Besídka se starými kamarády

Ale napřed třídní sraz po X letech. Každý máme nějakého toho kamaráda, se kterým jsme seděli v lavici a nehnuli se od sebe na krok, jen aby se pak nějak přihodilo, že jsme se dalších deset let neviděli. Ten můj si říká Call of Duty.

Kámoš z lavice

zdroj: Foto: Activision Blizzard

Kdysi dávno za dětských let jsem fanaticky pařil každý díl. Kampaně dvojky i Modern Warfare jsem dohrál aspoň pětkrát na nejtěžší obtížnost. Nebyla žádná série, která by mě zajímala víc. Než se něco zlomilo a mně můj bývalý souputník začal připadat jenom jako tupá střílečka s adekvátně pitomým příběhem. A tak jsem ho začal ignorovat.

Až doteď. Až do rebootu taktéž nazvaného Modern Warfare, který zaútočil přesně na takové nostalgiky, jako jsem já, a trefil se jim sniperkou s nočním viděním přímo do srdce. Příběhová kampaň mě provedla po celém světě skrz otevřené bitvy i tiché zásahy speciálních jednotek – a především byla pozoruhodně dospělá. Tak trochu jako kdyby věděla, že její hráči jsou už pravděpodobně taky o něco dospělejší, než bývali.

Kámoš z tábora

zdroj: tisková zpráva

Miloval jsem hasičské letní tábory na Šumavě, kam jsem jako dítě každý rok jezdil. Těch pár stanů a chatek v okolí vísky poeticky zvané Hory Matky Boží bylo jako můj druhý domov a v tom domově byl mým dětským pokojíkem plácek za skutečnou, funkční hasičskou Liazkou. Její stín nás chránil před sluncem a před vedoucími, kteří by nás nejradši honili někde po lese. A my místo toho akorát chtěli hrát Magiky.

Nikdy jsem tomuhle kartičkovému fenoménu moc nerozuměl, tedy v tom smyslu, že jsem úplně dopodrobna nechápal jeho velice složitá pravidla. Ale vždycky mě strašně bavilo ho hrát, nebo se aspoň dívat, nebo si aspoň číst texty a prohlížet obrázky. Divíte se mi, že jsem se tak rád nechal obírat o čas Magic: The Gathering Arenou?

Kámoš z dračáku

zdroj: tisková zpráva

Po škole na nižším gymplu jsme chodívali hrát ke kamarádovi do bytu Dračí doupě. Byl jsem Pánem jeskyně, jenže bohužel Pánem jeskyně docela mizerným, který nebyl schopný správně nastavit obtížnost celého dobrodružství – moc dobře si pamatuju, jak jsem chudáka našeho barbara poslal na quest do opuštěné studny, kde na něj číhalo asi osm obřích pavouků, co ho během vteřiny rozcupovali na kusy.

A tak jsme po chvíli místo dračákování spíš začali využívat faktu, že onen kamarád, v jehož bytě jsme se nacházeli, náhodou vlastnil nabušený počítač. Občas na něm běžel Oblivion, ale ještě častěji Medieval II: Total War. Tehdy to pro nás, a zvlášť pro dějepisem posedlého mě, bylo jako zjevení a dodneška trpělivě čekám na nevyhnutelný Medieval III.

Ale ještě předtím jsem dostal Total War: Three Kingdoms. V životě by mě nenapadlo, že mě může strategie ze staré Číny tak bavit, protože stará Čína mě obecně vzato zajímá asi tak stejně jako stará čína ve smyslu nudlí v krabičce, které někdo před týdnem zapomněl dojíst. Jenže Three Kingdoms jsou fenomenální. Vyprávějí příběhy, nutí mě přemýšlet, umožňují mi vidět na vlastní oči něco, co jsem do té doby znal jen z doslechu. Stejně jako kdysi Medieval.

Kámoš z počítačové místnosti

zdroj: tisková zpráva

Jasně že jsme na gymplu měli počítačovou místnost. Jasně že sloužila ke všemu, jen ne k výuce informatiky. Především tedy k velkolepému strategickému zápolení v Age of Empires II.

