Adam: Po pavoučím muži přišlo na řadu Řecko. Konečně jsem se dostal k Assassin’s Creed Odyssey a samotného mě překvapuje, jak moc mě to baví. Bugy, glitche, špatný dabing a hromada dalších nedodělků jsou sice na každém kroku, ale pozitiva bez problémů převažují. Při pohledu na až nechutně gigantickou mapu na mě jdou mdloby, ale nového Assassína dohrávat nemusím a nejspíš ani nebudu. Rozhodně ne letos. Přesto s ním ještě nekončím a kdo ví, možná budu nakonec na Kassandru vzpomínat raději než na Bayeka.

zdroj: Archiv

Aleš: Ano, Assassin je skvělý, ale navzdory tomu, co jsem psal minulý týden, tedy, že pokukuji po Dead Cells, měl tenhle v mém počítači nečekaného, zcela dominantního vítěze. Když už tu o něm Vašek s Patrikem tolik namluvili, nainstaloval jsem si betu Magic the Gathering Arena a… to jsem neměl dělat. Pro vysvětlení, klasický Magic jsem přestal hrát před sedmnácti (!) lety, karty jsem prodal a tuto kapitolu jaksi uzavřel. No a teď v tom zase lítám. A jak…

Hra mi připomněla, jak umí být zábavná, i občas frustrující (když vám nepřijdou landy, což se mi děje nemálo, jelikož jsem decky vždy podmanovával) a jak je skvělé stavět vlastní balíček od základu. Vykašlal jsem se na netdecking a protože tu z dob, kdy jsem hrál aktivně zůstaly asi tak dvě karty, prostě jsem se ponořil do soupisu karet a začal tvořit. Po pár pokusech jsem vše narval do BW Vampire decku a už pomalu stavím UB prasárnu na Surveil a k tomu chci zkusit UR s Viceroyem a… Jsem prokletý a zas se od toho rok neodtrhnu!

zdroj: Archiv

Patrik: Stejně jako Adam jsem se také dostal k Assassinovi. A to jsem ani nechtěl. Origins mě bohužel nechytl a Odyssey vypadala dost podobně. Nakonec se královsky bavím. Zbožňuji drsnou Kassandru, krásné prostředí a řeckou mytologii. O tom ale mluvit nechci. Já se totiž naplno ponořil do Dakaru. Je to hra, kterou snadno popíši slovem „jiná“. Ke spoustě věcí přistupuje zvláštně, ale vlastní soutěž Dakar zvládá na jedničku.

Jeden závod z A do B zabere minimálně půlhodinu, při které vám nervy pracují na maximum, když se snažíte vyznat v desítkách navigačních ikonek, neztratit se v nekonečné poušti, být rychlejší než soupeři, a přitom se vyhnout všem skrytým kamenům a propastem za horizontem. Ale co je nejvíc? Používat přítelkyni jako navigátora. Asi to bude znít divně, ale Dakar jako párová aktivita funguje skvěle. Ale ne každá holka na vás chce řvát: „Na 325. kilometru bude nalevo plot a tam se dáš doprava na 142°, odkud budeš pokračovat offroad přes hupánky 2 kilometry.“

zdroj: Archiv

Vašek: A když takovou holku najdeš, tak se jí drž. Já jsem rád, že mí blízcí mají pochopení pro tlumené nadávky, které se večer co večer ozývají odněkud z okolí mého počítače. Mojí omluvou je skutečnost, že hraju Pathfinder: Kingmaker. Kdyby to byla skutečná partie Dračího doupěte (nebo tedy DnD variace Pathfinder), už bych svého Pána jeskyně dávno defenestroval, našel dole na chodníku jeho bezvládné tělo, napíchal do něj špendlíky a uvalil na jeho potomky strašlivou kletbu. Ale. ALE! Pak by mi to bylo moc líto, protože přes všechna příkoří a neustálé umírání jsem do Kingmakeru ponořený až po uši. Bavím se, vlastní neschopnosti navzdory. A navíc vládnu vlastnímu království! Kam přijdu, tam se mi lidé klaní. Příjemná změna oproti skutečnému životu.

zdroj: vlastní video redakce

Šárka: Přestože od vydání recenze uběhly už skoro dva týdny, kupodivu jsem se ještě vrátila do Assassin’s Creed Odyssey, protože mi její starověké Řecko vážně učarovalo. A navíc připravuje pořádně naditý season pass, takže až přijde, musí být moje Kassandra maximálně připravená. Užívám si hlavně toho, že už nemusím nikam spěchat, takže plním vedlejší úkoly šnečím tempem, toulám se po krajině na koňském hřbetě a neřeším uzávěrku na krku. Už se ale pomalu připravuju na geografický obrat a návrat do zaklínačského světa, protože Gwent a Thronebreaker už skoro buší na dveře redakce, a nejspíš to budu já, kdo jim bude muset jít otevřít.

zdroj: Archiv

Jirka: I kdyby mi na dveře bušil samotný Geralt, neotevřu mu. Co kdybych hodil kritický neúspěch a dveře na mě spadly, co? Nebo „dvacítku“ a vzal bych s dveřmi i chudáka zaklínače... Teď mě tak napadá, neberu ten Kingmaker: Pathfinder až moc vážně? Možná bych si měl jít promluvit s nějakým odborníkem... Třeba s Vaškem?

Ale teď vážně: kromě stále probíhající recenze tohoto pohlcujícího RPG se připravuje test na nové osmijádro od Intel, od kterého očekávám nic jiného, než že se stane nejvýkonnějším procesorem pro hráče. Společně s tím se mrkneme i na některou z nových desek Z390. Snad brzy dorazí. Ale komu se nechce čekat, může se podívat, jak jsme s Patrikem zápasili s deskami a procesory v GamesPlay  PC Building Simulator. Kdo nám první řekne, proč ta EVGA GTX 1070 nefungovala, dostane lajk.

zdroj: Archiv