zdroj: tisková zpráva Herní designér Takayoshi Sato, jehož jméno je spojeno mj. s prvními dvěma díly kultovní hororové série Silent Hill, se již v téhle části herního byznysu nepohybuje. Pokud jste někdy slyšeli o vážných hrách, projektech, co neslouží primárně pro potěšení a zábavu, ale mají ryze edukativní rysy - výukové hry, tréninkové simulátory, apod., pak jste na novém působišti pana Sata správně. Svůj krok odůvodňuje mimo jiné skutečností, že došlo k jakési unifikaci herního průmyslu, nabízejícího ve finále jenom několik žánrů, přičemž jediný zásadní progres při vytváření dalších her je pouze ten vizuální. A art designéři jako je právě Sato jsou posléze nuceni to samé toliko převlékat do nového, lepšího hávu. Tahle práce jej tedy přestávala uspokojovat, a proto si našel cestu k vážným hrám, u nichž přese všechno cítí, že mohou sdělit nějaké hlubší poselství. Má za to, že i hra odrážející současné sociální problémy je více kreativní, než práce na dalších konceptech zbraní do další střílečky. Dlužno podotknout, že vážné hry jsou stále ještě v plenkách, a že Sato zde vidí ohromný potenciál k rozvoji.

Asi nikoho dvakrát nepřekvapí, že co se těmto projektům nedostává, jsou především peníze. Takže jste vždy nějak limitováni, dílem možnostmi a částečně záměrem někoho druhého. Bylo by hezké, být zcela nezávislým, ale Sato neshledává výrazný rozdíl mezi tím, jestli je placený z nějakého fondu nebo je zaměstnancem firmy. Ale pokud by k tomu přeci jenom došlo, má nástin jakéhosi ideálního stavu věcí při vytváření hry - především dostatek času na před produkční část a vývoj, na němž posléze participuje rozrůstající se tým lidí, vývojářů, jimž do jejich činnosti nikdo nemluví, jako je vedení, co také z tržních důvodů neustále mění připravovaný projekt. Zkrátka mít volné ruce od začátku až do konce a jasnou vizi. Měl bych tady svůj vlastní skromný odhad, jaké hry se tohle dost možná týká, jedná se o PS2 projekt - ICO. Odkud vede cesta k úvaze o hrách jako umění a dále pak Satovu vyjádření, že s dostatkem času a peněz lze vytvořit herní produkt, co bude vnímán jako umělecké dílo, čili že hry se mohou stát dalším médiem, na nějž budeme moci takto vznosně nahlížet. Více již v interview na serveru Tale of Tales.