„Ano, chceme takový PC balíček vyrobit, ale vyrobí jej dle nás spousta společností. V našem podání to určitě nebude tak otevřená platforma. Jsme si jistí, že náš hardware bude velmi kontrolovaná platforma. Pokud budete chtít větší flexibilitu, pořád tu bude klasické PC. Pro ty, kteří chtějí přímočaré řešení, tu bude právě tento hardware. Na PC je ale hezká věc, že různí lidé mohou přijít s různými typy řešení a zákazníci si najdou to, co jim vyhovuje nejvíc“.

Což je hezké, ale Newell v základě popsal konzoli. Tedy kontrolované prostředí, k němuž je flexibilnějším ekvivalentem klasické domácí PC. Protože i konzole jsou postaveny na architektuře PC a neběhají v něm konzoloví skřítci. Newellova idea různých verzí PC jako hardwarových balíčků od různých společností je hezká, ale opomíjí jednu důležitou věc – to, proč konzole vyhrály bitvu o médium do obýváku, je jejich univerzální přístupnost a garance toho, že co vám slíbí, to vám dodají. Nezahlásí vám, že pro odběr téhle služby musíte upgradovat tenhle prvek a pro hraní téhle hry musíte mít silnější RAM. Jednoduše – vyžadují zcela minimální zásahy a úpravy ze strany uživatele.

Pokud by různé firmy přišly s různými PC sestavami pro obývák (ostatně, taková PC mediální centra se objevila už před časem), nutně se budou lišit hardwarovou a asi i softwarovou specifikací a univerzálnost bude pryč. Celé kouzlo PC jako univerzálního zábavního centra v obýváku se rozsype s první nespuštěnou aplikací a chybovou hláškou, která se neopraví resetem.

Což neznamená, že Valve nemůže přijít s vlastním, jasně definovaným a hardwarově i softwarově kontrolovaným kusem hardwaru, na němž poběží Big Picture a tedy i hry ze Steamu. Jenže s těmito podmínkami Newell vytvoří, nepřekvapivě, konzoli. Jen jí bude říkat PC...