Hratelnost z nebes

Při pátrání po odpovědi na tuto otázku jsem si sehnal kvalifikovaného pomocníka. Je jím Tomáš Trejbal alias CZ_ZooidBerg, jeden z nejlepších českých kompetitivních hráčů a ústřední postava CZ Clanu, který pravidelně dosahuje na kompetitivní scéně značných úspěchů. Budu tento text průběžně prokládat jeho komentáři.

Základní podmínkou, abychom tuto diskuzi vůbec mohli vést, je nezpochybnitelná kvalita samotné hry, která velkou měrou přispívá k její dlouhověkosti. “Ejdže” je prostě velmi dobře navržená strategie, ve které je potřeba perfektně zvládat ekonomickou a produkční stránku válečného běsnění, aby pak bylo možné efektivně využívat mikromanagement. K dispozici je spousta nejrůznějších jednotek a jejich vylepšení, což nabízí množství rozdílných strategických i taktických přístupů. Tomáš dokonce mluví o “až neuvěřitelné hratelnosti”, což možná není zrovna akademický termín, ale všichni asi chápeme, kam tím míří.

zdroj: tisková zpráva

Každý z mnoha národů, které jsou ve hře na výběr, je v něčem vizuálně i herně odlišný, což umožňuje s jednotlivými frakcemi experimentovat a zjišťovat, která nejlépe sedne jednotlivým hráčským stylům, nebo svůj styl přizpůsobit oblíbencům. Je pravda, že tyto odlišnosti mezi civilizacemi nejsou zrovna zásadní. Jistě, na kompetitivní scéně může být volba frakce klíčová, navíc i amatér pozná rozdíl v hratelnosti mezi Aztéky a Mongoly. Obecně vzato jsou si však jednotlivé národy dost podobné. Co se týče samotného hraní, liší se většinou několika unikátními jednotkami či technologiemi a nějakou tou pasivní schopností. Valná většina jednotek je ale pro všechny stejná nebo se liší jen menšími úpravami statistik.

Je jasné, že by prostě nebylo možné efektivně vybalancovat desítky unikátních jednotek pro celou tu spoustu frakcí. Stejné je to však i s vizuální stránkou. Ano, architektonických stylů je ve hře víc, stejně jako skinů pro unikátní jednotky. Jenže tenhle efekt poněkud nahlodává fakt, že společné jednotky vypadají pro všechny stejně. Pod aztéckým praporcem budou pochodovat indiánští lučištníci bok po boku s obrněnými evropskými rytíři. I tohle zjednodušení šetří práci - zaprvé autorům, kteří se nemuseli patlat s tolika texturami, a zadruhé hráčům samotným, kteří by si museli pamatovat, která jednotka na bojišti odpovídá které. Otázky typu “Který z těch indiánských bojovníků je vlastně ten samý, jako můj týpek s obouručákem?” nejsou pro hektickou multiplayerovou bitvu zrovna to pravé ořechové.

zdroj: tisková zpráva

Jednotka, základy strategie

Jasné vymezení jednotek je pro Age of Empires II klíčové. V samotném jádru se vlastně nejedná o žádnou složitou strategii. Jde o klasickou RTS formuli kámen-nůžky-papír. Jezdectvo roznese na kopytech lučištníky, ti prošpikují pěchotu, která na maděru rozseká kopiníky, na něž se na oplátku zase napíchne kavalerie. Kdyby tohle jádro bylo rozbito nejasnou příslušností jednotek k některému druhu, je možné, že by AoEII zdaleka nebyla tak přívětivou a uživatelsky jasnou hrou.

Význam obrněných rytířů mezi aztéckými bojovníky ale nespočívá jen ve zjednodušení hratelnosti. To, že společné jednotky mají evropskou podobu, hraje i na jisté psychologické struny. Cílová skupina téhle hry se jednoznačně pohybuje právě v euroamerické civilizaci, která na kultuře plné jezdců v plátové zbroji, borců s obouručáky a lučištníků anglického typu doslova vyrostla. Jsou to archetypy přítomné v naší historii, příbězích, pohádkách. Povšimněte si, že v nabídce nenajdeme zas tolik civilizací, které by těmto evropským jednotkám odpovídaly.

Je ale možné, i když nenaznačuji, že by šlo o promyšlený marketingový tah, že důvěrná znalost těchto jednotek o to více pomohla cílové skupině k okamžitému uchopení systému, který byl popsán výše. Samozřejmě se minimálně do určité míry jedná i o přirozený důsledek toho, že v původním Age of Empires II: The Age of Kings byla většina civilizací právě z evropského prostoru, a exotičtější národy přinesly až expanze. Sluší se taky zmínit, že mnozí modeři, často mimoevropského původu, svými modifikacemi mění právě tento aspekt hry a přidávají unikátní podoby společným jednotkám. Jak už ale bylo zmíněno výše, hráči to umožňuje se rychle a bezbolestně zorientovat a soustředit se na samotné hraní.

zdroj: Archiv

"Ejdže na každém počítači"

