Perfektní vyvrcholení příběhu Star Wars Jedi: Fallen Order
zdroj: tisková zpráva

Perfektní vyvrcholení příběhu Star Wars Jedi: Fallen Order

14. 2. 2020 16:00 | Komentář | autor: Václav Pecháček |

Star Wars Jedi: Fallen Order vyšel už před několika měsíci, což snad většině fanoušků Hvězdných válek dalo dostatečný čas tuhle akční adventuru dohrát. Já se tak můžu konečně rozepsat o jejím konci, který mě šokoval tím, jak byl dokonalý. Asi nemusím dodávat, že následující text bude SPOILER masivnější než Hvězda smrti.

Elegantně zakončit dobrou příběhovou hru je umění, ale rozhodně to není nemožné. Sám jsem před pár lety psal o geniálním konci Zaklínače 3: O víně a krvi, výborný konec nabízí třeba i Mass Effect 2, Baldur’s Gate II: Throne of Bhaal nebo stovka dalších narativně zaměřených RPG.

Fallen Order je ovšem specifický v tom, že jeho příběh obecně vzato není žádná sláva. Ve skutečnosti hraje třetí housle exploraci světa a boji světelným mečem. Intenzivní lineární vyprávění si člověk užije pouze na úplném začátku a pak už ho kupředu táhne spíš skvělá hratelnost a sympatické postavy. Příběh se omezuje v podstatě na jeden zdlouhavý fetch quest, kdy je velice snadné zapomenout, proč vlastně děláte, co děláte, a jen vesele masakrovat stormtroopery.

Zkrátka to vůbec nevypadá jako úrodná půda pro jeden z nejepičtějších herních konců posledních let, ale i z udusané hlíny zjevně může vyrašit orchidej. Dýchavičná, do kůže a pancíře oděná orchidej. Orchidej bez špetky lidskosti nebo slitování.

Tou rozkošnou voňavou květinkou je Darth Vader.

Starkiller je mrtvý

„Pfff, toho Vadera fakt nacpou všude,“ odfrkne si skeptik. „Copak nestačilo, že jsme mu neustále nakopávali zadek v obou dílech Force Unleashed?“ Jenže to je právě ono. Cal Kestis není žádný absurdně přesílený Galen Marek. Fallen Order nenabízí satisfakci, že jste právě zmydlili nejsilnějšího Sitha v galaxii. Fallen Order přináší horor.

Z Vaderova nástupu mrazí. Ignorujme na chvíli, že s sebou pro dramatický efekt pravděpodobně neustále tahá kouřostroj (možná ho zapíná jedním z tlačítek na hrudi?), protože jeho načasování je naprosto dokonalé. Robotické dýchání se rozezní zrovna ve chvíli, kdy ho už nečekáte.

Právě jste vyhráli poslední boss fight. Porazili jste temnou inkvizitorku Trillu a společně s její bývalou jedijskou mistryní se ji snažíte přetáhnout zpět ke Světlé straně Síly. Funguje to – z arogantní služebnice zla je náhle jenom zlomená, osudem podvedená dívka, která by se nejvíc ze všeho chtěla omluvit, strhnout ze sebe insignie Impéria a odletět až na kraj galaxie. Happy end?

Ne. Protože na scénu se z výšky snese hrůza. Nejdřív někde v temnotě zaduní kroky… a už to stačí, aby Trilliny rysy zkřivila panika. Aby téhle nemilosrdné válečnici, která vás celou hru trápila a porážela, unikl sten, protože už ví, co se děje. Ví, co bude následovat.

Po hrůze přichází smrt.

Trilla skoro ani nedostane čas na vzdorná poslední slova, než ji Vader lhostejně zavraždí. Pak jen tak ležérně mávne rukou a Cere Junda, mistryně řádu Jedi, přeživší Velké čistky, padá do propasti jako hadrová panenka.

Už zbývá jedině Cal, padawan, který by proti Vaderovi neměl mít nejmenší šanci. Ale o tom přece Hvězdné války jsou, ne? O tom, že outsider nečekaně porazí zlého tyrana? Dobré srdce, láska a spravedlnost zvítězí nad Temnou stranou!

Hahaha. Jistě že ne. Pro Vadera Cal neznamená nic. Kdyby psal tenhle článek on, ani by se neobtěžoval s kurzívou. Cal se pošetile odmítne vzdát, i když ví, že králíček jen stěží uloví orla skalního. Králíček může jedině utíkat.

A tak Cal utíká jako o život, přičemž slovo „jako“ je v předchozí větě vlastně přebytečné. Vader ho pronásleduje jako nějaký nezastavitelný stroj, který nelze přemluvit, nelze ho uprosit a v žádném případě se mu nelze postavit v boji.

Cal to zkusí a pochopí, že je to zbytečné. Skončí na zemi, probodnutý a poražený, a taky by tam umřel, kdyby se odnikud nezjevila Cere poháněná vztekem a nenávistí, která spolu s rudým mečem přijala i něco z Temné strany. Vader ji bez námahy odzbrojí asi tak během pěti vteřin.

Kdyby vám Muži v černém svým blikátkem vymazali veškeré vzpomínky na film Rogue One, stejně byste si pamatovali onu naprosto geniální pasáž na konci, kdy Vader naplno odhalí svůj destruktivní potenciál. Kdyby kvůli ničemu jinému, kvůli masakru rebelských vojáků si Rogue One zaslouží existovat. A pro mě je Vaderovo chladné, metodické rozdrcení obou hrdinů ve Fallen Order stejně silnou scénou.

 

Calovo vykoupení

Je perfektní, jak děsivá a beznadějná je tahle závěrečná situace. A Cal Kestis, který v trailerech vypadal jako esence obyčejnosti, Cal, který samozřejmě nedokáže v boji porazit Vadera, protože jak by mohl, Cal, který je plný výčitek a pochyb, podtrhuje svou proměnu v jednoho z nejzajímavějších hrdinů ve světě Star Wars tím, že v jediném momentu bleskurychlého pochopení naposledy zoufale vrhne kostkami, prorazí okno a zalije celou chodbu nesčetnými hektolitry vody.

Pomůže to. K přežití, ne k vítězství, pochopitelně – temný lord ze Sithu je silnější než oceán. Ale přežití je to zdaleka nejlepší, nač mohl Cal aspirovat tváří v tvář dvoumetrovému kyborgovi nadopovanému Temnou stranou.

Takhle má vypadat Darth Vader – nikoli protivník, nýbrž živelná hrozba. Takhle má vypadat herní protagonista – nikoli zosobnění power fantasy, nýbrž zranitelná, nedokonalá schránka pro nás, zranitelné, nedokonalé hráče. Takhle má vypadat konec herního příběhu – nikoli vyčpělý boss fight podle klasické herní šablony, nýbrž záplava emocí: strachu, ohromení, úlevy.

Myslel jsem si, že na Fallen Order budu vzpomínat hlavně kvůli soubojům a objevování a že se mi příběh pozvolna vytratí z paměti. Naprosto jsem se mýlil. Naštěstí.

Nejnovější články