Máte-li rádi japonskou komiksovou tvorbu, pravděpodobně vám není zcela cizí jméno Weekly Shonen Jump. Jde o časopis mající oprávněný status otaku Bible, jehož stránky se staly rodištěm celé řady nejznámějších anime/manga sérií vůbec. Nejedná se navíc o žádného mladíka – první výtisk spatřil světlo světa už v roce 1968, což nám po složité matematické operaci napoví, že se loni slavily kulatiny. A jako lehce opožděný dárek přichází bojovka Jump Force od studia Spike Chunsoft pod vydavatelskou taktovkou Bandai Namco.

The Division 2 je pokračováním úspěšné kooperativní střílečky z roku 2016 velmi volně inspirované romány Toma Clancyho. Zlí jazykové tvrdí, že spíš než o plnohodnotný druhý díl jde o stejnou hru, která se ze zasněženého New Yorku akorát přesunula do letního Washingtonu, hodní jazykové si naopak pochvalují spoustu vylepšení. Buď jak buď, hra vyšla 15. března na PC, PlayStation 4 a Xbox One a my se zatím můžeme podívat na to, jak si vede v zahraničních recenzích.

Málokterá hra byla ještě za svého života tolikrát označována za mrtvou jako StarCraft II. A ačkoliv se nabízí namítnutí, že katastrofické vize přehnaně dramatických fanoušků obvykle nedocházejí naplnění, SC2 měl jednu chvíli opravdu namále. Blizzard se nicméně chytil za nos a rok 2018 se pro jeho nejstarší esportovou značku stal jedním z nejlepších v historii.

Závodní hry patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry, proto se DiRT Rally 2.0 dostalo do úzké trojice her, které jsem si letos chtěl rozhodně zahrát. Tři roky stará jednička mi dokázala, že žílami Codies stále teče ta stará dobrá benzinem obohacená krev s příchutí pořádného rally, která se z arkádové série DiRT lehce vytratila (aby se v posledním díle zase vzepjala). Od DiRT Rally 2.0 jsem očekával hodně a díky výbornému zpřevodování ve vývoji jsem to naštěstí i dostal.

Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.

„Možná vás to překvapí, ale 25–50 % populace trpí v průběhu života nějakou formou duševní poruchy či spíš mentální indispozice. Je tedy velká šance, že polovina z vás v (zaplněném, pozn. red.) sále se s něčím potýká, potýkala, nebo potýkat bude,“ otvírá svou přednášku o realistickém vyobrazení duševních poruch ve hrách doktorka Jennifer Hazel, zakladatelka organizace CheckPoint, která pomáhá pacientům s různými formami duševních poruch nejenom tradičními metodami, ale i skrze hry typu God of War, Life is Strange, The Last of Us nebo Hellblade. Její přednáška během GDC 2019 se snažila osvětlit důležitou roli her jako média, díky kterému si mohou lidé uvědomit, že nejsou divní, ale trpí duševní poruchou, se kterou lze něco dělat.

Když malíř namaluje obraz, vyškrábne do rohu své jméno. Když režisér natočí film, vidíme jeho jméno na prominentním místě v závěrečných nebo úvodních titulcích. Když novinář napíše článek… Má cenu pokračovat? Uvést své jméno a odpovídajícím způsobem se podepsat pod svou práci je ve většině uměleckých oborů, od hudby přes literaturu až po výtvarné umění, celkem standardní a žádoucí – publikum to zkrátka očekává. O videohrách to tak docela neplatí. Řada vývojářů, včetně jednočlenných týmů, se schovává za názvy často smyšlených „firem“ a jejich jména mnohdy nenajdeme ani v propagačních materiálech nebo na oficiálním webu. Proč tomu tak je? Nad tím se v rámci letošní Game Developers Conference zamysleli vývojáři Bennett Foddy (QWOP, Getting over it) a Zach Gage (SpellTower, TypeShift).

Návrat série God of War po pětileté pauze od Ascension nebylo žádné překvapení. O to se postarala zbrusu nová herní forma, kterou sérii vdechli tvůrci ze studia SIE Santa Monica. Z přísně lineární akční hry, kde hráč kvůli kameře nemohl udělat prakticky ani krok vedle, se stal severský epos na několik desítek hodin, který přináší v rámci série nové pojetí soubojů, odlišné zpracování levelů a struktury celé hry, nový styl vyprávění, ale hlavně vůbec poprvé něco, čemu se dá říkat explorace.

Mobilní příběhová hra Florence je jedním nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Ve světě i u nás nasbírala vysoká hodnocení a dokazuje, že i v době, kdy mobilnímu světu vládnou „hyper-casual“ hry, může placená příběhová hra najít své místo na slunci. Zatímco ale hráči zhltnou Florence během necelé tři čtvrtě hodiny, její vývoj byl o poznání složitější.

Epic Games měli včera na GDC napilno. Oznámili chystané vydání dosavadních playstationových exkluzivit od Quantic Dream, pojistili si exkluzivitu na The Outer Worlds, Control a další, a k tomu všemu prozradili spoustu dalších zajímavostí. Například že u sebe v obchodě nechtějí mizerné hry nebo že chystají stomilionový grant pro vývojáře. No a taky se maličko obuli do Steamu.

Ubisoft vydal The Division 2 na konci minulého týdne a zdá se, že všechno funguje. A nejen to, pokračování simulátoru zavírání dveří se podle všeho povedlo. To v dnešní době není ani u velkých studií samozřejmostí, jak nám nedávno předvedli experti z BioWare. Nicméně i přes dobrý počáteční start mají k Divizi naši figuranti několik výhrad.

Novinka The Division 2 sice nemá podporu ray tracingu jako Metro Exodus, díky své popularitě si ale srovnávací video zaslouží. Jak si hra vede především na nových grafických kartách Nvidia a jak vypadá při různých grafických nastaveních, se dozvíte v tomto videotestu.

Hlavním tématem 418. podcastu Fight Club ani nemůže být nic jiného než Stadia, nová herní platforma a de facto nová generace, se kterou přišel Google. Na záznam oznámení se můžete podívat tady, na stručný přehled toho, co se to na nás vlastně chystá, zase tady. A v podcastu jsme si Stadii rozebrali jak po té uživatelské, tak po té odborné, hardwarové stránce.

Patrik s Adamem považují blížící se plošinovku Yoshi’s Crafted World za jednu z nejočekávanějších her roku a jeden z nich už pár dní skotačí v roztomilém světě z kartonu s plyšovým Yoshim. Do vydání hry zbývá ještě devět dní, ale my jsme se rozhodli využít příležitosti a ukázat vám alespoň půlhodinu ze hry v živém GamesPlayi.

Star Citizen je hra s megalomanskými ambicemi. Star Citizen je hra s crowdfundingovým rozpočtem přesahujícím 200 milionů dolarů. Star Citizen je hra, která se kvůli své velikosti rozdělila na dva projekty, z nichž singleplayerový Squadron 42 láká na řadu známých herců. Star Citizen je rovněž hra, která možná nikdy vůbec nevyjde. A zároveň je to hra, jejíž alfě se v dnešním GamesPlayi podíváme na zoubek.

První Wipeout (nebo wipE’out“, chcete-li) nám představil vizi futuristických závodů, kterou jsme reálně ani skoro po 25 letech nezvládli naplnit. Hra se nicméně odehrává v roce 2052, takže pořád máme nějaký ten čas k dobru. V kluzáku musíte zvítězit v antigravitační závodní lize, na výběr přitom je z různých pilotů, týmů i vybavení, které má pomáhat vašemu stylu jízdy.