„Video zabilo hvězdu rádia. Přišly obrázky a zlomily ti srdce. A ty nemůžeš vrátit zpátky to, co zašlo příliš daleko.“ Dnes je ten okamžik považován za jednu z nejdůležitějších popkulturních událostí 20. století. V roce 1981 zazněla písnička s tímto textem při zahájení vysílání hudební televize MTV a tehdejší třicátníci nechápali. Nerozuměli tomu, proč by mělo někoho bavit koukat se na vyumělkovaný videoklip k hudbě, kterou si mohou poslechnout na desce nebo na ni vyrazit na koncert. Ve skutečnosti ale tou dobou končila jedna éra a v rozjuchaných, bezstarostných „osmdesátkách” už nebylo na jejich stížnosti místo.

Slavnější než Bieber?

Od té doby se podobných pomyslných zlomů odehrálo ještě mnoho. Pokaždé, když mladá generace objeví nový trend, připadne na něj várka o pár let starších lidí, kteří už to „prostě nedávají“. Aniž bychom se pouštěli do přímého srovnávání, je zřejmé, že fenomén youtuberů je jedním z takových případů. Když zhruba před měsícem publikoval web amerického deníku Wall Street Journal článek o švédském youtuberovi Felixi Kjellbergovi, kterého jeho 28 milionů odběratelů zná pod přezdívkou PewDiePie, ohlasy v dalších médiích a v internetových diskusích se skládaly ze směsice údivu, nepochopení, a v některých případech i pohoršení.

Otázka, proč je zrovna tento plachý čtyřiadvacetiletý mladík, který kvůli natáčení videí nedávno opustil studium vysoké školy, v čele všech YouTube žebříčků a proč překonává v popularitě na tomto webu popové hvězdy jako je Rihanna, Katy Perry nebo Justin Bieber, rozhodně není jednoduchá. Cílí na stejnou věkovou skupinu jako výše zmíněné popové hvězdy, takže v rozdílném publiku to nebude. Felixův úspěch nemůžete odbýt ani tím, že jde o náhodnou rychlokvašku. Videa točí už pět let a ke své současné pozici měl ještě někdy před dvěma lety velmi daleko.

Od dubna 2009 do července 2012 sbíral své odběratele pomalu a postupně, až se dostal na kýžený jeden milion. Pak ale přišel zlom. Sledujte pozorně: září 2012, 2 miliony; duben 2013, 6 milionů; srpen 2013, 12 milionů; prosinec 2013, 19 milionů; červenec 2014, 28 milionů. To je obrovský, ale víceméně konstantní růst, který dokazuje, že Felixův úspěch není výsledkem náhody, ale cílevědomé práce. Ostatně, důkazem toho je i fakt, že PewDiePie má na svém kanálu přes 1800 videí, což v průměru celých pěti let vychází takřka přesně na jedno video denně. A to je bez jakékoliv ironie úctyhodný výkon.

zdroj: tisková zpráva

Bez obalu

Felix Kjellberg se ve svých videích nedrží zkrátka. Je emotivní, křičí, piští, nadává a vůbec se chová tak, jak by si zřejmě žádná popová hvězda na YouTube chovat se nedovolila. Už jen proto, že by se okamžitě stala terčem kritiky rozezlených rodičů. Když se ale zeptáte fanoušků PewDiePie na to, v čem spočívá jeho jedinečnost, odpoví vám většinou, že jde o kombinaci specifického nekorektního humoru, upřímnosti a bezprostřednosti. V porovnání s tím jde technická stránka videí i jejich informační hodnota stranou.

YouTube publikum jako by bylo unavené politickou korektností a technickou dotažeností klasických televizí a hledá na internetu alternativu k neupřímným a příliš „profesionálním“ médiím. „Na rozdíl od většiny profesionálních show si buduji mnohem bližší kontakt se svými diváky. Bourám tu zeď mezi divákem a tím, co se děje za kamerou,“ cituje Felixe výše zmíněný článek z Wall Street Journal. „Já a ostatní youtubeři to zkrátka děláme jinak. Je to jako byste se jen flákali a koukali na to, jak váš kámoš hraje hry.“

Ona autentičnost má ale samozřejmě i své nevýhody. Kromě toho, že řadě uživatelů YouTube je tento styl videí protivný a upřednostňují jiné, klidnější a profesionálnější letsplayery, je tu i problém s nepřenositelností. Jinými slovy, hvězdy z YouTube se jen těžko mohou přesunout na jiná média, aniž by ztratily to, co je dělá výjimečnými. „V USA proběhlo několik pokusů udělat televizní pořady se slavnými youtubery. Vzali je z těch obýváků a dali je do profesionálního prostředí. A byl to propadák,“ říká Ondřej Posolda z agentury ZR Games, která se věnuje organizaci festivalů pro fanoušky YouTube (viz níže).

