Nenápadná hra roku: Anno 1800
zdroj: tisková zpráva

Nenápadná hra roku: Anno 1800

9. 1. 2020 14:37 | Téma | autor: Pavel Skoták |

Loňský rok byl na kvalitní hry bohatý stejně jako všechny předtím a já měl velké štěstí, že mi pod rukama prošla celá řada skvělých titulů: noví Pokémoni, Outer Wilds a Outer Worlds nebo naprosto parádní Judgment. Ani v jednom z nich jsem ale neutopil tolik času jako v jedné trošku opomíjené hře – loňském Anno 1800, v němž jsem strávil desítky a desítky hodin. Kde jsem je sebral, sám nevím, ale hra je to neskutečně návyková.

Budujeme kapitalismus

Kdybych měl vybrat jeden aspekt posledního dílu Anno, který je podle mě určujícím, zvolím zasazení. Přerod v moderní kapitalistickou společnost s koloniemi, zámořským obchodem a objevováním posledních neznámých koutů světa je třaskavý mix se vším všudy.

Blue Byte vytvořili skvělou hru, v níž je radost sledovat proměnu obyčejných chatrčí nejprve v cihlové domy, z nichž se nakonec stávají krásné budovy ověnčené elektrickým vedením. Je to doba, v níž se lidé prohánějí na prvních kolech, nosí kapesní hodinky a učí se užívat si života s doutníkem v jedné ruce a sklenou kvalitního vína v druhé. A pokud máte pocit, že je to přehnané, pusťte si Black Books, protože na trošce zhýralosti není vůbec nic špatného.

Anno jinak zásadním způsobem neupravuje zaběhnuté mechaniky ani nenabízí něco, co tu ještě v rámci budovatelského žánru nebylo. Ovšem téměř bezchybné provedení, kterému člověk velmi rychle přijde na chuť, to je hlavní klíč k úspěchu. Nad touhou vyrobit si všechno na vlastním ostrově postupně převládne schopnost obchodovat, optimalizovat výrobní proces na dalších ostrovech a v koloniích a k dokonalosti chybí už jen velmi málo.

To málo přichází s tím, jak do hry vstupuje správa zámořských provincií. V prvotní fázi šlo pouze o jakési zpracování Karibiku sloužící jako zdroj luxusních surovin a jinak nedostupných zdrojů, jimž dominuje káva, čokoláda, ale také bavlna nebo kaučuk a zlato, tolik potřebné pro výrobu moderních vymožeností ve staré vlasti. Už to samo na začátku stačilo, ale hráči mají tendenci chtít víc.

zdroj: Archiv

Mráz, nejlepší děda

Nejdřív po vzoru Julese Verna přibyla možnost spravovat asi největší území v celé hře a začít prozkoumávat hlubiny oceánu. Hned v dalším rozšíření se do hry dostaly vonící skleníky, které mají své kouzlo i pro toho, kdo považuje za hlavní prvek rostlin fakt, že jsou zelené, a dál je nerozlišuje. V kombinaci s muzeem a zoo ze základní verze hry vznikají opravdu nádherná města a čtvrti.

Posledním přírůstkem se pak stala nová polární oblast, která vyšla v prosinci loňského roku. Ta do hry přidává další, v pořadí už čtvrtý, obyvatelný region, v němž se může hráč usadit a začít budovat svoji kolonii. Ve srovnání s idylickými zelenými a tropickými pláněmi tu jde ale o holé přežití, a tak se ve hře objevuje i nová mechanika postavená na dostatku tepla.

Prakticky všechny budovy pro svoje fungování totiž potřebují ve svém okolí zdroj tepla, který zde zpočátku reprezentují palírny uhlí. A protože i těžba uhlí chvíli trvá, vyplatí se začít importovat drahocenné teplo ze zámoří. Kolotoč života a obchodu určovaného nabídkou a poptávkou se tak roztáčí na ještě vyšší obrátky a přeskakovat mezi tolika regiony je neskutečně složité.

