Důvodem, proč se žádná z her neobjevovala při našich deskoherních seancích s železnou pravidelností, je fakt, že se vždy vyznačovaly poměrně komplexními pravidly, která mají tu nepříjemnou vlastnost, že při hře jsou jasná, ale po dohrání je během hodiny zapomenete. Proto 20. století řadím ke svým oblíbeným kouskům, ale vracím se k němu opravdu jen sporadicky.

Jenže přišel rok 2017 a s ním i Pulsar 2849, který toto zpropadené prokletí zlomil. Přestože se jedná o hru bohatou na možnosti, volby a rozhodnutí, pravidla jsou čistá a snadno pochopitelná, mechanismy zapamatovatelné. Netrápíte se listováním pravidly a dolaďováním detailů. Užíváte si především samotný průběh partie a vymýšlení vlastní strategie. Dojmy z této novinky loňského veletrhu Spiel si můžete přečíst i zde na Gamesech.

zdroj: tisková zpráva

Underwater Cities

1–4 hráči | 40–160 minut | Od 12 let | česky

Ale dost bylo vzpomínání! Vrhněme se do hlubin světových oceánů, na jejichž dně se odehrává děj Underwater Cities, posledního počinu Vládi Suchého. Před týdnem mi totiž byla udělena pocta v podobě partie s finální verzí, která už frčí do tisku, aby čerstvě upečené krabice mohly být na konci října servírovány na veletrhu Spiel v Essenu.

Mimochodem, se svým dílem se autor tentokrát zcela odevzdal do rukou své ženy. Společně založili vydavatelskou společnost Delicious Games, pro kterou budou „Podvodní města“ prvním potomkem. Česká verze hry vyjde ve spolupráci s firmou Mindok a pokud se nic nezhatí, najdete ji už dokonce na letošním festivalu Deskohraní.

zdroj: tisková zpráva

Bohužel vás zklamu, protože teraformace Marsu selhala, a tak jsme odkázáni poohlédnout se po řešení zemské bytové otázky na vlastním písečku. Volba padla na mořské dno. V kompetitivní partii pro 2–4 hráče (případně i v sólo variantě) si každý z hráčů vybuduje vlastní podmořský svět. Lidé se uchýlí do domů chráněných průsvitnými polokoulemi vzájemně propojených tunely.

Pokud máte rádi japonskou kuchyni, budete nadšeni, protože baštit budete řasy produkované mořskými farmami. Přísun vody zajišťují odsolovací továrny. A co by to bylo za zážitek z budování nové civilizace, kdybyste nemohli stavět laboratoře a páchat výzkum?

Základní skelet hry je příjemně vyhlazený a vybělený tak, že ho pochopíte v řádu vteřin. Když se dostanete na řadu, vyberete si jednu z nabízených akcí na herní desce, označíte ji svojí barevnou signaturou a navíc vyložíte kartu. Vedle možnosti zahrát vybranou akci, můžete využít i efekty karty, pokud se její barva shoduje s barvou políčka. Samozřejmě jde o komplexní strategii a nějaký čas vám následně zabere vysvětlit všechny aktivity, kterými se můžete zabývat.

Typy efektů jsou okamžité, trvalé, ale také například „Áčka“, která musíte aktivovat speciálním způsobem. Ve hře navíc manipulujete s několika druhy zdrojů (plastocel, řasy neboli jídlo, věda a organický materiál, familiérně přejmenované na améby). Na hráčské desce se postupně objevují průsvitné kopule dvou barev, žetony farem, továren a laboratoří společně s tunely a destičkami bonusových míst.

Právě kvůli většímu množství komponent hra při vysvětlování pravidel může trochu vyděsit. Zkušení hráči snadno odhadnou, že podchytit všechny nuance, balanc zdrojů a triky, které vás dovedou k vítězství v podobě největšího množství vítězných bodů, bude vyžadovat víc než jen jednu dvě partie. Na druhou stranu díky přívětivému průběhu hry jsem si ji dokázal užít hned v první seanci a rozhodně jsem neměl pocit, že se topím pod záplavou kombinací.

zdroj: tisková zpráva

Herní tah hráče je v jistém smyslu limitovaný tím, že má na ruce tři karty, které zároveň nemusí barevně korespondovat s barvami akcí, které chce zahrát. Navíc nikdo nemá do začátku k dispozici přemrštěné množství zdrojů, které by naložilo mozek do nálevu nekonečné smyčky možností.

Ve chvíli, kdy se hra rozjede, už máte všechny principy v krvi a při realizaci vašich plánu oceníte přívětivou volnost pravidel. Jednotlivé akce, efekty zahraných i dříve vyložených karet či bonusových políček lze zcela libovolně kombinovat a řetězit. Výsledkem je radost z objevených malých i velkých komb, podobně jako když jsme náhodou objevili sekvenci v International Karate nebo – pro ty mladší – v Mortal Kombatu.

V srdci reaktoru, který celou hru pohání, je princip resource managementu, tedy řízení zdrojů. Vaším ultimátním cílem je přeměnit vygenerované suroviny a kredity na vítězné body prostřednictvím stavby podvodních dómů a tunelů, konstrukcí zařízení, i rozvojem vědeckého poznání.

Zatímco většina her podobného typu využívá schéma produkce surovin v každém herním kole, Underwater Cities spustí generování zdrojů jen třikrát za hru. Není tedy tak zásadní, zda produkční budovu postavíte v prvním, druhém nebo třetím kole. Přímý zisk z ní budete mít až později. To v jistém smyslu upouští páru u stolu a zabraňuje rychlému otevření nůžek mezi hráči, pokud se dopustíte několika slabších tahů.

zdroj: tisková zpráva

Z textu je asi zřejmé, že z první hry mám vynikající pocit a dovolím si tvrdit, že nám byl po Pulsaru 2849 nachystán další lahodný herní pamlsek. Kombinace akcí herního plánu a efektů karet spolu s podmínkou barevného sladění působí svěže a dobře při hře funguje.

Ilustrace a celkové zpracování hry, které soudím na základě předprodukčního vzorku, je rozhodně dále než chladná germánská produkce. Přestože se jedná o strategickou hru založenou primárně na intelektuální potyčce mezi oponenty, dýchalo na mě téma intenzivním odérem slané vody. Každopádně já osobně se těším, až naši herní místnost touto vůní znovu naplním.