Žádné zbytečné stavbičky
Jak v Blitzkrieg, tak ve Steel Division se nemusíte obtěžovat stavěním budov. Dokonce ani nepotřebujete zabírat území, abyste zvýšili přísun místní „měny“. Místo toho se vám pomalu a postupně zvyšuje zásoba bodíků, kterými si následně můžete přivolat posily, co přijedou odněkud zpoza mapy a vyřítí se na váš rozkaz do boje. Svou pozornost tak věnujete především střílení a bombardování, aniž byste se museli starat o rozvržení základny.
Obě hry také vyznávají budování armády už před bitvou. Vždy si vyberete, s jakými jednotkami půjdete do boje, i když detaily se výrazně liší. V Blitzkrieg si sestavíte úvodní bojovou skupinu a následně ji můžete doplnit potřebnými posilami, když vás například nemile překvapí, že nepřítel místo očekávané pěchoty vsadil na pancéřové jednotky. Steel Division vás oproti tomu nechá zvolit celou sestavu, která vám bude na bojišti dostupná, a z níž si postupně čerpáte, ale po začátku bojování ji už neupravíte.
zdroj: Falcon
Tanky jako kořist
Kosmetická podobnost je dále zvýrazněna skutečností, že jednotky v Blitzkrieg i Steel Division jsou zobrazeny jako kartičky. Když si povoláte posily, je to jako byste vynesli kartu – jednotka je buď v balíčku, nebo na bojišti, a pokud vám ji nepřítel zničí, zpátky ji nedostanete. Proto se vám v obou hrách může stát, že vám dojdou nejlepší kartičky a poslední fázi bitvy budete bojovat se šlichtou, co vám zbyla na dně decku.
Blitzkrieg tuhle filozofii dovedl do, pro strategii poměrně nezvyklých, důsledků, když jednotkám přidal ještě ukazatel vzácnosti. Jako odměnu za splnění mise můžete obdržet například 3 jednotky obyčejné pěchoty, jeden zelený tank a jedno vzácné fialové obrněné vozidlo. To bude o něco silnější než jeho běžná varianta, a vy tak budete po vzoru Hearthstone čekat na příští balíček, nebo se jako v Diablo těšit na dalšího bosse (těžkou příběhovou misi), z něhož vám vypadne vytoužená kořist.
Blitzkrieg do toho!
Steel Division žádným takovým odemykacím systémem nedisponuje – všechny jednotky máte k dispozici už od začátku a můžete si okamžitě sestavit takovou armádu, která vám vyhovuje, a to i přesto, že jednotek je tady vážně spousta – dohromady přes 400. Blitzkrieg oproti tomu nabízí cca polovinu navzdory skutečnosti, že oproti druhé jmenované hře obsahuje kromě Němců a západních Spojenců i Rudou armádu.
Kdybych obě hry nehrál, kdybych si předchozí odstavce četl nezaujatě a nepředvídal zvrat, který si celou tu dobu schovávám v rukávu, nejspíš bych na rovinu řekl, že systém jednotek v Blitzkrieg 3 se mi zdá zábavnější. Všechno to zní více méně stejně, jenže odemykání nových (a barevných) autíček, tanků a pěšáků zní správně návykově, a navíc vás tenhle postupný přísun lépe naučí jejich specifika, než když je na vás Normandy 44 vrhne všechny najednou!
Vivat Normandii!
Ale to bych se spletl. Systém Steel Division je sice možná na první pohled podobný tomu, který nabízí Blitzkrieg, ovšem pod povrchem je všechno úplně jinak. Ono to vlastně není žádné překvapení – výtvor studia Eugen je obecně vzato mnohem hlubší a mechanicky propracovanější než jednohubka z dílny Nival Interactive. Ale přesto jde o nezpochybnitelný fakt, který stojí za vypíchnutí: jednotky ve Steel Division jsou navzdory absenci vzácnosti unikátnější, zajímavější a lepší.
Když před sebou v Blitzkrieg máte tři různé kartičky z kategorie běžné pěchoty, příliš nezáleží na tom, kterou z nich si vyberete. Místní jednotky fungují na jednoduchém principu kámen-nůžky-papír, takže ačkoli jeden z vašich stíhačů tanků bude o něco silnější než jiný, můžete se spolehnout na to, že v souboji s tanky dobře obstojí každý z nich. Protitankové dělo poráží tank, ten poráží běžnou pěchotu, ta poráží protitankové dělo, a tak dále. Zkrátka a dobře je vždycky celkem jasné, jaký nástroj je nejvhodnější pro daný úkol.
zdroj: YouTube.com
Tichošlápek nebo motorkář?
Steel Division je mnohem složitější. Tak jako v Blitzkriegu se tu vaše mužstvo a technika rozdělují do konkrétních kategorií, ale jednotliví zástupci oněch tříd jsou od sebe dost často diametrálně odlišní. Někteří jsou výrazně specializovaní na konkrétní roli, jiní jsou schopní zastávat víc úkolů najednou, další jsou naprostí univerzálové, kteří vám přijdou vhod téměř v jakékoli situaci… Vaše volby při rekrutování mají v tu chvíli mnohem větší dopad na osud celé bitvy.
