Pandemic: Rychlé nasazení

2–4 hráči | 20 minut | Od 8 let | česky

Realtimové deskovky

Realtimové deskové hry se neobjevují zas tak často a to přesto, že jde většinou o dost zábavnou kategorii, která se navíc většinou pyšní jednoduchými pravidly a krátkou herní dobou. K tomu připočtěte časový pres, pořvávání na spoluhráče nebo protivníky, taktická rozhodnutí v řádech milisekund a máte tu koktejl na večerní odvaz ať jste hardcore hráči nebo deskoherní nováčci.

V hantýrce papírových her pojem „realtime“ představuje v drtivé většině případů přesýpací hodiny, někdy nahrazené studenou neosobní appkou na mobilu, které vám vyměřují čas na partii. Cestu k vítězství si musíte prošlapat ve vymezeném čase. Jinak je s vámi ámen a do deníčku odehraných her si musíte zaznamenat další prohranou partii. A přesně tím je i Pandemic: Rychlé nasazení. V něm všichni hráči u stolu spolupracují a koncentrují svoje síly, um a schopnosti na pomoc světovým metropolím, které se ocitly v nesnázích. V jakých nesnázích? No samozřejmě v nespecifikovaných, ale o to větších, protože je potřeba na místo dopravit vakcíny, potraviny, vodu a pak dva záhadné zdroje energii a první pomoc.

Ať už si pod zmíněnými pěti komoditami představíte cokoliv, třeba energii v podobě autobaterií nebo mobilních agregátů, podstatné je, že ve hře je zabalíte do úhledných barevných kostiček – bílé, zelené, modré, žluté a červené – a budete je v balíčcích humanitární pomoci dopravovat na místa zaplavená nouzí. Celá hra se totiž odehrává na palubě letounu. A pozor! Není to žádná vrtulová Cesna, ale pořádný macek. Na palubě máte vedle velitelského stanoviště také pět zásobovacích místností na přípravu surovin, recyklační centrum a nezapomeňme na nákladový prostor, z něhož příslušnou dávku svrhnete.

Na palubě

Zásobovacích místností je pět stejně jako zmíněných humanitárních zdrojů a každá produkuje právě jedny konkrétní barevné kostičky. Ty shromažďujete v nákladovém prostoru. Váš letoun krouží kolem celého světa, respektive světových metropolí koncentrovaných na obvodu herního plánu. Cílem je doletět nad město postižené hrozivou, leč nevyřčenou tragédií či katastrofou. Pokud máte v prostoru pro náklad kombinaci zásob, které odpovídají ikonám na kartě vyloženého města, šup s nimi na padáku na zem. Můžete si odškrtnout další problém a vrhnout se na další úkol.

To vše zní krásně a romanticky, jenže celou dobu nad vámi visí ostří pověstného Damoklova meče v podobě omezeného času. Svoji altruistickou pouť začnete obrácením přesýpaček a třech karet měst na stole. Pokud písek v hodinách dojde, objeví se další karta s katastrofou a přijdete o jeden ze tří žetonů. Když dojde čas i žetony je s vaší misí utrum. Máte padáka. Naštěstí každá vyřešená hrozba přidá jeden žeton času, a tedy jedno další otočení hodin. V podstatě vám tak krom úplného začátku hry neustále zvoní hrana a říkáte si, že je třeba tohle město „pořešit“, abyste o krok oddálili potupnou prohru.

Vržené kostky

Jenže jak se prohře vlastně vyhnout? Na to jsou kostky, které mrskáte za zvuku padajících zrnek písku. Ale na rozdíl od většiny podobných deskoherních titulů hráči nedivočí všichni najednou, ale spořádaně se střídají na tahu. Spořádaně samozřejmě jen z pohledu pravidel, protože aktuálnímu hráči do jeho tahu ostatní porvávají a radí. Podle symbolů na kostkách můžete produkovat zásoby určené na humanitární pomoc, pohybovat se po palubě, řešit problém s bujícím se odpadem, poletovat z jednoho letiště na druhé a samozřejmě vykládat zásoby do postižených lokací.

Trik spočívá zejména v produkci surovin. Do zásobovacích místností je nutné umísťovat stejný symbol v sériích jednou, dvou či tří kostek. Jenže abyste vyrobili víc než jednu kostičku do zásob, musíte takové série vytvořit dvě či tři. A na tom už se většinou podílí více hráčů. Jakmile však kostky do místnosti umístíte, jsou zde zablokovány, dokud není místnost aktivována. Pokud spoluhráči nespolupracují, skončí to tím, že ve vašem tahu hrajete třeba jen s jednou či dvěma kostkami. K vítězství se tým bez těsné spolupráce rozhodně nedopracuje.

Aktivaci a výrobu zásob obestírá ještě další strašák v podobě odpadu. Kostkami, které byly na výrobu použity, se po produkci hodí a symboly v kroužku, jichž je 50 %, vyprodukují odpad. No a nejenže můžete prohrát na nedostatek času, ale také na to, že máte letadlo zaplavené bordelem. Výhru si můžete odškrtnout v případě, že stihnete obsloužit všechna města a jejich potíže.

zdroj: Profimedia

Doom level variabilita

Základní nastavení obtížnosti se dá snadno pozměnit dvěma způsoby, přidáním počtu karet do balíčku katastrof, které přijdou během hry, či rovnou měst vyložených na začátku hry. Druhá možnost je balíček krizí, které vstupují do hry ve chvíli, kdy se hodiny přesypou. Karty obsahují jednorázové události, zkomplikování problému ve městě dalšími zásobami, jež je nutné doručit nebo dlouhodobějšími efekty, jako špatné počasí, a tudíž komplikovanější manévrování s letadlem.

Už při základním nastavení máte, co dělat, abyste vše stihli ve vymezeném čase vyřešit. Výhra na jednoduchou obtížnost není automatická, jak jsem se přesvědčil u jiných skupin. Nicméně nejde o žádnou vysokoškolskou matematiku, ale spíš o postřeh a schopnosti vzájemně poradit a podporovat spoluhráče šikovným vracením kostek.

Zhodnocení

Realtimové deskovky jsou pěkné divočárny a ani Pandemic není výjimkou. Přesto mě systém, kdy hráči hrají jeden po druhém, mile překvapil. Hra pulzuje chvílemi divokého házení a rozhodování a času na vzpamatování a orientaci, když se trápí spoluhráči. Interakce skrz společně umisťované kostky a aktivaci místností nutí ke spolupráci a potřebě sledovat tahy ostatních hráčů. Mikroskopická příprava, herní doba i vysvětlení nováčkům předurčuje Pandemic: Rychlé nasazení jako svižnou akční párty hry pro široké publikum. Nenechte se proto zmýlit. Hra jde svojí vlastní a odlišnou cestou na rozdíl od dalších titulů s názvem Pandemic, které se už před lety zabydlely na českém trhu. Také výborných, ale více strategických kooperativních her.