Potřebují hry fotorealismus, aby se vyvíjely?
zdroj: tisková zpráva

Potřebují hry fotorealismus, aby se vyvíjely?

2. 8. 2012 12:15 | Téma | autor: Aleš Smutný |

Čas na polední polemiku. Christoph Hartmann z 2K Games vyslovil zajímavý názor. Podle něj...

Čas na polední polemiku. Christoph Hartmann z 2K Games vyslovil zajímavý názor. Podle něj potřebují hry, aby vývojáři dokázali vytvořit nové žánry, získat fotorealistickou grafiku. Cituji: „Vytvořit zážitek ve stylu Mission Impossible je ve hrách snadné. Vytvořit emoce jako ve Zkrocené hoře bude těžké, nebo to minimálně bude dost ožehavé, co se týká téhle země... (myslí USA) Bude velmi těžké vytvořit velmi hluboké emoce, jako je smutek nebo láska, věci, které pohání filmy. Dokud nebudou hry fotorealistické, bude velmi těžké otevřít je novým žánrům. Můžeme se jen zaměřit na akci a střílečky“.


Hartmann ještě pokračuje: „Abychom opravdu změnili průmysl, musíme být schopni vytvořit celou škálu emocí. Cítím, že to se stane jedině, pokud dosáhneme bodu, kdy jsou hry fotorealistické“. Zprvu se zdá, že má Hartmann pravdu, protože je logické, že obličej s plnou mimikou a prostředím, které v divákovi vyvolá pocity známého, pomohou lépe se vcítit do scény. Jenže v tom to je. Lépe.

Nedomnívám se, že vykreslení emocí spočívá v tom, jak věrný obličej máte ve hře. Není to o obličeji, je to o celém konceptu scény, o její režii. Jen si zavzpomínejme, kdy na nás nějaká hra naposledy emocionálně zapůsobila. Tady nejde o to, co nejlépe něco zobrazit doslovně, ale co nejlépe zobrazit koncepčně.

Hry dokážou vykreslovat i drobnější emoce dlouhá léta, jen používají jiné prostředky, než záběry na obličeje a detailní prostředí. Vystačí si klidně i se psanými dialogy a neohrabanou grafikou – pokud tvůrci scénu zasadí dobře do děje a dokáží navodit správnou atmosféru. Reálné obličeje a prostředí nejsou samospásné, podívejte se na desítky nepodařených filmů. Máte tu nejrealističtější grafiku, jaká mohou být, a stejně film vůbec nemusí fungovat.

Druhá věc je, že herní průmysl se přece ke grafice, která dokáže velmi věrně zobrazovat emoce, už hodně přiblížil. Nejvýrazněji v tomto kontextu „křičí“ L.A. Noire, ale obecně se dá říci, že úroveň zpracování prostředí natolik pokročila, že opravdu není problém vykreslovat emocionální scény. Jenže těch žánrů, které je využívají, je málo a her, které toho chtějí využít, ještě méně.

Samozřejmě, pokroky v grafickém zpracování mohou prohlubovat zážitek, v mnoha případech napomáhají vtáhnout hráče do děje (byť jsou vytvářeny hlavně na "ááách" momenty spíše akčního rázu), ale nejsou nutností, pokud chcete vytvořit emocionálně chytlavou scénu. Spíše naopak, zbavujeme pak hráče jeho představivosti, imaginace, která bývá vždy lepší, než sebereálnější obraz.

A co myslíte vy? Skutečně je třeba dosáhnout maximální realističnosti grafiky, aby se portfolio žánrů a motivů rozšířilo?

Nejnovější články