Řečtí bohové jsou podobní lidem, a lidé se mění. Tenhle osud se nevyhnul ani Kratovi. Nesmiřitelný bůh války zestárl, zvážněl, změnil dabéra, výzbroj i zeměpisnou šířku, a ještě si pořídil potomka. Ne, není to zvrácenost ani pošpinění slavné postavy. Po kolena ve sněhu, se sekerou v ruce, obklopen severskými bohy a po boku svého syna Atrea je Kratos fascinujícím, posmutnělým válečníkem, který se k čiré zuřivosti vybičuje jen velice zřídka.

“Za Císařství, Sigmara a Kladivo,” volá templář Saltzpyre, když se pod jeho údery hroutí k zemi obrovitý válečník Chaosu a zem se barví černočernou krví. Pro oddaného imperiálního bojovníka je to poněkud hořkosladké vítězství, protože na místo poraženého zplozence nečistých sil stejně nastoupí šiky dalších a svět se bude dál blížit neodvratnému skonu společně s pochodem Archaonových vojsk. Vy si ale podobný moment budete moci vychutnat bez obav. A k němu stovky a stovky dalších, protože Vermintide 2 od studia Fatshark ve zprostředkování válečnické euforie exceluje. To ale není všechno.

„George Washington si to bude pamatovat.“ Přesně takhle by vypadal „následek" jednoho z vašich rozhodnutí, kdyby na The Council pracovali Telltale Games. Naštěstí, tohle není ten případ, a díky tomu máte pocit, že vaše rozhodnutí mají větší váhu a dopad na svět okolo. Tedy, alespoň prozatím. První epizoda nastavuje laťku poměrně vysoko mezi adventurní smetánku, ale slibný začátek může naznačovat o to strmější kvalitativní sešup mezi spodinu.

„Pověz mi smutný příběh,“ poprosil mě větrem ošlehaný tramp sedící naproti mně u táborového ohně. Kdyby mě požádal před deseti hodinami, nejspíš bych mu neřekl ani slovo, ale během cesty skrz naskrz Spojenými státy třicátých let minulého století jsem se lecčemus přiučil. Za chvíli se tak spolu s jiskrami k hvězdnému nebi vznášela slova popisující děsivé rolníky, kteří pracují ve dne v noci a nikdy nepřestávají zpívat. Z noční tmy jsem utkal obraz kozy s rohy ďábla polehávající vedle spáleného stavení. A to jsem ani nezmínil sám sebe – kostlivce chabě předstírajícího, že je muž. Ne, Where the Water Tastes Like Wine rozhodně není tradiční hra.

Třetí Mafia měla celou řadu pozitivních i negativních vlastností. Jednou z často kritizovaných však byla reakce NPC na celou řadu specifických situací, ke kterým však během hry docházelo poměrně často. Bavíme se o situacích, kdy například hlavní hrdina z nějakého důvodu vystřelí, což na přítomné ozbrojené i neozbrojené postavy v určitém radiu působilo jako příkaz, aby se nějak zachovaly. Jakkoli byli sami tvůrci s fungováním AI NPC v obecném měřítku spokojení, z ohlasu hráčů i z vlastní zkušenosti jim bylo jasné, že je potřeba tento aspekt co nejdříve po vydání vylepšit. Měli na to 3 měsíce a k dispozici měli omezené zdroje, protože většina týmu se v té době věnovala vývoji DLC. Nakonec se s tím ovšem vypořádali poměrně elegantně.

Napadlo vás někdy přemýšlet o hrách a jejich designu jako o kouzelnickém představení? Australskou vývojářku Jennifer Scheurlovou ano, a když koncem srpna loňského roku vyzvala na Twitteru další herní vývojáře, aby odhalili svá dosud skrytá designérská tajemství, naštvala tím spoustu lidí. „Mnoho hráčů mělo pocit, že jim odhalujeme něco, co nechtějí vědět. Něco, co jim nedovolí se dívat na hry tak, jako dřív,“ poznamenala Jennifer na úvod své přednášky na letošní Game Developers Conference. Něco na tom bude – kdybyste věděli, co přesně se děje v zákulisí vystoupení Davida Copperfielda, ani jakkoliv velkolepá show by vám nepřinesla momenty překvapení a úžasu.

