdoby. Konference CEEGS samotná je pouze nejviditelnějším završením dosavadních snah. Členové spolku dokázali, že na české univerzity hry nejenom patří, ale mohou mít i mít i kladný vliv na průmysl a herní scénu jako takovou.

CEEGS v sobě spojila to nejlepší ze všech stránek herní tématiky, a bude jenom zajímavé sledovat, kam se organizátoři rozhodnou konferenci i své další aktivity nasměrovat do budoucna. Vliv aktivit MUGS sice možná ještě nedal vzniknout novým fakultám herních věd, vedle širšího zkoumání her však už rozhodně má hmatatelné výsledky – a to nejen pro vybrané studenty Masarykovy univerzity.

"Tento semestr poprvé probíhá předmět Digitální hry - vývoj, který se učí na Fakultě Informatiky a jeho sylabus utvářela univerzita ve spolupráci s Madfinger," vysvětluje Záhora. "Minulý rok jsme udělali Game Making University, sadu přednášek, workshopů a gamejam pro studenty i veřejnost zdarma, která zrealizování předmětu nakopla. Cvičícími jsou taky dva naši členové. Minulý semestr jsme spustili stáže. A podařilo se nám spojit nadšeného studenta a kluky programátory z Madfingerů. Měli několik konzultací, párkrát zašli na pivo a je poznat, jak rychle dokáží zkušení vývojáři pomoci v učení mladého vývojáře. Několik MUGSáků pracuje v samotném vývoji a věřím, že dlouhodobý zájem o hry, zkoumání a zároveň jakési odstranění mýtů z toho, jak hra vzniká (díky setkávání a diskuzí s vývojáři), jsou důvodem jejich přijetí do firem."

zdroj: Reddit

Částečnou výjimkou v současných možnostech studia herně zaměřených oborů je na Masarykově univerzitě právě předmět Teorie interaktivních médií, ani zde to však není tak snadné. "Vůle i prostor pro jednotný herní modul při studiu zde je. Momentálně se zde učí několik předmětů. Vhodné sestavení předmětů, personální zaštítění a hlavně celková realizace tak, aby profil studenta odpovídal využitelnosti v praxi, je sice časově náročné, ale pracujeme na tom. I přes veškerou práci napříč akademickou obcí i v komunikaci s vývojáři je třeba vzít v potaz i akreditační proces. No čeká nás ještě hodně vynaloženého úsilí, aby to za něco stálo."

I Zdeněk Záhora se ostatně vedle akademické práce věnuje vývoji her ve studiu Fun 2 Robots, které nedávno na Startovači uspělo s roguelike projektem Future Factory. Pokud byla pro návštěvníka CEEGS celá o boření různých mýtů souvisejících s hrami, tím největší byl ten o propasti mezi vývojáři a teoretickými badateli.

Otázkou je, zdali není ke škodě věci, že budoucnost akademických změn ve vztahu k hrám stále zůstává ponejvíce na bedrech MUGS. I oni totiž jednou dostudují a dost možná zamíří mimo Brno. Pokud se jim do té doby nepodaří “vychovat” nástupce nebo hry systémověji zakořenit na univerzitách, může celá jejich nynější aktivita vyšumět.

I Zdeněk Záhora v závěru jakoby přiznával, že MUGS se možná už trochu opotřebovávají, když aktivity sdružení komentuje slovy: "Stále mám pocit, že děláme něco, co má smysl na více úrovních. Dokud budeme mít dost sil, budeme v tom pokračovat." Snad jim jen tak nedojdou a zásoba aktivních studentů v Brně, ale i mimo něj, jenom tak nevyprchá.