Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč?
zdroj: tisková zpráva

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč?

15. 1. 2020 17:00 | Téma | autor: Ondřej Švára |

Se starými hrami je trochu kříž. Nestačí mít jen chuť si je zahrát. Musíte vědět, kam pro ně sáhnout a musí správně fungovat. Existuje sice spousta řešení, často ale jen teoretických. Vždyť kdo dnes dokáže spustit Test Drive z diskety anebo zprovoznit starý mikropočítač? Zdánlivě vše zachraňuje internet, i když ani ten nesplní všechna přání. Velkou ironií herního byznysu je, že nejlepší digitální službu pro milovníky staré zábavy zatím odvádí šedá zóna, kterou by si oficiální místa přála zlikvidovat.

Retro mlsná

Co dělat, když dostanete zálusk na herní archiv? Někomu stačí pohled do krabice starých disket a CD-ROMů, jejichž obsah už nikdy nespustí. Jiný se pokusí zapojit starou konzoli nebo její moderní napodobeninu, ale kvůli pohodlí se většina nostalgiků už dávno uchyluje na internet, který jim vychází vstříc stále širší, i když zatím rozhodně ne dokonalou, nabídkou historického obsahu.

Z herního retra se stal v posledních letech zajímavý byznys. Dospělá solventní generace hráčů dorostla do věku, kdy se ráda ohlédne zpět a neváhá za to i něco utratit – a trh na to zareagoval. Přirozenou šiřitelkou nostalgie se stala placená digitální distribuce, ačkoliv její nabídka zatím neodpovídá poptávce. Herní archivy jsou poloprázdné a roztříštěné, a to kvůli licenčním omezením i kvůli egoistické představě každého vydavatele o tom, co je vůbec dobré uchovávat na očích veřejnosti.

Nostalgické publikum je dnes odkázáno hrát to, co mu oficiální zdroje dovolí, ne to, co by samo rádo, a je velkou ostudou placené herní scény, že její značně provizorní stav dokáže napravit jedině pirátská alternativa. Ta se neptá a nabízí… Oficiální platformy tak odsunuje do podřadné role služeb pro ty, kteří za své peníze nechtějí příliš mnoho.

Oficiálně a nedokonale

Oficiální digitální distribuce herního retra má zatím k dokonalosti daleko. Kromě hry samotné už vlastně jen ručí za kompatibilitu s operačním systémem. To znamená, že hra půjde spustit, ale nic víc. Součástí balení rozhodně není stoprocentní jistota, že se vám bude i správně zobrazovat, ukládat a podobně. Někteří majitelé klasik od id Software ze Steamu s rozsypanou grafikou v mizerném rozlišení možná vědí, o čem je řeč.

Stoprocentní spolehlivost si ani za peníze nekoupíte. To platí alespoň o PC platformě, což nám připomíná, že svět osobních počítačů má své slabé stránky i ve 21. století. Především však otevřený účet u digitálních platforem není vstupenkou do světa her, mezi kterými si lze opravdu dobře vybrat. Neexistuje služba (ani GOG taková není), která by na jednom místě nabídla skutečně obsáhlý digitální archiv, a to napříč mnoha herními platformami. Tedy, žádná oficiální služba...

Zavítáte-li například na Origin, digitální obchod Electronic Arts, v závodním žánru tam najdete jen několik nejnovějších dílů Need for Speed (zato hromadu DLC obsahu pro ně). Jako by snad klasické díly z 90. let, které sérii udělaly jméno, už pro svého vydavatele nic neznamenaly. Je to o to smutnější, že cesta k úspěchu samozřejmě dávno nevede ani skrze originály na starých disketách a CD ROMech, za které jste kdysi možná zaplatili velké peníze. I když jsou možná ještě mechanicky funkční, za spouštěcí harakiri kvůli nekompatibilitě s moderními Windows asi nestojí.

Zadarmo a lépe

Ironicky vzato si závodní klasiku můžete zahrát jen díky internetové šedé zóně, ve které se za obsah neplatí a která je stejně stará jako internet sám. Co je herní abandonware, ví asi každý, kdo v 90. letech zavítal na web Kuba's Old Games. Je to svět her, na které se zapomnělo – distributoři je pustili z dohledu, a byť jim nezanikla licenční práva, už je neprodávají. Spousta nadšenců proto podléhá dojmu, že pro takové zboží má smysl překročit pravidla a zachovat jej „pro budoucnost“ i ne zcela košer způsobem.

Dokud se z herního retra nestala móda, fungovala šedá zóna takřka bez povšimnutí. Jakmile se ale část zapomenutého obsahu začala znovu oficiálně distribuovat, začíná se mluvit o pirátech a o nutnosti s nimi skoncovat. Čistě pragmatickým pohledem přitom nelze přehlédnout službu, jakou šedá zóna dosud prokazovala nejen jednotlivým herním nostalgikům, ale prakticky celému hernímu odvětví, jehož dědictví uchovává veřejně dostupné v mnohem širším rozsahu než komerční zóna.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč? zdroj: Playretrogames.com

Co radí internet?