Hry, knihy, filmy a jiné druhy zábavy utvářejí představu veřejnosti o válce už celá desetiletí. Když se zaměříme na hry, jako na nejmladší a zároveň nejvíce interaktivní metodu zpracování války a válečných témat obecně, měli by si jejich tvůrci (hlavně designéři a scenáristé) minimálně připustit, že mají také vliv na to, jak lidé válku vnímají. Tedy, že válka není jen Call of Duty, kde může jeden muž přemoci třicet protivníků a zachránit svět. Nejde však o snahu vymezit se proti mainstreamové kultuře. Vývojář a válečný veterán Andrew Barron z Bohemia Interactive Simulations se jen publiku během své přednášky na GDC 2018 snažil vysvětlit, o čem válka skutečně je, a že existuje více způsobů, jak ji zpracovat ve hrách.

Zatímco v předchozích letech byly tradiční přednášky „State of Unreal“, které na Game Developers Conference pořádá pravidelně firma Epic, věnovány hlavně vykreslením vizí Tima Sweeneyho, letos jsme se dočkali změny stylu. Epic předvedl keynote, která si v mnoha ohledech nezadala s velkými konferencemi z E3 a po troše filozofování ukazoval hlavně praktické ukázky nových možností Unreal enginu. A že se bylo na co dívat.

Jedním z nejdiskutovanějších témat nezávislé vývojářské scény posledních let je zopakování, případně udržení, prvotního úspěchu. Tvůrci z Fullbright (dříve ještě následoval podtitul Company), jmenovitě Steve Gaynor a Nina Freeman, řešili tuto otázku také. Po úspěchu interaktivního dramatu (nebo jak sám s úsměvem říká Gaynor, walking simulátoru) Gone Home se od Fullbright čekala další hra, která zásadním způsobem rozčeří vody herního průmyslu ne ve smyslu prodejů, ale spíše v přístupu k vyprávění, k výběru tématu či k hratelnosti. V roce 2017 vydaná sci-fi „adventura“ Tacoma očekávání do značné míry naplnila, ale cesta k jejímu vydání rozhodně nebyla jednoduchá. I kvůli úspěchu Gone Home, který předčil očekávání tvůrců.

Fakt, že digitální obchod Steam každým rokem roste, asi nebude pro žádné hráče velkým překvapením. V loňském roce se ale začaly mezi vývojáři šířit obavy z toho, zda růst není až příliš prudký. Ne snad co se týče počtu hráčů – ten by samozřejmě nikomu nevadil – ale co se týče počtu vydávaných her. Prorazit s novým projektem je podle kritiků stále těžší a někteří začali mluvit dokonce o indiepocalypse, tedy o přicházejícím soumraku nezávislých her. Je ale situace skutečně tak kritická? Na tuto otázku nelze odpovědět bez podrobného rozboru čísel a dalších údajů, které shrnutí rok 2017 z pohledu Steamu.

Jak mohli žena, která neměla ráda počítače, a její manžel programátor, co nikdy nedělal hry, vytvořit přelomovou hru v historii adventur a založit na to konto značku, která adventury v dnešním slova smyslu definovala? Nejdříve je třeba říci, že zmíněnou adventurou je titul Mystery House z roku 1980 pro Apple II, že šlo o první grafickou adventuru, ale hlavně, že ji doma a na koleni vytvořili manželé Roberta a Ken Williamsovi – pozdější zakladatelé kultovní adventurní firmy Siera On-line. Bez jakýchkoli zkušeností s vývojem her, které v tehdejší době vznikaly stylem „jeden člověk dělá všechno“.

Na lednovém CES 2018 uvedla společnost HTC novou revizi svého headsetu pro virtuální realitu Vive. Jak jsme se tehdy z prezentace dozvěděli, verze Pro je jakýsi mezistupeň před další generací, jehož cílem není nahradit stávající model, ale spíše nabídku doplnit o pokročilejší verzi pro nadšence do VR. HTC nyní odkrylo datum dostupnosti vylepšeného headsetu a odstartovalo předobjednávky.

