Cry of Fear (Team Psykskallar)
Kluci z Psykskallaru vydali svůj hutný mod pro první Half-Life ve verzi 1.4. Jako by nestačilo, že při pomyšlení na první verzi Cry of Fear najede okamžitě mráz a deprese z tolika hnědých trenek. Máte vypráno? Pak si k ruce připravte pár záložních kousků, poněvadž budete opět ze strachu řvát!
Cry of Fear je fantastický mod: obsahuje násilí, nebojí se znásilňování, jde z něj strach a hnus. Hráč tu pocítí absolutní samotu. V jehle od fetu se tady odráží smrt – vraždění, sklíčenost, narušení mysli... to je v Cry of Fear denní chléb; nutno dodat, že dost tmavý. I když by se mohlo zdát, že fanouškovské projekty vytvářejí „děti“, a proto by se neměly brát vážně, nenechte se zmýlit – Cry of Fear je dospělý až na půdu a umí to rozehrát takovým způsobem, až se nervy cuchají a mozek pocukává.
Nejinak je tomu ve verzi 1.4. Současná verze s sebou přináší dva nové, zas jak od Cronenberga naškrábané příběhy: Cry of Fear – Memories (ruMpel) / Out Of It (wnuk2380). Společně s novým obsahem vývojáři rovněž zapracovali na vylepšeném „co-opu“, včetně nově přidaných potvor a zbraní.
Pokud o Cry of Fear slyšíte prvně v životě, pak není co řešit. Pokud vás 1.4 minula, dejte na má slova (pokud nejste másla) a i vy se pusťte do stahování. Ani přiloženou upoutávkou, jež se zprvu jeví poněkud „emo“, se nenechte odradit – správný člověk by si přece svůj strach měl umět přiznat a čelit mu jak se patří!
zdroj: Archiv
Warsow (Team Warsow)
Šikovným tvůrcům z týmu Warsow trvalo pouhých sedm let, aby svou hru konečně vypustili do světa. Pokud si říkáte: „Cože... jak ,pouhých‘ SEDM let?!“ pak si musíte uvědomit, že tahle banda hru tvořila z čiré radosti, rozhodně ne 24 hodin denně, vytvořila funkční porty jak na Linux, tak na Mac OS X, a nic za své úsilí nechce. Už vám to dochází?
Jelikož je hra postavena na Qfusion, což je vylepšená modifikace původního enginu Quake II, taky podle toho vypadá. Tahle informace ne-pamětníkům série Quake pravděpodobně nic neřekne, a proto si vypíchněme klíčové prvky takové novodobější střílečky z 90. let.
Grafický styl si bere hodně z komiksu – užívá hojně „cel shading“ a staví ho do kontrastu k temnému a špinavému hernímu prostředí. Vizuální ztvárnění je jednoduché a díky tomu přehledné, což ocení snad všichni fanoušci žánru FPS.
Warsow se volně inspiroval u Fabrice Demurgera a jeho e-knihy Chasseur de bots, jež je silně ukotvená v kyberpunku; i to ostatně ovlivnilo, jaký obraz hra ve své nynější podobě má. Hudebně jsme pochopitelně v elektronice, a i na poměry starších stříleček docela netradičně blízko dubstepu, což je velmi příjemné osvěžení. Herní styl pak jasně sází na mapy menšího až středního rozsahu, jež se opakovaným hraním velmi rychle „nachodí“, takže pak hráči ví, jakou nejkratší cestou se dostanou k místnímu raketometu, nebo kde se dá dobře schovat a odstřelovat nepřátelům hlavy.
Ze střílecí akrobacie si hra bere to nejlepší ze série Quake (skoky) a Unreal (sprint, úskoky, odrážení se ode zdí). Výběr zbraní stejně tak odráží staré známé kusy z kultovních FPS, včetně nesmrtelných herních režimů. Mě nejvíc potěšil „instagib“, o němž pamětníci starých kultů dobře ví, že vychází právě z druhého dílu Quake, ačkoliv se o jeho zpopularizování zasloužila nejlepší střílečka na světě – první Unreal Tournament. Kdo by však ve Warsow hledal sekundární střelbu, tak smůla – hra si totiž vystačí se sbíráním silnějších nábojů ze země.
Patříte-li mezi staromilce, pak opět není co řešit. Warsow je velmi důstojným pokračovatelem starých tradic. A pokud mezi ně nepatříte? Napíšu jediné: tradice bychom měli znát všichni, poněvadž díky nim máme dnes to, co máme, a jsme tam, kde jsme. A když ne znát, tak o nich mít alespoň minimální povědomí. Takže stahujte.
zdroj: Archiv
Wrack (Final Boss Entertainment)
A máme tu další „blast from the past“! Tentokrát se však chlapci-vývojáři v čase posunuli ještě o kousíček dál, takže narazili jak na Dooma, tak na Duka Nukema. A dává to smysl: Final Boss Entertainment patří totiž do první generace modderů prvního Dooma. S Wrackem se tak snaží navázat na své dosavadní zkušenosti s tvorbou nejkultovnější střílečky téhle planety a dotáhnout svůj vlastní nový projekt ještě dál. Osobně jsem na to dost zvědavý a hned vám napíšu proč.
