Ani náhodou netvrdím, že by Porsche Unleashed a Underground 2 nebyly hratelné v dnešní době. Jsou, když se vám je podaří sehnat a rozchodit. Popravdě i třeba takové Need for Speed III: Hot Pursuit z roku 1998 se dnes hrají perfektně, vypadají dobře a mají skvělý jízdní model (starší hry série jsem na moderních počítačích už nezkoušel).
K Need for Speed: Underground 2 se čas od času vrátím pro ukápnutí nostalgické slzy. I tato hra se stále hraje skvěle, tuning je výborný, ale grafická stránka pocítila drtivý skus zubu času. Rozmazání, odlesky a materiály už dnes vůbec nefungují. To tolik neplatí u Porsche Unleashed, kde v grafice ještě nedocházelo k takovým divočinám, díky čemuž se na hru dá dívat i dnes.
Ale nejsem tady proto, abych házel špínu na veterány. Chtěl jsem se zamyslet nad tím, že by tyto dvě hry – které patří k vrcholu série i žánru – podle mého neobstály jako dnešní novinky.
zdroj: Archiv
Konec dětí noci
Ústřední problém tkví v tematice. Underground 2 vyšlo v době, kdy se ve světě automobilů řešil tuning, tuning a zase jenom tuning. Tak jsem aspoň tuto dobu vnímal jako kluk. S kamarády jsme žili auty, která nevypadala jako všechna ostatní po opuštění výrobní linky. Když auto nemělo pořádné křídlo, nějaký ten drsný nárazník, obří výfuk nebo aspoň podvozek osvícený barevnými neony, nezavadili jsme o něj pohledem.
Pamatuju si, že jsem dokonce přiměl tátu namontovat obrovský subwoofer do jeho VW Caddy, kterou jsme nechali osadit stylovými litými ráfky na velmi nízkých profilech pneumatik. Bylo to úžasné a těšil jsem se, až si sám pořídím auto a vyšperkuju ho. To už se ale nestalo.
Člověk dospěl, uvědomil si hodnotu peněz a nesmyslnost vizuálního i jiného tuningu (táta nechal přečipovat motor, což bylo tehdy také moderní, ale vedlo to k jeho urychlené zkáze). Tím nechci tvrdit, že by mě obliba úpravy aut úplně opustila. Když tato možnost v závodní arkádě není, cítím se ochuzený. Alespoň ve hře si chci personalizovat své vysněné auto, když už to neprovedu v reálu.
zdroj:
tisková zpráva
Nicméně noční pouliční závodění mi už nic neříká. V době Underground 2 to bylo v kurzu, dnes mi přijde, že to nikoho nezajímá. Díl Need for Speed z roku 2015 jsem očekával jako snad žádný jiný. Šlo právě o návrat k Undergroundům, k pouličnímu ježdění, k prostým závodníkům, kteří milují řízení a rádi se nechají honit policií pod rouškou noci. Hra slibovala nedozírné tuningové možnosti.
Všechno to znělo úžasně, těšil jsem se jak malý, ale výsledek jsem po pár hodinách odinstaloval. Čert vem brakový příběh s hranými filmečky. I když, kdyby byl takhle udělaný v době Underground 2, možná by konceptu sedl jak zadek na hrnec a stal by se součástí legendy. A čert vem podivnou kameru, která šla do zatáčky s větším elánem než vámi řízené auto.
Jako celek už to prostě nebylo zábavné, závodit jen v noci, hrát si na drsného týpka se sklonem k tuningovému umění, který si honí triko před policisty. Dlouho jsme volali po návratu Undergroundů, a když nám EA vyhovělo, těžce narazilo, stejně jako my jsme narazili na to, že co fungovalo kdysi, nemusí nutně fungovat i dnes, ač po tom z hloubi srdce toužíme.
Je to škoda. Na druhou stranu není úplně dobré uzavřít se v minulosti. Občas je potřeba jít dál, vzdát se nesmyslných dětských snů a vyzkoušet třeba Need for Speed Heat, které jsou jednoduše skvělé.
zdroj: Archiv
Jedna značka (ne)vládne všem
Teď k druhému případu, Need for Speed: Porsche Unleashed. Pro mě osobně asi ten vůbec nejlepší díl celé série. Dnešním pohledem ani nedokážu popsat, proč tomu tak je. Jistě, je zde výborný jízdní model, příklon k realističnosti, kde to jen šlo, krásné prostředí a nádherné vozy značky Porsche. A ty jsou zároveň kamenem úrazu.
Tenkrát mi něco podobného vůbec nepřišlo na mysl, ale dnes bych jednoduše nechtěl hrát hru s vozy jediné značky. Málokdy totiž takový nápad dopadne dobře. Z posledních pokusů si vzpomínám na bídný Test Drive: Ferrari Racing Legends, a když už jsme u toho, dovolte mi malou vsuvku: dejte mi další Test Drive Unlimited! Pardon, muselo to ven.
Ale spousta dalších na tomto jednoznačkovém principu pohořela (Ford Racing, Viper Racing…). Dnešní hráč chce rozmanitost, závodní hry se předhánějí v tom, která nabídne víc vozidel (pamatujete na souboj Forzy s Gran Turismem, kde se garáž rozrostla až na tisíc vozidel?). I když jsem obrovský milovník Mustangů, stejně si chci zazávodit i s nějakou tou Alfou, Dodgem nebo třeba Mazdou.
Kdyby dnes někdo udělal něco jako Need for Speed: Ford Mustang Unchained, určitě bych si takovou hru zahrál, ale nevím, jestli bych se na ni vyloženě těšil. A je tu jiný problém: něco takového už asi nikdy nevznikne.
Neumím si představit, že by podobně koncentrovaná (někdo by řekl „omezená“) hra byla kdovíjakým trhákem. Možná si to lidé neuměli představit ani před příchodem Porsche Unleashed a hra je nakonec překvapila, protože byla výborná po herní stránce a zároveň nabídla desítky vozů díky dlouhé a pestré historii značky.
Já bych byl dnes také dost překvapený. Ne ani tak herní stránkou. Studia EA si se závodními hrami rozumí, problém mají spíš s prvky okolo jízdního modelu. Ale neumím si představit novou závodní hru třeba jen s vozy značky Aston Martin. Byl by to asi hezký průřez historií a možná by mě taková hra pohltila, ale vážně bych se divil, kdyby se do něčeho takového Need for Speed (nebo někdo jiný) vrátilo.
Možná to je škoda. A možná je lepší nechat minulost minulostí, občas se do ní vrátit, ale jinak si užívat pestrosti, kterou nabízí dnešní herní průmysl.
