Rotoskopie je forma animační techniky, kdy se do cílového média přenese silueta pohybujících se reálných objektů, zachycených nejčastěji na filmový pás. Tu lze pak navrstvit na jiná pozadí a vyplnit vlastním výtvarným stylem. Jordan Mechner, autor Prince přitom už jednu takovou zkušenost měl, a sice během svých studijních let na Yale s Karatekou pro Apple II.
Ačkoliv měl k dispozici pouze improvizované nástroje a minimální rozpočet, výsledek práce tohoto programátorského nadšence byl nevídaný. Pamětníci si určitě vybaví sofistikované šermířské duely s posluhovači zlého vezíra. Ty byly vytrasované ze snímku The Adventurs of Robin Hood (1938) z finálního souboje filmu. Jistě si v přiloženém videu povšimnete toho, s jakou precizností se podařilo Mechnerovi převést pohyb do animace svého pixelového hrdiny.
Rotoskopie do pozdějších her, zejména díky své výrobní náročnosti, pronikala spíše sporadicky. Díky Princi z Persie ale mohly vzniknout i další legendy žánru jakými byly Another World či Flashback, či pozdější Mechnerův magnum opus na poli adventur The Last Express. S odkazem původní hry pracoval populární, tentokrát již plně 3D reboot série stejnojmenných akčních adventur a také fenomén Assassin Creed, jenž je de fakto Princovým přímým duchovním nástupcem.
Zpět ale do minulosti optikou samotného Jordana Mechnera, který vzpomíná na celou problematiku přenesení této revoluční technologie do svých her před více jak třiceti lety. „Moje první pokusy animace postav na Applu II byly tak špatné, že bylo jasné, že jakékoli další pokusy získat kýženou kvalitu jsou prostě marné. Potřeboval jsem skutečného animátora, ale žádného jsem neměl. Tak jsem nakonec použil trik, který kdysi použili animátoři od Disneyeho u Sněhurky. Nasnímal jsem je reálné herce, kteří předváděli pohyby, které jsem potřeboval do hry a ty jsem pak rotoskopoval.
To spočívalo v přenesení obrysů postavy na každém snímku filmu, které bylo potom třeba nějak převést na obrazovku pixel po pixelu. U Karateky v roce 1982 jsem tehdy natáčel na kameru Super 8, nahrál film do Movieoly a kopíroval snímky na pauzovací papír. Dalším krokem bylo nahrání vzniklých obrysů do počítače. K tomu se použil nástroj zvaný VersaWriter, což byly v podstatě dva propojené potenciometry tvořící dohromady pantograf, který se připojil do pádlového portu Applu. Celé to pak fungovalo víc než dobře.“
Než došlo na tvorbu Prince of Persia, Mechner dostal velkou posilu v podobě rozvoje domácího videa. Takže na VHS natočil svého šestnáctiletého bratra, jak skáče a běhá a jsou to právě jeho pohyby, které vidíte ve hře. „Samozřejmě Apple II neměl žádný video vstup, takže jsem musel improvizovat a přijít na způsob, jak nahrát snímky do počítače, abych je mohl rotoskopovat. Proto jsem upevnil 35mm kameru na stativ, vyfotil každý snímek z televizní obrazovky a ty pak nechal vyvolat ve Fotomatu. To mi poskytlo výchozí pozici pro trasování 3x5 tisků,“ vysvětluje tvůrce.
Pokud byste si mysleli, že je to namáhavá práce k zešílení, máte pravdu. Jen základní cyklus osmi snímků, které vytvořily pohyb trval celé dny – a těm předcházely týdny nastavování a tvorby potřebných nástrojů. Každý snímek musel Mechner nahrát a vyčistit ručně pixel po pixelu. „Ale výsledek stál za to. Z toho momentu, kdy jsem poprvé uviděl postavičku Prince běhat po obrazovce, jsem dostal husí kůži. I přese všechnu hrubost pixelů jsem poznal styl běhu mého bratra, jeho fyzickou osobnost. Byla to iluze skutečného života.“
