zdroj: tisková zpráva Buď prochází životní krizí anebo jej přepadla deprese z neveselé budoucnosti Albionu, ale každopádně na rovinu prohlašuje: „To není skromnost. Je to realita a pravda. Nikdy jsem nevytvořil opravdu výjimečnou hru. Jsem designér a proto bych si neměl stoupnout a jen vykládat jak bylo všechno úžasné, skvělé, neuvěřitelné a jak úžasnou hru jsme udělali, když to není pravda“.

Molyneux nezastírá, že udělal sérii dobrých her, ale podle něj mu chybí nějaký opravdový výrazný kus. Je to poněkud zvláštní. Kdyby měl někdo ve svém repertoáru kusy jako Magic Carpet, Dungeon Keeper, Black and White či, nyní už trilogii, Fable, asi by spokojeně mnul rukama a říkal si, jak dobře mu jde práce od ruky. Jenže pro Molyneuxe je to málo. Proč? „Nikdy jsem neudělal hru, kterou by si lidé dali do svého Top 5 nejlepších her mého života“. Pro tohoto náročného vývojáře navíc existuje klub výjimečných, do nějž by se rád dostal a zatím mu to nebylo dopřáno.

„Inspirovat se vlastními chybami je jednou z cest, jak se dostat do AAA klubu. Pořád se budu snažit dostat do toho klubu, je to můj sen, ale zatím jsem udělal jen dobré hry, ne skvělé“. Ke vstupu do svého imaginárního klubu navíc vidí i cestu skrz prodeje. Podle něj je to magická hranice pěti milionů prodaných kusů. Nicméně v tom případě se nabízí otázka, zda by neměl dělat spíše jednodušší hry zaměřené na širší a méně náročné hráčské spektrum, nežli komplexní RPG variace typu Fable. A neměl by už se svými zkušenostmi vědět, že kvantita neznamená kvalitu a naopak?