Jestli jsou původní Ejdže uhrovatým klukem ve vytahaných teplácích, jejich Definitivní edice z nich udělala mladého úspěšného byznysmena s nagelovanými vlasy připraveného podmanit si 21. století. A já si připadám podmaněn jako amatér, na jehož pět vesničanů přijela v patnácté minutě eskadra obrněných rytířů.

Náhodná setkání na baru

Strávit večer se starými známými a zjistit, že jsou pořád strašně fajn, je jeden druh společenského potěšení. Dalším druhem umí být seznámení s někým, kdo je taky bezvadný, akorát to o něm nevíte, poněvadž jste ho ještě nikdy neviděli.

Slečna archeoložka

zdroj: tisková zpráva

Aliya Elasra je jedna taková zábavná neznámá. Ta vám umí vyprávět historky! Létá sama po vzdálené soustavě obydlených kusů kamene propojených zvláštními řekami, objevuje historii tohohle podivuhodného místa, luští dávno zapomenutý jazyk a hledá tajemnou Heaven’s Vault.

Navíc se blíží něco zlého. Hodně zlého. A jenom naše archeoložka to může zastavit, nikoliv pistolí a pěstí, nýbrž pouze mocí svého pronikavého intelektu. Což je z nějakého důvodu ještě o něco zábavnější, než když někdo galaktické zlo rozseká laserovým mečem.

Pan Jedi

zdroj: Foto: Electronic Arts

À propos, laserové meče. Jasně že jsem se už během svého života s několika rytíři Jedi setkal – bavil jsem se s Kylem Katarnem, docela dobrým společníkem byl i Galen Marek neboli Starkiller. Ale když se na to tak zpětně dívám, můj nový známý, padawan Cal Kestis, se jim minimálně vyrovná, možná je dokonce překoná.

Star Wars Jedi: Fallen Order se výrazně liší od Jedi Outcastu či Force Unleashed, a to je právě důvod, proč mi s Calem bylo tak skvěle. Příběh je dobrý, jeho závěr dokonce naprosto nezapomenutelný, ale tvrdé souboje světelným mečem, patřičně opepřené porcí Síly a spojené s objevováním velmi chytře navržených planet, jsou v konečném důsledku ještě důležitější.

Paní Syřanka a její muž

zdroj: tisková zpráva

Není úplně příjemné zkoušet se vcítit do někoho, komu osud, svět nebo šílený diktátor udělali ze života peklo. To by člověk tu empatii nejradši na chvíli vypnul. Nakonec jsem dal Bury Me, My Love šanci – naštěstí.

Příběh dvou lidí rozdělených válkou, bombami, zákony a hraničními ploty se nikdy neměl odehrát, ale protože se jen za posledních pár let odehrál asi tak stotisíckrát, je dobře, že o něm někdo vypráví. A že o něm vypráví poutavě, pomocí postav, kterým věřím, že jsou skutečné, protože působí výrazně skutečněji než někteří nejmenovaní skuteční lidé, u nichž se mi naopak nechce věřit, že skuteční vážně jsou. Těm by se tahle hra zaručeně nelíbila.

Pan astronaut

zdroj: Foto: Annapurna Interactive

Astronaut. Existuje zajímavější povolání? Možná ještě tak hraničář-chodec, ale to je všechno. A přitom hlavnímu hrdinovi Outer Wilds to tak ani nepřijde. Prostě si létá ve své bárce po sluneční soustavě, občas se zastaví u táboráku a upeče si maršmeloun, každých pár desítek minut umře, jen aby se znova narodil…

Je to trochu zvláštní astronaut. Ale „zvláštní“ v určitém kontextu znamená „naprosto vynikající“. Například v kontextu Outer Wilds. Objevování nových věcí, strach z uhoření a nádherná muzika se scukly v drobný nuget geniality.

...Inu.

Mnohokrát hurá starým i novým známým. Pokud si tenhle metaforický, rok dlouhý večer letos zopakuju, budu spokojený, aniž bych k tomu potřeboval nějakého zlomového herního společníka.