Pátý díl Hardware Clubu vysílal v neúplné sestavě, tedy bez Petra, který se zdržoval v San Franciscu na herní konferenci GDC. Relaci tentokrát otevíral Jindra, který popovídal o výrobních procesech čipů a výhledu do budoucna. V druhé půli jsme se ještě vrátili k tématu předchozího dílu, a to k přetaktování.

Zdá se, že Paragon neřekl v únoru své poslední slovo. Právě před více jak měsícem oznámili vývojáři z Epicu záměr s touhle neúspěšnou MOBA hrou skoncovat a servery jednoduše zavřít. Paradoxně se teď, po své smrti, může alespoň část Paragonu dostat k mnohem většímu počtu hráčů, než jak se to podařilo samotné hře. Epic totiž v rámci Unreal Engine 4 zveřejnil hromadu assetů ze hry, úplně zadarmo.

Nedávno vydaný Chuchel ctí portfolio českého studia Amanita Design dokonale. Kratší adventura vás dostane svérázným vtipem a ještě svéráznější grafikou, o čemž si můžete přečíst víc v recenzi Lucky Jiříkové. Nás teď ale zajímá budoucnost studia, která zatím nezní vůbec špatně.

Trvalo to dlouho, některé lidi to stálo asi hodně nervů, ale Ubisoft nakonec vyhrál. Francouzský vydavatel oznámil dohodu s Vivendi, které nyní z firmy odstoupí – prodá všechny své akci a zaváže se, že žádné další nebude po dobu pěti let kupovat. Těch zhruba 27 procent akcií Ubisoftu, které vlastní Vivendi, si mezi sebe rozdělí rodina Guillemotů s investiční skupinou Ontario Teachers‘ Pension Plan a čínským obrem Tencent.

Pražské herní studio Amanita Design dosáhlo na další ocenění. Nedávno vydaná nápaditá hříčka Chuchel se odborné porotě IGF (Independent Games Festival) líbila natolik, že ji v konkurenci několika desítek dalších titulů označila za hru s nejlepším vizuálním zpracováním. K vyhlášení vítězů IGF 2018 došlo v průběhu vývojářské konference GDC 2018, která se v těchto dnech koná v San Franciscu, a je třeba dodat, že s vítězstvím v různých kategoriích mají tvůrci z Amanita Design poměrně bohaté zkušenosti.

Letos to budou tři roky od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o duchovním nástupci starého dobrého Rollcage, divokých futuristických závodů, kde je stejně důležité vybírat správně zatáčky jako sestřelovat nepřátele raketami. Grip si od té doby ušel velký kus cesty a vývojáři z Caged Element konečně oznámili zatím nepřesné datum vydaní: zahrajeme si už letos.

Dobročinnost je v kurzu a nemusíte být zrovna Bill Gates, abyste mohli pomoct dobré věci. V dnešní době si stačí koupit DLC ke své oblíbené hře. Třeba tuzemská Bohemia Interactive se zavázala, že polovinu výdělků z prodeje Laws of War pro třetí Armu za loňský rok věnuje Mezinárodnímu Červenému kříži. Výsledek? Na konto organizace poputuje přes tři a půl milionu korun.

Dnes se píše třetí den kapitánského deníku jednoho nejmenovaného hráče, který pročesává vody v kooperativní novince Sea of Thieves. Podobných kapitánů jsou vlastně tisíce, teď už dokonce tisíce tisíců, a někteří hráči to dobře vědí. Dozvídají se to tím nejhorším způsobem – nemožností připojit se ke hře. To je aktuálně největší problém studia Rare, ale zdaleka ne jediný.

„Nový engine, nová grafika, nová hudba, třicet map. Jediné, co zůstává při starém, jsou minimální hardwarové nároky,“ láká trailer na historicky největší update kultovního MMO s tanky v hlavní roli. Pro World of Tanks nastává čas návratu vysloužilých tankistů a přílivu nových zvědavých rekrutů napříč hráčskou demografií. Wargaming svého mazlíčka konečně představuje ve světle, o kterém vývojáři velmi dlouho jen snili.