Profesionalizovat by se tak mohla spíše samotná videa produkovaná na YouTube. Už nyní na síti narazíte na kanály, které jsou svou technickou i obsahovou produkcí na vysoké úrovni a letsplayeři jako Cryaotic nebo AngryJoe dost možná ukazují budoucnost tohoto formátu. „Lidé už nechtějí sledovat obyčejné let’s playe a i ti malí kluci, co dříve sledovali Minecraft let’s playe dnes vyrostli a chtějí sledovat dospělejší videa, která můžou být také z Minecraftu, ale už je těžko někdo překvapí tím, jak se vyrobí krumpáč nebo diamantový block,“ říká český youtuber Jirka Král, který se svého času proslavil v televizní reality show Farma. A souhlasí s ním i majitel jednoho z nejsledovanějších kanálů u nás, slovenský youtuber Daniel Štrauch alias GoGo: „Komunita na YouTube bude stále růst, ale už pomalejším tempem. Myslím, že ten největší boom už máme za sebou a teď by mělo nastat období zkvalitňování obsahu.“

zdroj: tisková zpráva

Sláva a prachy

Při pohledu na obrovská čísla sledovanosti některých videí není divu, že řada populárních youtuberů nahlas přemýšlí o své vlastní slávě a jejím dopadu na život. V internetovém prostoru se nevyhnutelně stávají veřejným majetkem a to se následně otiskuje i v reálném životě. „Zeptejte se na ulici nějakého mladého kluka nebo holky, jestli znají třeba GoGa, a podle mě budete mít spíš smůlu, pokud vám řeknou, že ne,“ konstatuje Ondřej Posolda.

GoGových více než 700 000 odběratelů představuje v českých podmínkách takřka rekord, ovšem se slávou, oslovováním na ulicích nebo dokonce čekáním před domem, se musí vyrovnat i ostatní. „Spousta lidí u nás začala brát YouTube tvůrce vážně (spousta stále ne) a stávají se pro ně vzory či osobnostmi, které jim nabízejí osobnější obsah než například televize,“ říká český youtuber Ati, který pro svých 150 000 odběratelů provozuje kanál AtiShow.

S velkou slávou, abychom parafrázovali Spider-Manova strýčka, ale přichází i velká zodpovědnost. A taky peníze. „Mít spoustu fanoušků a být slavný je něco jako droga. Je to jako kdyby hráli v kapele, a navíc z toho měli i nějakou tu korunu,“ konstatuje k tomuto tématu Ondřej Posolda. Nutno dodat, že s obojím se dnešní hvězdy YouTube srovnávají individuálně, většinou ale s dost velkými obtížemi. Ona výše zmíněná upřímnost a bezprostřednost totiž občas přerůstá ve vtipy a poznámky, které se ve slušné společnosti ani nešeptají, natož aby se křičely nahlas vstříc davu statisíců lidí na YouTube.

Hromada sexistických vtipů, rasistických narážek i osobních útoků je u řady youtuberů běžnou součástí jejich projevu a kritika proti tomu se ozývá spíše zřídka. Jiní tvůrci videí naopak promlouvají ke svým fanouškům i na poměrně vážná témata a snaží se jim vysvětlit své názory a postoje na věci, které nesouvisejí s hraním her nebo s jiným, pro ně primárním tématem. Typickým příkladem je třeba český youtuber Martin Rota, který vedle herního kanálu „Lepší než pracovat“ provozuje i známější kanál „Naprosto retardovaný“. Na něm se svými fanoušky probírá i témata jako je charita, rasismus nebo pirátství.

Ještě citlivějším tématem než sláva jsou pro velkou většinu youtuberů peníze. Velká většina z nich totiž svá videa monetizuje pomocí reklamního systému AdSense. Ten, stručně řečeno, automaticky pouští před a do videí reklamní vzkazy nebo spoty, které do něj zadají přímo inzerenti. Za určitý počet zhlédnutí reklamy nebo kliknutí na ni poté vyplácí danému youtuberovi podíl z tržby. Peníze, které lze za takto zobrazenou reklamu vydělat, nejsou konstantní a liší se podle země, ze které pochází youtuberovo publikum, ale i třeba podle ročního období – respektive obsazenosti reklamních ploch. Obecně a v průměru lze ale konstatovat, že výsledná částka odpovídá přibližně deseti korunám za každých tisíc zobrazení videa (CPT neboli cost-per-thousand).

