Své vyjádření poskytl na jevišti v rámci herní konference Gamelab v Barceloně a následně v rozhovoru pro web Games Industry. Nejprve zavzpomínal na těžké časy před ZeniMax Media, kdy bylo studio Arkane třikrát na pokraji bankrotu. Vždycky se z toho malé studio nějak vyhrabalo a jeho členové si nenechali srazit sebevědomí neustálým odmítání jejich her ze stran velkých vydavatelů.

Vlivem těchto nesnází a i velikostí týmu, který z počátku čítal jen čtyři jedince, se Arkane během dekády vytvořili "jen" tři hry – Arx Fatalis, Dark Messiah of Might & Magic a Dishonored. Přesto se udrželi na trhu a díky zásahu od Bethesdy a přechodu pod křídla vydavatelské společnosti ZeniMax se jim začalo mnohem víc dařit.

A to je jádro pudla. Kdysi malé studio se třemi hrami na kontě, se rozrostlo do firmy s více než sto zaměstnanci, které se podaří vydat tři velké hry během pouhého roku (Dishonored 2, Prey a plánovaná Dishonored: Death of the Outsider). Studio tak prosperuje jako nikdy před tím, ale jeho tvůrce tím spíše trpí.

zdroj: tisková zpráva

„Mám opravdu rád jak Bethesdu, tak i ZeniMax,“ zdůrazňuje Colantonio. „Proto bylo opravdu, opravdu těžké odejít, ale na druhou stranu jsem to dělal celých 18 let. Cítím, že jsem za celou tu dobu neměl jedinou minutku klidu. Už to prostě chtělo pauzu, musím si na chvíli odpočinout a věnovat se čemukoliv, co nesouvisí s prací – rodině, tvorbě hudby a podobně.“

S velkým vydavatelem za zády se otevřely dveře velkým hrám, které vyžadují velký tým a tím pádem velkou zodpovědnost. A byť byla nezávislá éra zcela odlišná od té pod ZeniMaxem, ani jedna z nich se neobešla bez neustálého tlaku na jeho osobu. V prvním případě šlo negativní tlak v podobě stále hrozícího bankrotu, zatímco v druhém případě šlo o pozitivní tlak v podobě neustálé nutnosti plodit další a další obsah ve formě nových her a DLC k nim.

Colantonio je samozřejmě hrdý na růst své teď již bývalé firmy, ale bohužel s takovým procesem jde ruku v ruce omezení samotné kreativní činnosti. Když kdysi dávno pracoval na své první hře Arx Fatalis, staral se prakticky o všechno – kód hry, umělou inteligenci, animace i tvorbu 3D objektů. Při vývoji prvního Dishonored se k vlastní tvorbě snad vůbec nedostal, protože se musel postarat o to, aby desítky lidí dělalo to, co má, aby se najímaly opravdu kvalitní posily, aby každý dostal zaplaceno atd. Proto vlastně začal skládat vlastní hudbu, protože v práci přišel o možnost reflektovat sám sebe, dostat ze sebe to tvůrčí já.

zdroj: tisková zpráva

Raphael Colantonio rád vzpomíná na své nezávislé začátky, které byly dle jeho slov velice vzrušující. S budoucností, kde se vrátí na herní scénu jako nezávislý vývojář do tvůrčí pozice, se však zatím zcela neztotožňuje, byť mu podobné myšlenky víří hlavou. „Potřebuji čas, aby se můj stroj na sny dal opět do pohybu. Ale možná to je cesta. Něco malého, kde se nemusím starat o 100 sto lidí a jejich živobytí.“

Důvody odchodu Colantonia v době největší prosperity studia Arkane jsou pochopitelné. Stále v něm převládá tvůrčí duch nad rolí úspěšného byznysmana, který jen kontroluje vývoj a po jeho dokončení nemá možnost kvůli dalším projektům ani na chvíli vypnout. Teď si prostě potřebuje odpočinout, vyprázdnit hlavu a nemyslet na práci. A kdo ví, třeba mu to jednou začne chybět a dočkáme se velkolepého návratu s nějakou pořádnou herní peckou.