Aleš

Zpátky v práci a hned v kalupu. Popravdě jsem tenhle týden stíhal hrát jen věci jako MtG Arena a RimWorld, kde jsem podlehl uspokojení nad chodem kolonie a následně jsem přišel během lovu o dva lidi. Inu, to je tak, když pošlete na vlka někoho s revolverem, budiž ti země lehká, Selmo…

Jinak se ale má nepracovní část týdne nesla ve znamení výletů, čtení a hraní deskovky Tókaidó, a ta pracovní pak ve zpracovávání honorářů za prosinec, který se vyznačoval velkým stupněm chaosu. Kupodivu jsem to dal do kupy během dvou dnů. Pomalu tak roztáčím zrezlá kolečka v mozku a chystám se na nový rok a nové věci, které by se na Gamesech buď daly dělat, anebo ty, které jsem už naplánoval a teď bude třeba je realizovat.

zdroj: Archiv

Adam

Na otázku „na co jít do kina přes svátky“ jsem si odpověděl vcelku jednoduše. Smrtelné stroje jsem s chutí vynechal, Aquaman ani Mary Poppins mě zase tak moc netankují a Beeho si dám někdy doma. Krátkou slámku si vytáhl Spider-Man: Paralelní světy. Pavoučí muž je mi v podstatě buřt: někdy mi vadí (3, Amazing), jindy mě baví (Homecoming). Paralelní světy můžu naštěstí zařadit mezi tu hrstku filmů, u kterých jsem se bavil královsky.

Nejenže je celá dvouhodinová taškařice nesmírně vtipná, ona ještě navíc vypadá úchvatně. Nevím jak vy, ale já tenhle konkrétní styl animace nakoukaný nemám. S trochou nadsázky jsem tak na každou druhou scénu koukal se zatajeným dechem a nevěděl jsem, jestli mě víc baví obsah, nebo forma. Obojí bylo totiž výborné, a to po celé dvě hodiny.

Spider-Man: Paralelní světy má neskutečný komediální náboj, akční drive a vůbec šlape způsobem, který mě držel v blaženém napětí až do závěrečných titulků. Za mě má nový filmový Spidey tedy jasné doporučení. Navíc je v něm i sympatické pomrknutí na toho herního.

Vašek

Aleš si hrál deskovky, Adam koukal na superhrdiny, pro mě se uplynulý týden nesl ve znamení brutálního násilí, přesně jak to mám rád. Pořád mě nechce pustit vynikající strategie Field of Glory II, kde jsem právě dokončil zapeklitou válku Římanů proti jižním sousedům – sice jsem měl elitní legionáře, ale italské kmeny zase disponovaly často až dvojnásobnou přesilou. Ale vykuchal jsem je ve jménu Republiky a teď se chystám na Caesarovu výpravu proti Galům.

A druhé násilné potěšení? Narcos: Mexico. Sezóna se sice rozjíždí docela pomalu, ale tak tomu bylo i v případě minulé, třetí série, a jaké to nakonec bylo terno. Policajti jsou zatím dost neschopní, ale to samé se dá říct o místních pašerácích drog - Miguel Angel Gallardo, kterého hraje vynikající Diego Luna, jako by měl celou situaci daleko míň pod kontrolou než starý dobrý Pablo Escobar. No, jsem si jistý, že velmi brzo začne téct krev.

Patrik

Nová konzole od tvůrců Project CARS je dobrá haluz, ale nehodlám vynášet soudy, dokud je jen pouhým příslibem něčeho většího. Jedinou zajímavou hmatatelnou událostí týdne pro mě bylo spuštění projektu Meditations – platformy, která každý den po dobu jednoho roku nabídne jinou miniaturní indie hru zdarma.

Řekl jsem si, že si v lednu nenechám ujít žádnou z nich. Mno, tu úplně první jsem propásl, druhá byla taková nemastná neslaná, třetí mi nešla spustit (možná to byl záměr), až konečně ta páteční mě zabavila.

Jednoduchý puzzle s šipkami cestujícími ve čtyřech směrech a schopnými otáčet se jen o 90 stupňů mezi jednotlivými cestami k vytyčenému cíli. Skvělá jednohubka při čekání na pípnutí mikrovlnky se zajímavým nápadem, který by si zasloužil rozšířit.

zdroj: tisková zpráva

Šárka

No, nemůže být každý týden posvícení. Návrat k pracovnímu procesu jsem oslavila dohráním příběhové adventury The Council, ze které jsem, matně si vzpomínám, byla po první epizodě celkem nadšená. Slibný začátek ne vždycky garantuje úspěšný finiš a v tomto případě jsem měla co dělat, abych do něj vůbec dojela. Více mého brblání si budete moct vychutnat v recenzi, která by měla dorazit vzápětí.

Špatnou ruku při výběru her jsem si chtěla vynahradit alespoň kvalitním filmem a vyrazila na Beautiful Boy od belgického režiséra Felixe Van Groeningena. Zatímco hrám “boy!” loni garantoval aspoň devítkové hodnocení, u filmů to zřejmě neplatí. Jestli to mělo být rodinné drama odrazující mládež od píchání pervitinu, pak jsem asi mimo cílovou skupinu, pro mě to byl zbytečný snímek plný snahy o dojení citů s výbornou hudbou, která ale neseděla snad k žádné vybrané scéně. Jestli chcete dobrý příběh o otci a synovi, zahrajte si radši God of War.

Jirka

Pro mě návrat do pracovního procesu znamenal pustit se znova do testování. Trochu se zpožděním, ale přece, dorazila grafická karta AMD Radeon RX 590, takže alespoň konečně uvidím, jak se ten refresh refreshe červenému týmu povedl. Důvěřuj, ale prověřuj (v případě internetu platí především to druhé).

Na konci týdne se také začal ozývat CES. Řada výrobců si nechává své představovačky až po startu oficiální události, jiní si zase chtějí urvat svůj primetime ještě před vlnobitím tiskovek po 8. lednu. Stojí za to tedy akci sledovat už o víkendu.

Za takových podmínek mi pak na hry moc času nezbývá, takže jsem se v minulém týdnu věnoval maximálně ťukání na mobilu (ano, KOTOR se mě stále drží) nebo činnosti mimo obrazovku počítače. Na Kindlu se mi tak usídlil Blood, Sweat and Pixels. Ano, to je ta kniha, kterou doporučuje celá redakce, ale já jsem ji ještě nečetl. Další věc k dohánění! Asi je mi to souzeno.