Složité a zároveň uspokojivé, protože každý kousek světa nabízí budovateli něco nového a jiného, každý kolonizovaný ostrov je možné pojmout zcela po svém v závislosti na tom, co zrovna nabízí jeho podnebí. Z jednoho ostrova se tak stane průmyslové středisko plné kouřících továren, další lemují krásná políčka s širokými úrodnými lány. Do dalšího už se jen dopravují hotové produkty a žije na něm místní honorace v čarokrásných domech s širokými ulicemi, chodníky a všudypřítomnou zelení. A pokud by se snad někdo nudil, jsou tu muzea, divadla, zoologické zahrady a další zdroje pro krácení volného času zpovykané smetánky.

Na druhém konci světa se pak lopotí na plantážích pěstitelé kukuřice a bavlny a ještě o kus dál se polárníci snaží přežít v nehostinných podmínkách chladného severu (nebo jihu) a kromě zajišťování základních podmínek pro život se neohroženě pouští do lovu medvědů a tuleňů, aby mohli do pokrokového světa posílat luxusní zboží výměnou za drahocenné uhlí.

Třídní boj

Krásné na posledním dílu Anno je, že nesahá ani do příliš vzdálené budoucnosti, které chyběla osobnost, ale ani do příliš dávné minulosti. Zasazení do období průmyslové revoluce jednoduše sedí jak zadek na nočník a nenapadá mě jiná éra, která by mohla lepším způsobem demonstrovat proměnu společnosti v tak krátkém čase a v takové intenzitě. Na hry „ze současnosti“ je ještě příliš brzo a předpovědi z kultovního Blade Runnera a dalších podobných titulů se nenaplnily. Těžko se proto divit, že na hry zasazené do přelomu tisíciletí si ještě pár desítek let počkáme.

 Ponořit se do tohoto kouzelného období nabízejícího tolik stylů a pohledů na společnost v atraktivním balení budovatelské strategie je proto naprostá paráda. Když jsem Anno recenzoval pro Level, stěžoval jsem si v závěru recenze na jakousi repetitivnost. Svou výtku bych vzal nicméně rád zpátky, protože i když se Anno pořád velmi často opakuje, vzhledem k různorodým startovním podmínkám, různé obtížnosti AI, pirátům a novým DLC se ze hry stal obrovský budovatelský moloch.

Moloch, který se nejen skvěle hraje, ale také skvěle vypadá. Najdou se samozřejmě remcalové vytýkající hře právě onu repetitivnost, nedostatek kapitalistické sebereflexe nebo poměrně velké nároky na hardware. Diplomacie také není nejsilnější doménou osmnáctistovky a správa ostrovů by mohla víc reflektovat drobné dění na ostrově, ale pro tyto účely je tu naštěstí alespoň kampaň.

Pokud by se do hry podařilo přidat měnící se prostředí a mini-eventy, nemělo by už skoro smysl chodit ven mezi lidi, protože fungující revoluce a utopistická společnost s dostatkem všeho by byly na dosah ruky.

Hra roku 2019?

Zatímco kmenová redakce si postupně odvolila v jednotlivých kategoriích své favority, na spoustu skvělých her se nedostalo. Je to pochopitelné, hodnocení her je vždycky subjektivní. Devítkových her jsem letos zkusil několik, a byť šlo o nadprůměrné herní zážitky, žádný není tak dlouhotrvající jako právě Anno 1800.

Za sebe bych tak rád alespoň tímto způsobem poděkoval Blue Byte za tento skvělý počin, který mě nepustí ještě hodně dlouho, protože můj Ludvík Úvalský si rád zkouší různé styly hraní. A pokud mě snad omrzí oponenti, Wilhelm of Prussia se svým nepřekonatelným námořnictvem to jistí. Takže mějte se, drazí herní sousedé. Anno, bude líp!

Nejnovější články