Aleš: Field of Glory II! Pokud se mě ptáte na můj herní týden, pronikal jsem do naprostototálněúžasného systému Field of Glory II. Starověké válečnictví, tahový systém, desítky armád z různých ér a národů, velký vliv morálky a terénu. Pokud jste na tuhle dobu ujetí, skočte alespoň po základní hře. Bitvu u Pydny jsem za Makedonii nakonec prohrál jen proto, že na levém křídle padnul generál, který držel lehčí thrácké jednotky na uzdě a pak se jedna z falang utrhla a pronásledovala poražené nepřátele, načež tím udělala fatální díru ve formaci. Aneb proč je důležité udržet si v boji chladnou hlavu. A hlavu obecně.
Nu a pak jsem koupil Artifact, protože na mne asi vyjde jeho zhodnocení a první dojmy jsou velmi rozporuplné. Systémově jde o velmi komplexní hru, kterou nejde hrát jen tak u něčeho a musíte se plně soustředit. Ale systém “vše jen za peníze”, který znám z reálných CCG her tu působí dost brutálním způsobem. Ale další detaily si nechám na souhrnné první dojmy. Rozhodně bude zajímavé Artifact sledovat z profesního hlediska, protože hra si vytváří vlastní ekonomiku a už se objevují první ekonomické “bubliny” v podobě vzácného Axe.
zdroj: tisková zpráva
Adam: Já to i tentokrát zkusím trochu jinak a místo toho co jsem hrál (nebo viděl) vám spíš povím co hrát budu. A nejde ani tak o resty, jako spíš o „pracovní“ záležitosti, do kterých se vrhnu v příštích dnech. Obě budou na Switch a o obou se ví, že jsou tak nějak super. V první řadě je to Nidhogg 2, jehož hektické akční pasáže budu prokládat poklidnou Civilizací. Na její Switch verzi jsem se obzvláště těšil.
Odehrát tu a tam pár tahů v metru, v posteli, v práci zní lákavě a nebezpečně zároveň. Šestá Civka mě na PC nesmírně bavila a po pětce, ve které jsem utopil nepěkné množství hodin, mi sedla vším – od vizuálního stylu až po všechny ty změny a inovace. Stejně jako kdykoliv v minulosti tam skvěle fungovalo ono klasické „ještě jeden tah“. A já se vlastně trochu bojím o svůj volný čas, protože mít kdykoliv a kdekoliv po ruce tuhle tahovou drogu bude o hubu.
zdroj: Archiv
Vašek: Píšu diplomku. Nehraju hry. Nemám dobrou náladu. Ale! Viděl jsem nový díl Fantastických zvířat.
Je příšerný.
Patrik: Uplynulý týden mě seznámil se dvěma novinkami pro virtuální realitu. Jak z Beat Sabera, tak z Tetris Effectu se mi pořádně zamotala hlava. Ne kvůli závrati, ale euforii. Oba tituly vám jednoduše vystřelí mozek z hlavy. Oba pomocí jednoduchých herních mechanismů pracující s hudbou, oba vás okamžitě vytrhnou z reálného světa, z ani jednoho nebudete chtít vypadnout. Jsou si hodně podobné, a přitom tak jiné. Beat Saber vám rozproudí krev v žilách, otestuje vaši fyzičku a zanechá plné adrenalinu. Tetris Effect vás naopak přenese do zenových světů a čas od času vás kombinací beatů, grafických efektů a kmenové hudby dostane do příjemného transu. Jinými slovy, nyní už má cenu uvažovat o vlastním PSVR.
zdroj: Archiv
Šárka: A že jsem o něm taky uvažovat začala. VR jsem se po první zkušenosti, kdy jsem na výstavě málem pozvracela koberec, několik let úspěšně vyhýbala, ale myslím, že je pravý čas zakopat válečnou sekeru. Beat Saber mě totiž naprosto nadchl nejen během našeho úterního GamesPlaye. Je úžasně pohlcující, zábavný a nenápadně vás vmanévruje do světa aktivního pohybu (a praskajících kolen).
Na domácí použití se sice zatím pořád nechystám, protože množství vyžadovaného prostoru a kabeláže je pořád enormní, ale konečně jsem našla hru, kvůli které bych si byla ochotná PS VR koupit. Tetris Effect jsem zatím nezkoušela, i proto, že mám strach, že mě v tomhle svrbění prstů u objednávky jen utvrdí a celá moje existence se posléze přesune čistě do virtuální reality. Viděli jste přece Ready Player One!
zdroj: Archiv