Vezměte si například pozorovatelské jednotky, jejichž úkolem je objevit nepřátelské síly a příliš se nezapojovat do boje - ale když chcete, vyberete si takovou, co se klidně může pustit do úspěšného konfliktu s regulérní pěchotou. Zvolíte si radši nenápadný, dvoumužný tým Aufklärer, nebo skočíte po mnohem rychlejší, mobilnější a lépe ozbrojené sajdkáře BMW R.75, která se ale v lese určitě neschová? Jde o dva naprosto rozdílné přístupy k plnění stejné role, a to je motiv, který se opakuje i v dalších disciplínách.
zdroj:
tisková zpráva
Záleží i na transportu
Co třeba pěchota? Samozřejmě i ve Steel Division existují jednotky, jejichž jedinou předností je postradatelnost a skutečnost, že na rozdíl od tanků umí zalézt do lesa či do budovy. Obrněnci si s jejich puškami nemusí lámat hlavy. Takoví inženýři ale pobíhají s děsivým, morálku vysávajícím plamenometem, zatímco parašutisté si umí poradit jak s nepřátelskou pěchotou (díky kulometu a Thompsonům), tak vozidly (zásluhou staré dobré bazuky). A počítat musíte také s rozdílnými transporty – některé vojáky přepravuje obyčejný náklaďáček, zatímco jiní přidrandí v kulomety ozbrojeném vozidle, jež je užitečné i samo o sobě.
V Blitzkrieg sice také narazíte na různé druhy pěchoty, ale ty mají přesně definovaný úkol, v němž jsou vynikající, a v ostatních situacích vám příliš k ničemu nebudou. Protitanková skvadra je fajn proti tankům, útočná umí efektivně obsadit budovu, kulomety si poradí s jinými lidičkami, a to je tak všechno. Když se konkrétní „kartičky“ střetnou, tak víte, kdo vyhraje. Na seskupení, která se navzájem perfektně doplňují, a jsou schopná eliminovat všechny možné druhy cílů, můžete zapomenout – pokud nezvolíte taktiku „naházím tam od každého trošku“.
Steel Division je díky svému přístupu mnohem nepředvídatelnější, což jednak připomíná skutečný válečný konflikt, ale hlavně vás to neustále staví před dilema, jakou posilu povoláte příště. Když se na vás hrne spousta tanků, možná bude lepší vyrukovat s paragány a jejich podlouhlým, pancíř penetrujícím, potrubím, kteří zároveň dokáží ochránit schovaný kanón před případným nástupem pěchoty, než začít automaticky sypat z rukávu Stugy, Wolveriny nebo jiné stíhače tanků.
zdroj:
tisková zpráva
Od pušek po tygry
Diametrálně odlišnou úroveň komplexnosti demonstruje i chronologický přístup k verbování. Blitzkrieg vám umožní postupovat válečnými érami a získávat stále silnější a modernější jednotky, přičemž ty zastaralé jsou vám stále k dispozici za nižší cenu. To je celkem příjemný výběr. Ovšem Steel Division opět dělá něco podobného, jenže lépe. Vzhledem k tomu, že se odehrává během invaze do Normandie v roce 1944, tu na žádné postupy érami nenarazíte – místo nich jsou tady fáze.
Všechny jednotky ve Steel Division jsou označeny písmeny A, B nebo C. To značí, v jaké fázi je můžete využít – buď hned na začátku, v prostřední části bitvy nebo až na konci. Potyčka se tak vyvíjí od střetnutí slabých průzkumníků až v mohutné tankové bitvy. Genialita systému spočívá v tom, že při výběru jednotek můžete tak trochu „podvádět“. Místo kartičky, která vám ve fázi C nabídne tři těžké bombardéry, si můžete vybrat jinou, co vám umožní shazovat explozivní nadílku už v béčku – jenže na ni je jediné letadlo, a pokud vám ho zničí nepřátelská stíhačka, máte po náletech.
Schopnosti nepomohou
Vyšší počet jednotek na kartičce navíc můžete obětovat nejen ve prospěch dřívějšího nasazení, ale také zkušenějšího mužstva či schopností lídra. Tvorba armády je tak rázem na úplně jiné úrovni než u konkurence, kde si postupem času nahromadíte bezedný pytel vojáčků a tančíků, ale vlastně příliš nezáleží na tom, co konkrétně si z něj vytáhnete.
Blitzkrieg to sice částečně vynahrazuje speciálními schopnostmi, které můžete aktivovat, a mezi něž patří dělostřelecká salva či letecký nálet. Tahle výhoda ale hodně rychle ztratí svůj jas, když si vzpomenete, že ve Steel Division lze všechna možná děla i letadla nakoupit permanentně a využívat je podle potřeby klidně opakovaně, což za absenci aktivovatelných schopností rozhodně stojí.
Prší vs. Magic
Uznávám, že předešlá analýza působí trochu zbytečně v tom smyslu, že Blitzkrieg i Steel Division nutně cílí na dost odlišné publikum, ale nechtěl jsem, aby povrchová příbuznost obou systémů někoho zmátla. Pokud se budu držet kartičkového podobenství, Blitzkrieg je takový balíček na prší, zatímco Steel Division připomíná Magic: The Gathering. V jednom se v rámci určité barvy rozhodujete mezi osmičkou a devítkou, v tom druhém mezi příšerou, instantem, aurou, landem…
No dobře, možná to není dokonalá metafora, ale je doufám jasné, co se tady snažím vyjádřit – jednoduchou pravdu, že když dva dělají totéž, není to totéž. Bleskové válce se ve Francii sice historicky vzato daří velice dobře, ale v Normandii tentokrát narazila kosa na kámen.