Už si to také počítáte? Není třeba – orientační čísla jsme vám vynásobili do tabulky, ale berte je skutečně jen jako hrubý odhad, který může být realitě dost vzdálen. Na vině mohou být například přehrání započítaná z mobilních zařízení, na kterých YouTube reklamu nezařazuje, případně pak uživatelé, kterým blokují reklamu plug-iny v internetovém prohlížeči. Na druhé straně tu jsou ale možné příjmy ze sponzorství, prodeje merchandisingu (trička, placky a podobně) nebo z honorářů za akce, které jsou už pochopitelně zcela neveřejné. Tak jako tak si ale můžete být jisti jedním – na YouTube nejvíce vydělává a vždy nejvíce vydělávat bude samotný Google.

zdroj: tisková zpráva

Proč je tedy téma peněz tak problematické? Odpovídá GoGo: „Otázka na peníze je mi hrozně proti srsti, protože je to první věc, která lidi většinou na YouTube zajímá. Nezajímá je, kolik času do toho člověk investuje, kolik je za tím práce a jak to funguje. Většinou se lidé ptají hned na peníze, ale to u mě není priorita. Podle mě by to měla být soukromá věc.“ Faktem je, že poté, co výše zmíněný článek Wall Street Journalu prozradil, že PewDiePie si ročně přijde zhruba na 4 miliony dolarů, komentovala to celá řada internetových diskutérů negativně a jen málokdo dokázal mladému Švédovi přiznat jeho zásluhy o tento úspěch.

Stejně jako GoGo nechtějí konkrétní příjmy ze svých YouTube kanálů komentovat ani další tuzemští tvůrci jako Ati, Gejmr nebo Jirka Král. Výjimkou potvrzující pravidlo je z námi oslovených youtuberů jen Johnny Valda: „Když započítám youtubemoney, soutěže, sponzorství, honoráře za akce a peníze z prodeje reklamních předmětů, tak se dostávám na částku 15–20 tisíc měsíčně.“ Čistě pro srovnání, za uplynulý měsíc zaznamenal Valda jako jeden z aktuálně nerychleji rostoucích tvůrců zhruba 1,8 milionu zhlédnutí videí.

Aktuálně bude velmi zajímavé sledovat, jak moc s ekonomikou YouTube zamíchá jedna z nově představených funkcí, která umožní tvůrcům přidat pod video tlačítko na „spropitné“. Jinými slovy, kdykoliv budete moci svému oblíbenému youtuberovi poslat peníze a podpořit jej tak v jeho tvorbě. Jednotlivá částka se bude muset vejít do rozmezí 1–500 dolarů a v současné době je funkce testována s vybranými tvůrci. Do budoucna lze ale očekávat její velký rozmach – jako alternativu ke klasickému crowdfundingu ji budou moci využít herní vývojáři, hudebníci nebo filmaři a svou šanci na přivýdělek určitě nevynechají ani populární youtubeři.

Vývojář před branami

Vraťme se ale zpět ke klasickým herním letsplayům. Fakt, že mezi 25 nejúspěšnějšími kanály na YouTube je devět zaměřených primárně na hry, má totiž jeden důležitý efekt – jejich vliv na herní scénu je stále výraznější a mnoho vývojářů se nijak netají tím, že pro ně video od některého ze známých youtuberů znamená víc, než článek o hře na velkých herních webech typu IGN nebo GameSpot. Důvodů je několik, ale ten hlavní se skrývá ve věci, o které jsme už hovořili, tedy o vztahu publika a youtubera.

Zatímco čtenáři klasických médií berou novináře maximálně jako autority v oboru (a někdy ani to ne), diváci youtuberů jsou čistí fanoušci a obdivovatelé. Pokud jejich idol řekne „kupte si to“, velká část z nich neváhá a opravdu koupí. Trochu paradoxní je, že tato úměra platí, i pokud youtuber prohlásí opak. Už několikrát zmíněný PewDiePie byl například jedním z hlavních faktorů, který zapříčinil obrovskou popularitu mobilní hry Flappy Bird. Jak? Natočil video s názvem „Flappy Bird – Tuhle hru nehrajte!“

Vývojáři si na propagaci přes YouTube chválí především okamžitý účinek a jednoznačný a konkrétní vliv na prodeje hry. Server Gamasutra cituje autora hry Race the Sun Aarona Filippeho: „Když naši hru natočil DanNerdCubed a odlinkoval náš profil na Greenlightu, mělo to větší účinek než všechny články na webech, které se nám do té doby věnovaly.“ Aaronova slova lze podepřít i celou řadou dalších příkladů.

