Aleš

“Střela odpálena, střela odpálena! Máš ho za sebou! Pozor na námrazu! Aceeeeeeeeee!” Ano, pustil jsem se do Ace Combatu 7. Plus jsem si vedle toho nahodil remake Shadow of the Colossus a aby toho nebylo málo, cvičím ve Field of Glory II na náš LongPlay s Vaškem. Navíc mi Honza konečně vrátil Switch, takže můžu pokračovat v masakrování nepřátel s paladinem v Diablu III.

Jo a taky se snažím vygrindovat Diamond level v Magic: The Gathering Arena, o což se snažím s UB Surveil, UBR Pirates a WB Vampires a na Gold 1 Tieru mám zásek. Takže… vlastně nic nestíhám. Pak beru zprávy o Destiny jako zajímavé zpestření dne, i když v tomto případě to byla spíš noc.

zdroj: Archiv

Adam

Já v první polovině týdne ještě dohrával New Super Mario Bros. U Deluxe, výbornou, ale taky zatraceně těžkou plošinovku. Ještě že je tam ten Nabbit, jinak by Switch letěl oknem.

V pátek mě pak dostala zpráva o nezávislosti Bungie. Jasně, vztahy s Activisionem asi nebyly bezchybné a dlouhodobě to tam prý lehce vřelo, ale pamatujete ještě na tu původní smlouvu? Ta byla na deset let a začalo se v roce 2010. Do konce by tak zbývaly jen dva roky a Destiny 3. I proto by mě zajímaly pravé důvody tohohle rozvodu.

Zůstanou Bungie nezávislí, nebo je koupí třeba Sony? Microsoft? Vyvíjet, provozovat a podporovat Destiny bude jistě výrazně nákladnější a náročnější než třeba v případě taktéž nezávislých IO Interactive a jejich Hitmana. Každopádně představa Destiny 3 bez nároků Activisionu, bez tlaku na pravidelné vydávání pokračování a velkých DLC, zní zajímavě. Natolik zajímavě, že bych si to pak mohl konečně i třeba zahrát.

zdroj: Archiv

Vašek

Já jsem dost velkou část tohoto týdne strávil v Sýrii. Ne tedy fyzicky, protože bych si jen těžko dokázal představit místo méně vhodné pro teplou zimní dovolenou (možná tak ještě Jemen nebo povrch Slunce). Vydal jsem se tam virtuálně v optimisticky pojmenované hře Bury Me, My Love.

Trávím čas v obleženém Homsu, kolem mě padají bomby a já si zkracuju čas neustálým chatováním se svou ženou, která za všechny rodinné peníze vyrazila na obtížnou cestu do Evropy. A protože je to hra, tak milá Nour dá na moje rady. „Jeď radši do Izmiru než do Istanbulu a zkus to lodí přes moře,“ můžu říct a ona to pravděpodobně udělá. Nebo napíšu něco jiného a příběh se bude ubírat rozdílným směrem.

Je to vážný, smutný, ale občas i podivně lidský a veselý zážitek, který si nicméně musím pravidelně prokládat trochu odlehčenější zábavou. Proto jsem načas upozadil stále trestuhodně nedohraný Detroit: Become Human a radši si hraju s kartičkami v Thronebreakeru a MTG: Arena. Nebo se nechávám masakrovat ve Field of Glory II, viz páteční LongPlay.

zdroj: Archiv

Patrik

Všechny plány pro volný vánoční čas shořely jako nehlídaný adventní věnec. Jedním z nich bylo zajít na animovaného Spider-Mana. Tehdy se to nepovedlo, ale v průběhu tohoto týdne jsem si konečně udělal čas. A i když jsem věděl, že mě to bude bavit (Spider-Mana mám prostě rád, toho poslední herního obzvlášť), nečekal jsem, že po potitulkové scéně budu chtít okamžité opáčko.

Jak už tu psal minulý týden Adam, animace je prostě dechberoucí. Je tedy pravda, že mě prvních 10 minut bolely oči vlivem „nízkého frameratu“, ale jakmile jsem přivykl pro mě nezvyklé prezentaci, bavil jsem se od samého začátku až do konce. Skvělý vtip, zajímavé postavy a všudypřítomné bubliny ztělesňující myšlenky hrdinů a zvuky násilí. POW!

Takhle by podle mě mělo vypadat filmové zpracování komiksu. Forma je v tomto případě minimálně polovinou zážitku a určitě jí dám přednost před tou hranou. Snímek Spider-Man: Into the Spider-Verse se přes noc stal mým nejoblíbenějším animákem (bude se mi stýskat, Frozen) a vyvolal ve mně neskutečnou touhu dát si loňského herního Spider-Mana celého podruhé. V únoru se snad najde čas.

Šárka

Bodejte mě do břicha rezatou tyčí, ale já za uplynulý týden na hraní nenašla ani chviličku. Částečně za to mohly oslavy narozenin, ta páteční Radia Wave v pražské MeetFactory byla navíc spojená s koncertem božské Gazelle Twin, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Ujetý kostým? Check. Světelná show? Check. Trochu divnej, ale-dobře-divnej elektro pop? Všechno bylo, hry mi budou muset tentokrát odpustit.

Kupodivu jsem ale po večerech stihla sjet celou sérii You na Netflixu. Na první pohled se tváří jako romantická cukrárna pro puberťačky, ale jde o docela zajímavý vhled do duše psychopata, který by pro lásku udělal cokoliv.

Začíná to stalkingem z veřejně dostupných informací na sociálních sítích, pokračuje to vězněním toxického ex-přítele a dojde i na schovávání těl. Penn Badgley roli Joea hraje tak úžasně přesvědčivě, až mu chvílemi věříte, že mu jde jen o dobro jeho milé, vzápětí si ovšem uvědomíte, jak dobře gaslighting funguje i přes televizní obrazovku. Za mě rozhodně přímý zásah do seriálového vkusu.

Jirka

Minulý týden se nesl ve znamení CESu 2019. Došlo samozřejmě na očekávaná oznámení nových produktů i výhled do budoucna: přesně, jak to máme rádi. Takže se zase bude v hardwarových kuloárech o čem bavit.

Největší novinkou je bezesporu ohlášení grafiky Nvidia GeForce RTX 2060, hned za ní ale následuje zpráva o zprovoznění adaptivní synchronizace na grafických kartách Nvidia – a to bez modulu G-Sync. Osobně jsem kvůli FreeSync zvažoval přestup do stáje AMD, s takovým výhledem ale počkám. Nač kupovat další grafiku, anebo drahý monitor s G-Sync, když se mi naskytne levnější alternativa s FreeSync a bude to fungovat stejně dobře? Win-win.

A když už jsme u AMD, co říkáte na nově oznámený čip Radeon VII? GPU založené na 7nm, architektura Vega, výkon údajně jako RTX 2080. Zprávy, které předpovídaly úplně stažení AMD z high-endu, tak nevypadají úplně reálně. Což je ale jen dobře. Jak by řekl klasik: „konkurence musí bejt, i kdyby na chleba nebylo“.