Článek nemá v úmyslu nabádat k legalizaci činností, které legální nejsou, ale popisovat skutečnost bez příkras. Je ironií a vinou celého herního průmyslu, že pokud jde o herní vzpomínky a zodpovědnost k digitálnímu dědictví, služby zdarma jsou zkrátka lepší než ty zpoplatněné. A přitom vůbec nejde o to, že jsou zdarma.

Pokud bažíte po skutečně rozsáhlé sbírce starých her, a to nejen DOSovek, zapomeňte na velké vydavatelské domy a jejich předplatné. Opravdový poklad se hledá na jiných webech, které vám přehledně na jednom místě dovolí poznat jak slavné hry, které tvořily historii, tak stovky, ba tisíce ostatních, které by jinak z veřejného povědomí dávno zmizely.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč? zdroj: Playretrogames.com

Hrajeme/prohlížíme

Díky internetu je přístup ke starým hrám snadnější než kdy dřív. Zatímco však dříve nezbývalo než stáhnout obsah spolu s emulátorem a naučit se ho ovládat, dnes ty nejlepší retro weby dovolují spouštět obsah přímo v prohlížeči jediným kliknutím, které zařídí vše potřebné. Využívají tedy stejné benefity online prostředí jako kupříkladu casual hry a vůbec zábava, pro kterou není nutné opouštět internet a cokoliv instalovat.

K jedněm z nejpropracovanějších retro webů patří Playretrogames.com, kde si můžete na jednom místě zahrát například hry z Atari 2600, Gameboye, arkádových automatů nebo z první generace PlayStationu. V rozsahu sbírky se tomuto webu žádný jiný nevyrovná.

Na Playretrogames.com je k dispozici bezmála dvacítka platforem, ačkoliv chybí pro nás ta možná nejdůležitější – počítačová. Na druhou stranu je velice zajímavé ochutnat důvěrně známé PC hry v „cizím“ provedení a poznat, jak se jednotlivé verze multiplatformních titulů od sebe navzájem liší.

Nejčastěji se multiplatformní hry liší v prezentaci, tedy grafikou menu, úvodním filmečkem, někdy i hudebním doprovodem a samozřejmě uživatelským rozhraním. U některých titulů ale naopak uhodí do očí jejich uniformita, například „konzolové“ menu v obou verzích prvního dílu Tomb Raider, což bylo té počítačové vyčítáno již v době jejího vydání.

Na Playretrogames.com stačí jen několik málo kliknutí a můžete si na svém notebooku zahrát například Doom ve verzi pro Super Nintendo Entertainment System (SNES). Nebo spoustu někdejších hitů, o kterých jste si možná mysleli, že vyšly pouze pro PC, například Diablo ve verzi z PlayStationu. Ano, tento slavný počítačový „click fest“ hráli před 20 lety také konzolisté. Zajímavě vypadají také některé generační předělávky a konverze, například Prehistorik pro Gameboy Advance z roku 2001. A mnohé další.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč? zdroj: tisková zpráva

Kostičky

Skrze rozsáhlé sbírky lze na retro webech docela dobře pozorovat vývoj herní grafiky. Nejlépe na nějaké dlouholeté herní sérii, například NHL se všemi jejími ročníky z 90. let. Nelze se ale ubránit malému zklamání z toho, jak špatně trojrozměrné hry z konzolí vypadají na dnešních obrazovkách. Pixelovitá grafika v nízkém rozlišení je místy až odpudivá a bohužel ji nelze příliš efektivně upravovat.

Přestože se Playretrogames.com i další weby snaží kostičkovaný obraz her vylepšovat dodatečnými obrazovými filtry, nejsou tyto metody příliš účinné a výsledný dojem spíše zhoršují, popřípadě hry velmi zpomalují. Jen naprosté výjimky, jako jsou tituly z řady pro Nintendo 64, dovolují poctivě zvýšit rozlišení a scénu tak skutečně vylepšit.

Škoda horšího vizuálu, neboť mladší videohry jsou na retro webech obvykle zastoupeny v CD kvalitě, tedy s odpovídajícím zvukovým a hudebním doprovodem, což naopak slibuje zajímavý zážitek, o který mohli být ve své době PCčkáři s nelegálně zkopírovaným sofwarem ochuzeni.

