zdroj:
tisková zpráva
Předně to je ZOOM na čtvrtý díl Splinter Cell a odhalení Need for Speed: Carbon s podrobnostmi, o nichž se dosud jinde nedočtete + plakát. Nejen insideři určitě ocení velký rozhovor s Marcem Wildingem, producentem Illusion Softworks, který nechává nahlédnout do zákulisí fungování firmy a zároveň prozrazuje něco málo o jejich nové ambiciózní FPS nebo kdy by chtěli dokončit nástupce Mafie. Velké změny v hratelnosti avizuje interview o jiném domácím titulu UFO: Afterlight. Potom kolegové postavili před spravedlnost westernovou střílečku Call of Juarez na základě review-verze poskytnuté papírákům Cenegou - nevědíc, že světový distributor UbiSoft ještě hodlá tuto hru během léta vyladit & vyšperkovat (jako to učinil např. s Far Cry) a že ji cílí až na zářijové vydání, o němž se všeobecně ví již déle (viz SMSka z 22.5.).
-
Hraní Call of Juarez za postavu Billa nebo reverenda je mírně odlišné. Zatímco Bill je často hůře ozbrojený a jeho mise většinou spočívají v nepozorovaných průnicích, reverend Ray je zastáncem střelného prachu. Bill také disponuje například bičem, který je možné užít jako nástroj tichého zabití. Rychlým švihnutím můžete omráčit nepřítele nebo ho strhnout ze skály. Kromě toho slouží jako pomocník pro překonávání propastí. Stačí švihnout, omotat kolem větve a už se houpete jako Tarzan. Popravdě řečeno, zase taková zábava to není. Souvisí s tím jedna nepříjemná chyba hry, kdy aktivní místa na stromech, kde je možné bič omotat, jsou velmi malá.
Mnohokrát jsme se vztekali při projíždění ukazatelem myši po každé větvi stromu, ve snaze najít ono místo k omotání. Připadali jsme si jako v point-click adventuře. Byl to záměr? Nejspíše ne, jelikož se tento problém malých aktivních míst projevil i u dalších předmětů. Chcete sebrat flašku se zdravím položenou na bedně? Tak se připravte, že spíše vezmete celou bednu a flaška se z ní někam zakutálí. Kovbojsky si musíme odplivnout také u misí hraných za Billa. Zcela deprimující a zdlouhavý byl například průchod starým lomem, kde vás nesmějí spatřit hlídky. Ten spočíval v tichém plížení, ale mnohokrát také v hledání cesty a oči vypalujícím skenování textur s nadějí, že najdeme cestu dál... [více v recenzi Tomáše Junga ve SCORE 149]