Tohle okamžité uchopení Age of Empires II je nedocenitelným faktorem úspěchu hry, která se bez problémů zavděčí hráčům nejrůznějších věkových skupin i úrovní zkušenosti. Jde o jeden z důvodů, proč se s mnohými z nás táhne od raného herního diletantství až do dnešní éry progamingu. Tahle hra bývala nainstalována na každém druhém školním počítači a malí caparti ji bez cavyků mastili spolu s dalšími legendami tehdejší herní scény. Tehdy jsme všichni pevně věřili tomu, že deset, dvanáct vesničanů je naprosto adekvátní počet pro zdravou ekonomiku, a že základní milice s paličkami jsou vlastně docela užitečná jednotka. Ale ani tak nám hra neházela klacky pod nohy. Multiplayer fungoval kvůli naší kolektivní naivitě a v kampani nám pomohl její chytrý design, který se člověka aktivně snažil něco naučit.

A teď si tenhle přístup srovnejte s faktem, že hráči postupně přišli s desítkami obranných i útočných taktik, jejichž variace je prostě potřeba ovládat, aby to člověk někam dotáhl. Ty krůčky jsou samozřejmě postupné, od prvního vítězství nad Hard AI až po vyrovnaný mač se zkušeným borcem na druhém konci internetu. Nejrůznějších pouček je tolik, až se z toho člověku točí hlava - nepřestávej stavět vesničany, pořád prozkoumávej, postav přesně tolik baráčků, nalákej prase, cože, ty neumíš klávesové zkratky? No tak to umři!

zdroj: tisková zpráva

Respekt z multiplayeru

Možná i to je jeden z důvodů, proč hodně lidí od hry nakonec trochu upustilo. Alespoň moje osobní zkušenost tomu nasvědčuje. Jakmile jsem se naučil porážet dost tupou umělou inteligenci, zbyly mi akorát multiplayerové zápasy. Jenže sehnat dost kamarádů na pořádnou bitku, to nebylo jen tak. Většina z nás seděla v základně, budovala zdi, nikdo se ani nepokoušel o smrtící úder. Jednotlivé střety se tak často protáhly až do zdlouhavosti. A tak štafetu v naší skupině přirozeně převzaly jiné tituly. A hrát s neznámými lidmi na různých platformách typu Garena nebo GameRanger? Problém č. 1: Je otrava se prohrabávat různými místnostmi a hledat volné hry, ze kterých vás pokud možno po dvou vteřinách nekicknou. Problém č. 2: Je otrava neustále dostávat nakládačku.

Čím delší doba od vydání hry uplynula, tím více se tenhle problém prohluboval. Člověk pomalu zapomněl, jak skvělá ta hra vlastně byla. Nebo možná ne, možná ta vzpomínka zůstala jako něco neurčitě pěkného, co už není třeba opakovat, a možná to není ani možné. Byla přece hrozná legrace hrát s kluky v družině fotbal z kopce s bundami místo tyčí! Ale když vám za domem vybudují nové hřiště, kde jsou panečku i sítě, tak je nějaké rozhodování vlastně úplně nadbytečné.

Vycházely nové hry, ať už strategie, nebo jiné žánry. Přišlo akční období s CoD a Medal of Honor, pak fascinující první kroky v Azerothu. A Age of Empires II stárla, i když ne nutně po technologické stránce. Díky své okouzlující grafice dodnes vypadá k světu, když pomineme rozlišení 4:3. Když jsem se díval na nějaká videa z původního Age of Kings, nechtělo se mi ani věřit, že tahle hra vyšla roku 1999. Ne, stárla v našich hlavách.

Šance na velkolepý revival přišla s poněkud zpackaným Age of Empires III, které jsme vyzkoušeli, jednohlasně odsoudili a navzájem si notovali, že ta dvojka byla přece bezkonkurenčně mnohem lepší, no jasně, to dá rozum, braši. Ale k onomu dalšímu kroku, k instalaci dvojky a pořádné středověké rubačce, k tomu kroku nikdy nedošlo. Měli jsme jiné hry, lepší, zábavnější, novější. Age of Empires II patřila minulosti.

Zmrtvýchvstání

A pak se na scénu vloudila HD verze hry prodávaná přes Steam. Nevím, jestli byl v oněch prvních dnech někdo schopný plně docenit význam téhle novinky. V recenzi na Games.cz obdržela velmi nízké hodnocení, ale já myslím, že má pro celý vývoj Age of Empires zcela klíčový význam. Aktualizovala grafiku a poskytla platformu pro nové datadisky, které hru obohacují o nový obsah. Taky vyrukovala s novou AI, což je výtečný přídavek, stejně jako podpora Steam Workshop. To všechno hráči zjevně ocenili, vždyť na Steamu má HD verze v době psaní tohoto textu velmi pozitivní uživatelské hodnocení 93 %. Ale pomyslný zlatý hřeb spočívá jinde. Hlavní podle mě je, že nová verze způsobila oživení multiplayeru a komunity, které by jinak bylo naprosto nemyslitelné.

