Uplynulý týden očima redakce: Red Dead Redemption 2
zdroj: tisková zpráva

Uplynulý týden očima redakce: Red Dead Redemption 2

28. 10. 2018 16:00 | Téma | autor: Redakce Games.cz |

Tenhle týden začíná být už pomalu, ale jistě monotematický. Adam dohrál Red Dead Redemption 2 už minulý týden, ale mluvit o něm může až tento týden. Aleš se už do toho taky pustil, Patrik je v době psaní tohoto textu v obchodě a hru kupuje, Šárka Red Dead stahuje. Těžko se tomu ale divit. Novinka od Rockstaru je tak výjimečná, že nás, a nejen nás, prostě nemohla neokouzlit.

Aleš: Obsah tohoto týdne byl víceméně jasný. Vše se točilo kolem naší recenze Red Dead Redemption 2, kterou jsme měli exkluzivně jako jediní v Čechách a na Slovensku, k čemuž se pojila mimo jiné nutnost držet jazyk za zuby. Tedy, ne, že by hlavní tíha neležela na Adamovi, který se zavřel před světem a hrál a hrál… Tímto snímám imaginární klobouk nebo alespoň uznale ťuknu po arthurovsku do jeho neméně imaginární krempy. Výsledek Adamovy snahy už si můžete přečíst sami a v této chvíli snad už i vidět v našem Gamesplayi. Sám jsem v pondělí RDR2 rozehrál a musím říct, že tohle mi pár večerů zabere… Každopádně jsem si oddechnul, že asi nejdůležitější titul v roce a jeho vydání máme za sebou a dovolím si říct, že úspěšně.

Jinak ale humorně pokračuje má odysea s „prokrastinačními kartičkami“. Po Hearthstone, Thronebreakeru a Magicu jsem si řekl, že zkusím ten Gwent, když už vyšla plná verze. Po počátečním prskání, že mi rozemleli úplně všechny karty jsem si tedy řekl, že otestuju, nač to vlastně nadávám, a i když má hra absurdní množství nedodělků v oblasti uživatelské příjemnosti, a ačkoliv původní verze podle mne fungovala lépe, už mám deck se zaklínači z Nilfgaardu a chargovací Severní království s trochou kostlivců. Prostě se zdá, že už nikdy nemůžu být bez nějaké karetní hry pro momenty, kdy jsem moc unavený na nějaké to střílení.

zdroj: Archiv

Adam: Kvůli Zeldě jsem si koupil Switch. Mít doma pořádnou 4K televizi, tak si tu PS4 Pro konečně pořídím a do Red Dead Redemption 2 se pustím znova. Podruhé bych se do Arthurova dobrodružství vrhl jako pořádný hajzlík a hrál bych z pohledu první osoby s vypnutým HUDem. V prvním dohrání jsem byl totiž víceméně hodný, poctivý a vstřícný kovboj, který páchal zlo jen když to bylo vyloženě nutné. Morální flexibilita je jedna z těch (stovek) věcí, které jsou na Red Dead super.

Red Dead Redemption 2 už mám ale za sebou a teď mě čeká hromada dalších restů. Konečně jsem si pořídil ten proklatý Octopath Traveler, byť na JRPG obecně vzato opravdu nejsem. Snad se k němu dostanu už příští týden. Pak mě tam čeká Obra Dinn a docela bych si vyzkoušel i Starlink. Nemluvě o Thronebreaker, který mě ještě do nedávna zajímal minimálně, ale nadšení kolegové mě pomalu nakazili...

zdroj: Archiv

Patrik: Podobně jako Adam jsem byl také přinucen ke koupi Switche, a to nejen Zeldou, ale i Mariem s králíky. Na rozdíl od Adama PSko už naštěstí mám, ale chyběla mi ta 4K televize. Kvůli jiné hře bych do takového zařízení neinvestoval, ale Red Dead si jistě zaslouží to nejlepší. Víkend se tak ponese – jako u spousty z vás – v kovbojském duchu, ale i tak si ještě najdu čas na průzkum vesmíru v povedené akční adventuře Starlink, a vidím to na minimálně tři deskovky: Anachrony, Podmořská města a Říše příšer. Hlavně se nenudit…

zdroj: Archiv

Šárka: PlayStation jsem si sice kupovat nemusela, ale jelikož na Slim verzi nevypadá kovbojka zrovna nejlíp, zvlášť když člověk sedí dva metry před televizí, asi v dohledné době zvážím nějaký ten upgrade. Jinak zatím v Red Dead Redemption 2 bojuju spíš než na kolty s tím, že mi žádná z postav není ani za mák sympatická a absolutně netuším, proč by mi mělo jít o jejich dobro. Arthura nevyjímaje, což je u hlavního „hrdiny“ trochu problém, na druhou stranu si k němu snad postupem času najdu cestu – s pány od Rockstaru to mám tak půl na půl. GTA IV mi kvůli Nikovi nestálo za dohrání, Marston byl v prvním díle celkem okouzlující, Cole Phelps z L.A. Noire pro svoje chyby zase hodně uvěřitelný. Panu Morganovi dám ještě šanci.

Jinak stejně jako Aleš vězím spíš až po krk v kartičkách. Na Magicy ani Hearthstone mě nikdy neužilo, ale Gwent je pro mě kvůli provázání se zaklínačským světem více než přitažlivý. Po osmdesáti hodinách v betě a třiceti hodinách s Meve jsem zapnula plnou verzi, posbírala odměny, stvořila ultimátní Scoia’tael balíček a klestím si protihráči cestu k vyšším rankům. Zatím se mi o kartách kupodivu nezdá, ale už to začíná být na hraně!

zdroj: Archiv

Vašek: Šárko, kdo uráží Nika, uráží mě! Slovanská pýcha, ksakru. Tu mimochodem cítím i při hraní Gwentu, respektive jeho singlové odnože Thronebreaker, která mě svým příběhem a složitými volbami pořád nutí nedělat to, co bych dělat měl, to znamená dumat nad vítězstvím na virtuálním trávníku. Akorát začínám mít pocit, že bych s královnou Meve vlastně žádný gwent hrát nemusel a že bych se klidně s mrchožrouty a nilfgaardskými okupanty vypořádal třeba partičkou Člověče, nezlob se. Jenže to by asi nefungovalo, protože ať se v jednotlivých situacích rozhodnete jakkoli, vždycky se na vás nějaký člověk (nebo nečlověk) zlobit bude. Zkrátka Zaklínač.

Asi by mi neprošlo, kdybych se aspoň letmo nezmínil o Red Dead. Tak tedy ano, chystám se na to, ale jako temný stín nade mnou visí ty desítky a desítky hodin, které na Divokém západě strávím. Budou určitě nádherné a zábavné, ovšem co chudinky hry na mém současném seznamu „Koukej si je co nejdřív zahrát, líná kůže!?

„Neopouštěj staré věci pro nové“, zpívali Uhlíř a Svěrák, mudrci našeho věku. Promiňte, hoši. Asi budu muset.

zdroj: Archiv

Nejnovější články