zdroj: tisková zpráva

Brabenova  vize problému her z druhé ruky je poměrně zajímavá, byť budoucnost, kterou nastiňuje je možná až příliš temná a některá opatření, která vidí jako možná jsou snad až příliš radikální.

„Ano, jsem jedním z těch lidí, kteří se domnívají, že celá situace kolem her z druhé ruky (tzv. preowned – pozn.red.) je zveličená. Nejde však zastírat, že tento problém existuje. Nikdo se nemá k tomu, aby sáhl k nějakému kroku. Je to jako kdybychom všichni byli na lodi, křičeli ledovec a jeden nebo dva lidé spouštěli čluny a ostatní sledovali, jak se to vyvine.“

Pokud si myslíte, že Braben a další přehánějí, tak je to dáno specifickým prostředím tuzemského trhu. Čísla, která Braben uvádí, totiž ukazují překvapivé informace. „V letech 2008-2009 tvořil prodej bazarových her GameStopu (největší specializovaný prodejce her v USA) celých 42% ze zisku firmy a jen hrubý zisk z bazarového prodeje činil skoro miliardu dolarů. Není divu, že se k celému byznysu s bazarovými hrami přidává víc a víc hypermarketů a obchodů“. A je třeba dodat, že není divu, že se distributoři a vývojáři čertí, protože z těchto prodejů nemají ani cent. Ostatně, i v České republice slaví prodej z druhé ruky úspěch, byť hlavně přes aukční portály. Braben konstatuje, že se na celou věc musíme dívat nejenom pohledem distributorů a vývojářů, ale i hráčů a prodejců.

„Hráči chtějí co nejvíce snížit cenu hry, proto sahají k bazarovým hrám, a proto také hry po dohrání prodávají. Naše nedostatečná odpověď skrz jednorázové aktivační kódy apod. hrozí tím, že hráče spíše odradí, navíc snižuje hodnotu sbírky, když nemáte jistotu, že vám budou kódy fungovat i za pár let“.

Naopak prodejci z kamenných obchodů, než začali kupčit s bazarovými hrami, na tom byli dost špatně, kdy jim už tak dost nízké marže snižovala konkurence v podobě online prodejců se svými nižšími cenami. Na případný požadavek vydavatelských firem, které od prodejců chtějí za bazarový prodej her procenta, tak Braben za prodejce předpokládá logickou odpověď: „A proč bychom ji měli platit?“.

Nakonec dochází Braben k šesti možným řešením, z nichž některá zní hodně drakonicky, nicméně je třeba je vnímat pouze jako úvahu, nikoliv reálný návrh (byť se v něj může časem proměnit a v některých případech by to byla situace tristní).

1 – Bude se nadále pokračovat v distribuci jednorázových kódů, bonusového obsahu pro prvního kupce, DLC a ostatních prostředků, které mají hráče stimulovat k nákupu nových her.

2 – Vyvine se napříč celým průmyslem nový systém rozeznávání sériových čísel disků. Nebude to znamenat naprosté zmrazení možnosti prodeje a nákupu bazarových her, to by prý záleželo na konkrétních distributorech. Do této sféry opatření už patří omezený počet aktivací hry.

3 – Průmysl bude mít procentuální zisky z prodeje bazarových her. To by záviselo na dohodě s koncovými prodejci (zdravíme všemi milovanou organizaci OSA).

4 – Dojde k zavedení SKU (Stock-keeping Unit, tedy podmínky prodeje), které bude znít „Not for resale“, tady legální zákaz opětovného prodeje média.

5 – Na disky s nízkou cenu, řekněme kolem pěti liber, by se umístilo jen jakési demo, které by bylo rozšiřitelné na plnou hru pomocí online aktivace jen pro prvního kupce.

6 – Kompletní přesun na online distribuci, což je místo, kam nás prodejci tlačí (dle Brabenových slov), takže možná přišel čas udělat tento skok.

Také se vám zdají některé návrhy až příliš radikální? Faktem však je, že sekundární prodeje začínají být velkým problémem pro distributory. Otázkou je, zda je herní trh natolik unikátní, aby potřeboval jiné prostředky jak jim čelit, než jakými disponuje kupříkladu trh s DVD a Blu-ray filmy.