Často se stává, že vydání pokračování či nové verze hry je spjato s rozštěpením multiplayerové komunity. Je to logický důsledek toho, že hráče nikdy nelze házet do jednoho pytle. Budou mezi nimi tradicionalisté, milovníci pěkné grafiky, elitáři, try-hardi, casual hráči. Zdálo by se, že podobný osud by měl potkat i Age of Empires. Někomu přece bude víc vyhovovat hra, kterou už 16 let zná jako svoje boty, zatímco druhý dychtivě skočí po více pixelech a nových civilizacích. K tomu však nedošlo. Stará komunita zůstala neporušená. Na Steamu se jen zkrátka a dobře vytvořila komunita nová.

zdroj: tisková zpráva

Veteráni a zelenáči

Ti nejlepší hardcore hráči se dále shromažďují skrze platformy jako Voobly nebo GameRanger a zůstávají u staré verze mimo Steam. Samozřejmě to neznamená, že se jedná o přesně stejnou hru, jaká vyšla před dekádou a půl. Stránky jako ModDB umožňují hru patřičně upravit nejrůznějšími mody, například jedním výstižně pojmenovaným jako “pussywood”, který zmenšuje stromy, aby nebránily ve výhledu. Ten je podle Tomáše mezi zkušenějšími hráči používán opravdu hojně.

Ale zpět k otázce rozštěpení komunity. Jak upozorňuje Tomáš: “Ten, kdo se chce ve hře zlepšovat a stoupat v systému ratingu nahoru, velmi brzo nebude mít na Steamu soupeře a buď se spokojí s ničením nováčků, nebo zavítá mezi zkušenější hráče na Voobly.” Naučit se hrát AoEII opravdu dobře, to je výzva. Tomáš k tomu dodává: “Mezi starší hráče se skillem dostane jen pár opravdu nadaných dříčů”. Pokud tedy člověk nemá talent nebo trpělivost se k této elitě připojit, Steam je pro něj vynikající varianta (pokud zrovna nenarazí na někoho, kdo se “spokojí s jeho zničením”).

zdroj: youtube.com

To je ta klíčová oblast, kterou HD verze ovlivnila AoEII jako celek. Na Steamu se objevil ekosystém příznivý pro hráče, kteří nejsou ani amatéři, ani profíci. Lidé, co si prostě chtějí zahrát a nemají ambice učit se a zlepšovat, pravděpodobně zamíří právě sem. Poskytnutí prostoru a snadné multiplayerové platformy dalšímu typu hráčů je prostě ještě důležitější než všechny grafické úpravy a nové civilizace. Poznal jsem to na vlastní kůži. Tomáš vznáší zcela oprávněnou námitku, že hra se přes Steam může dost lagovat. Ale na druhou stranu máte během vteřiny na dosah tolik oponentů, kolik hrdlo ráčí. Nehledě na to, jak snadné je přes Steam pozvat do hry své přátele.

Je ještě poslední, velmi důležitá a naprosto přirozená cesta, kterou HD remake přispívá k udržení a rozšíření popularity Age of Empires II. A to je viditelnost, kterou si teď hra užívá. Vzpomnělo by si na ni mnohem méně lidí, kdyby na ně pravidelně nevykukovala na Steamu nebo na novinářských serverech. Já sám bych se k ní pravděpodobně nikdy nevrátil, kdyby mi HD verze neposkytla rychlou a snadnou cestu, jak na to. A tak se z člověka, pro kterého ta hra byla v podstatě mrtvá, stal někdo, kdo se občas rád podívá i na záznam dobrého zápasu na YouTube nebo dokonce na nějaký stream. To je zkrátka symbióza, které se podařilo dosáhnout. HD verze znovu zaujme dávno vyhaslé fandy, kteří pak sledují stále se zlepšující profíky, nebo se jimi můžou i stát. Jak říká Tomáš: “Hra se neustále zrychluje a na vyšších úrovních rozhodují opravdové detaily od prvních vteřin... Spousta hráčů sleduje na streamu zápasy těch nejlepších a tak je neustále prostor se učit a zlepšovat v mikru i makru.”

zdroj: tisková zpráva

Jednou skvělá, pořád skvělá

Co k tomu dodat? Age of Empires II byla vynikající hra v době svého vzniku a zůstává vynikající hrou i dnes. Vydání HD verze jedině prospělo hře i jejím hráčům, starým i novým. Ale přesto se mi v hlavě honí otázka: “Jak dlouho ještě?” Drží se na tomhle světě zuby nehty šestnáct let. Za tu dobu už vyšlo hodně vynikajících strategií, ale zatím ne ta jedna, která by našeho seschlého dědulu konečně a definitivně nahradila. Internetem sem tam prolétnou drby o tom, že se vyvíjí další díl série, ale i kdyby to byla pravda, i kdyby nakrásně vyšlo nablýskané a vypiplané Age of Empires IV, změnilo by to něco? Pro některé možná. Ale u Tomáše a jeho druhy ve zbrani bych na to nevsadil ani zlámanou grešli. Jak říká on sám: “Myslím, že každému, který pronikne do světa AoE a naučí se základy, hra přiroste natolik k srdci, že ji žádná jiná nenahradí.”