The Elder Scrolls Online se zřejmě snaží přiblížit modle všech MMORPG World of Warcraft jak počtem hráčů, tak i množstvím datadisků. Po loňském Morrowindu totiž přichází Summerset, kde hráči zavítají na stejnojmenný ostrov, který byl domovem původních vznešených elfů. Nové příběhy, nové lokace, nové hrozby, ještě větší, než kdy dřív!

I toho nejchutnějšího čokoládového dortu s kokosovým posypem a karamelovou polevou se člověk postupem času přejí. PlayerUnknown’s Battlegrounds je takový dort. Zápasy na stále stejných mapách, ač pokaždé odlišné, se stejně začnou slévat v jednu nerozeznatelnou masu. Protilékem může být buď nové prostředí, například chystaná džungle, nebo změna zavedených pravidel. PUBG krom první možnosti volí i tu druhou a po vzoru Fortnite Battle Royale zavádí speciální časově omezené eventy.

Týden od 19. do 25. března bude pořádně nadupaný. A shodou okolností se tu objeví hned dvě pirátské hry – kromě Sea of Thieves i vážnější a na rozdíl od Unity povedený Assassin’s Creed Rogue, u nějž teď můžeme doufat v podobně povedený remaster. Pokud vám ale lebky se zkříženými hnáty nic neříkají, pořád tu máte dost zástupců jiných žánrů a především několik hodně nadějných titulů. Jízdní řád pro vás jako obvykle sestříhal a namluvil Honza Vondrášek.

Ambiciózní projekt francouzského studia Big Bad Wolf se vydává do míst, kde veteráni žánru adventur s dalekosáhlými následky vašich rozhodnutí Telltale Games už mnohokrát selhali. A minimálně prozatím to vypadá, že v nich docela uspěl. První epizodu detektivky v tajné buržoazní společnosti The Council si dnes předvedeme se Šárkou a Alešem.

Co se stane, když vybuchne hvězda? Jak vypadá srážka dvou galaxií? Mohla by Země kroužit kolem černé díry? Tyto a mnoho dalších otázek klade Universe Sandbox², ale jestli vám poskytne skutečně realistické odpovědi, to musí rozseknout jedině nějaký astrofyzik. V redakčním kruhu rodinném naštěstí jednoho takového máme...

Víte, že ne každá hra se k vám chová férově? Že ne všichni mají v multiplayeru se stejnou zbraní stejný damage? Hry si s vámi hrají, kouzlí s čísly a málokdy to přiznají. O tom je Martinův článek z letošního GDC, a i o tom byl z části 367. podcast Fight Club, který v některých chvílích nečekaně eskaloval v loučení členů redakce.

Onlinová střílečka Crossout s vozidly à la Mad Max se neustále rozrůstá. Před Vánoci jsme se na ní blíže podívali v GamesPlayi, abychom zjistili, jak se za těch pár let na trhu proměnila v mnohem zábavnější titul. Krátce na to do Crossoutu přibyla další frakce takzvaných Firestarters, se kterými se možnosti likvidace protivníků rozrostly o plamenomety, výbušné barely a další ohnivá udělátka. Nejenom na ně se podíváme v dalším GamesPlayi.

Pátý díl Hardware Clubu vysílal v neúplné sestavě, tedy bez Petra, který se zdržoval v San Franciscu na herní konferenci GDC. Relaci tentokrát otevíral Jindra, který popovídal o výrobních procesech čipů a výhledu do budoucna. V druhé půli jsme se ještě vrátili k tématu předchozího dílu, a to k přetaktování.

Říkat, že Far Cry s žánrem stříleček z první osoby doslova zamávalo, by bylo asi přehnané. Přesto nejde vývojářům z Crytek upřít jistý podíl na tvarování leckterých budoucích akcí. První díl působil svou otevřeností, pokročilou umělou inteligencí a samozřejmě nádhernou grafikou jako zjevení a nezbytný svěží vánek, který tenhle žánr svého času potřeboval.