Stejně jako Warsow se i Wrack velmi rád stylizuje do „cel-shaded“ grafiky, a nevím jak vám, ale mně komiksové střílečky ještě nestačily omrzet – poněvadž jich prostě moc není. Další, co mě na Wrack zaujalo, je samozřejmá arkádovost, jež však navíc velmi okatě pomrkává po starých dvourozměrných plošinovkách stejně jako po klasických chodičko-střílečkách ráže Contra (1987). Převést dvourozměrné mechanismy von Sacher-Masoch do 3D? V dnešní době? Jsem jedině pro!
Zejména pro herní veterány/retromilce je boží zpráva, že na zvuku a hudbě dělá legendární Robert „Bobby“ Prince! Ano, přesně ten samý, jenž dělal na Commanderu Keenovi (1991), Wolfensteinovi 3D (1992), Blaku Stonovi (1993) či sérii Doom (1993 - 2010) a Duke Nukem (1993 - 2002). I po těch letech mu to stále šlape – těšme se tedy na plný soundtrack.
Wrack bude vycházet epizodicky, skoro jako za časů „shareware“. (Nostalgici, nebrečte mi tady.) Raději si za necelých deset dolarů (202 korun) hru přednostně objednejte, a tím se už dnes dostaňte k nejnovějšímu „buildu“.
zdroj: Archiv
Boundless (Bumrush Studios)
V posledním článku na blogu studia Warhorse se Dan Vávra pouští do tématu „Overkill v designu“ a mimo jiné vzpomíná na šíleně realistickou hru Robinson's Requiem (Silmarils, 1994), jež šla ve své době tak daleko, že pokud si hráč do mrazivého počasí neoblékl teplou bundu, mohl se snadno nachladit, z čehož pak plynuly další důsledky. Nebo pokud vám ve hře hnisala noha a vy jste ji nechali být, mohlo to nakonec zajít až k smutné amputaci. Pro Dana Vávru to byl špatný kus, jenž se kvůli své realističnosti prostě nedal pořádně hrát. Tak a teď si představte, že jiná parta ze studia Bumrush se po 18 letech od vydání Robinson's Requiem chystá na to samé.
Jejich designové motto zní: survive, explore, discover, tedy: přežij, poznávej, objevuj. Přesně v tomto sledu budeme i hrát: na počátku se probudíme neznámo kde. Jsme dost zmatení, ale to nám v ten okamžik může být srdečně jedno, jelikož nám kručí v břiše a máme děsnou žízeň. Prozkoumáme nejbližší okolí a světe div se, máme štěstí! Objevíme menší jezírko s vodou, jež je tak průzračné, že na dně rozpoznáme rozličné druhy řas i všemožně se motající vodní živočichy. Vodu nabereme do dlaní a vychutnáváme si tu nejlepší pramenitou vodu, jakou jsme kdy v životě pili.
S jídlem takové štěstí nemáme. Nedaleko jezírka objevíme menší les a v něm několik dost podivných hub. Na rozdělání ohně není čas, navíc nevíme, jak bychom si ho vlastně udělali, a tak pár hub čapneme a vyzkoušíme pěkně zasyrova. Chuť je skvělá, jenže se nám pak začne motat hlava a my padáme k zemi a cestou bereme hlavu o kámen. Probereme se a hlava bolí jako střep.
Z letmého ošahání je jasné, že jsme ztratili nemálo krve, na(ne)štěstí se nám do rány dostaly vlasy, takže hlava přestala krvácet. Jenže my víme, že čím dřív si ránu vyčistíme, tím spíš nám to tam nebude hnisat. Teď se však odkudsi ozvalo nebezpečné kvílení a nám došlo, že už padá tma. Musíme si najít bezpečné místo, kde dnes složíme hlavu. Snad dožijeme rána.
Myslím, že obrázek máte. Nemusím zdůrazňovat, že tenhle herní zážitek bude přece jenom víc „hardcore“, než na co jsme u her normálně zvyklí. Na enginu UDK chlapci kouzlí magický mimozemský svět, jenž v sobě prý ukrývá víc, než je na první pohled patrné. I kdyby neukrýval, tak i přes to se Boundless jako jedna z mála her uchází o post nejpropracovanější „survival“ adventury. Datum vydání nemáme, zato obrázků v galerii máme dost. Co vy na ně?
Co se všechno odehrálo, zatímco jste hráli
Máte i vy nějaké nezávislé tipy? Jakékoliv: nedávno zakoupené indie hry, jež byste chtěli doporučit, nebo naopak tituly, od kterých byste rádi čtenáře odradili, nově objevené stránky „zapadlých“ nezávislých tvůrců, tipy na videoherně-filmový / hudební / divadelní / prostě umělecký underground, cokoliv? Pak se je nestyďte napsat do diskuze. Prozraďte rovněž, jakou hru budete v nejbližší době hrát a na jakou další se těšíte?