Pokud jde o 3D hry z druhé poloviny 90. let, plní s nimi retro weby spíše osvětovou funkci. Hezký pohled na ně prostě není. Paradoxně mnohem příjemnější obraz (pocitově) nabídnou starší dvourozměrná díla, tedy arkády z přelomu 80. a 90. let, u kterých tak nějak hrubé pixely čekáme. Nejde ale samozřejmě jenom o grafiku. Retro hrajeme hlavně kvůli nostalgii. Původní Pitfall nebo E.T. the Extra-Terrestrial, to jsou přímo doteky historie, které zahřejí.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč? zdroj: tisková zpráva

Další v závěsu

Existuje celá řada webů, které podobně jako Playretrogames nabízejí retro hry online. Mezi ty lepší patří Retrogames.cc, Playretrogames.online, Playclassic.games nebo Retrogames.cz. Všechny se snaží o co nejjednodušší obsluhu a podporují ovládání pomocí moderního konzolového ovladače i klávesnice. Naopak se drobně liší v úrovni technické podpory, tedy například v tom, zda a jak dovolí ukládat herní postup, zda vás nechají vybrat konkrétní emulátor anebo zda sázejí na různé možnosti nastavení obrazovky a grafických efektů. Je libo autentická zábava v odstínech šedi nebo v imitaci CRT televizoru? U některých stránek to není problém.

Rozdílné je samozřejmě také zastoupení platforem. Zatímco Retrogames.cc se zaměřuje na konzolové hry a ps1fun.com se přímo specializuje na ty z první generace PlayStationu, takové Retrogames.cz nebo Playclassic.games mají mnohem širší záběr a nabídnou i DOSovky. Právě u nich lze celkem běžně hýbat s úrovní grafických detailů tak, jak jsme u PC her zvyklí, to se však může negativně projevit na celkovém výkonu hry. Daleko větší roli pak sehraje výběr správného emulátoru a koneckonců i váš konkrétní počítač.

Některé weby dávají možnost vybrat si emulátor, pod kterým hru budete chtít spustit. Vyplatí se proto experimentovat. Dostupné aplikace se liší jednak použitou technologií a jednak v podpoře herních ovladačů včetně dotykové obrazovky, stejně tak rozhodují o funkčnosti multiplayeru a dalších vlastností konkrétní hry. Výběr správné aplikace je důležitý, neboť na každém PC a v každém internetovém prohlížeči se mohou chovat různě.

Jak vidno, ani online retro hraní zdarma není dokonalou platformou, ale k ideálu má alespoň ze všech ostatních nejblíže. Ostatně, pokud zvolíte jednodušší osmibitovou a šestnáctibitovou klasiku, budete z webové emulace nadšeni, a to i díky snadnému ovládání. Jelikož se základní uspořádání videoherního ovladače od dob Nintendo Entertainment System prakticky nezměnilo, téměř okamžitě se vám staré hry na moderním zařízení podvolí.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč? zdroj: Playclassic.games

Kladivo na čarodějnice

V průběhu let zařídila digitální distribuce takřka nemyslitelné – přiměla hráče za hry platit, a stala se tak nejdokonalejším protipirátským opatřením. Povedlo se to, protože je přijatelná. Díky snadné obsluze digitální sbírky a nejrůznějším slevovým akcím si dnes kupují hry i lidé, kteří je ještě nedávno nelegálně kopírovali. Výdaj v řádu jednotek eur začal mít pro ně větší smysl než „tahání“ her skrze pomalé mirrory, než válka s cracky, nefunkční multiplayer a viry v počítači.

Herní retro se ale bohužel do utěšené situace zatím nedostalo a zůstává rozkročmo mezi placenou a neoficiální scénou. Takový stav se logicky nelíbí velkým herním vydavatelům, kteří tím údajně přicházejí o peníze. Nejhlasitěji proti šedé zóně vystupuje Nintendo, které například loni zažalovalo weby LoveROMS a LoveRetro.com, což vedlo k jejich uzavření. Třetí postižený web EmuParadise pak raději stáhl svoji nabídku preventivně a de facto skončil po osmnácti letech existence také.

Japonský videoherní gigant proslul ochranou svého duševního vlastnictví často za hranici nutnosti. Potírá digitální archivy, které svým významem daleko přesahují svoji formální škodlivost. Podle rčení o kácejícím se lese a létajících třískách navíc s sebou Nintendo ze zavřených webů stahuje i cizí obsah, který tím pádem končí v propadlišti dějin.

Hon Nintenda na digitální čarodějnice je nejnebezpečnější v tom, že jeho příkladu mohou následovat jiní. Tím se všeobecné herní dědictví přesune zpod tlaku jedné firmy k celému hernímu průmyslu, který začne zapomínat svou vlastní minulost. Dnes stále více silných distributorů disponuje vlastními digitálními službami, které nějaké to retro mohou nabízet a silou licence pak plošně zlikvidují díla, o která přitom ani nestojí. Chcete-li si herně zavzpomínat, udělejte to radši dřív než později.

Nejnovější články