V Levelu 242 jsme psali o hře Antichamber, jejíž autor Alexander Bruce tvrdí, že úspěch jeho hry by byl mnohem menší, pokud by se mu nepovedlo přesvědčit britského youtubera TotalBiscuita k natočení letsplay videa přímo na den vydání. „Cynický Brit“, jak si TotalBiscuit říká, je mimochodem dalším příkladem zprofesionalizovaného vlogera. Na svém kanále neúnavně představuje nové hry, dělá podcasty a rozhovory s vývojáři, komentuje herní novinky a hojně se věnuje i indie hrám. Ve své podstatě tak vyrábí zajímavý herní web s původním a osobitým obsahem, což k němu pravidelně přivádí na 1,7 milionu odběratelů.

zdroj: tisková zpráva

Z hlediska vývojářů jsou tedy lidé jako TotalBiscuit požehnáním. „Nejsem si vědom žádné herní stránky, jejíž článek by měl okamžitý a jednoznačný vliv na prodeje hry. Ale viděl jsem takový efekt u několika letsplay videí,“ konstatuje jednoznačně herní vývojář a producent Cliff Harris. „Většina úspěšných příběhů na nezávislé PC scéně za poslední rok byla předznamenána pokrytím na YouTube.“

Jiným příběhem je zatím vztah velkých firem k youtuberům, i když i tady se mnohé mění. Ti nejúspěšnější tvůrci už jsou zváni velkými firmami na výstavy a prezentace a vývojáři jim spíše nadbíhají, než aby se jim vyhýbali. Ale přesto je zřejmé, že velké společnosti si dosud neujasnily svůj vztah k této části herní propagace a nevědí, zda youtubery zaškatulkovat mezi klasické novináře nebo mezi fanoušky. „Ano, když jste úspěšní, tak dostanete pozvánky na E3, můžete se pohybovat po stáncích, ale nikdy se nedostanete tam, kam tradiční média,“ řekl Gamasutře kalifornský letsplayer Jesse Cox. „Lidé, kteří jsou ve vedení velkých firem, prostě stále odpoví na nějakou žádost spíše novináři než youtuberovi.“

Cox ale vzápětí připomíná i druhou stránku věci: tvůrci videí na YouTube jsou většinou sólisté a nemají zázemí velkých redakcí, takže z logiky věci nemohou informovat o tolika hrách, jako klasické herní weby. A výběr her je koneckonců i jednou z věcí, která jejich kanály profiluje a ukazuje návštěvníkům na první pohled, zda je daný youtuber naladěný na stejnou notu jako oni.

Samostatnou kapitolou, která souvisí se vztahem letsplayerů a herních firem, je pak debata o rozdělování zisků z reklam, potažmo autorských práv. Zatímco naprostá většina nezávislých herních vývojářů, ale i velkých herních firem přistupuje k letsplayerům benevolentně a často je v jejich činnosti i přímo podporuje, najdou se i výjimky. Jednou z nich je japonské Nintendo.

Firma, která je v herním světě považována spíše za konzervativní, si fenoménu letsplayů všimla zhruba před rokem, kdy její zástupci prohlásili, že by si Nintendo rádo nárokovalo část příjmů z reklamy, která se točí u videí z jejich her. Na adresu japonského gigantu se následně strhla obrovská vlna kritiky, a to přesto, že firmě nešlo o to, aby videa ze svých her zakázala, ale čistě jen o ukousnutí z neustále rostoucího koláče. Situace kolem sdílení příjmů z reklam s tvůrci her ale není dořešena dodnes. Nintendo sice těsně před letošní E3 ohlásilo spuštění takzvaného affiliate programu, který rozdělí příjmy mezi Google, Nintendo a schválené autory videí, nicméně dokud firma nezačne natvrdo blokovat letsplayery, kteří se do programu nezapojí, žádné vyústění nečekejme.

To nezávislí vývojáři mají k youtuberům blíže a na jejich oficiálních stránkách často najdete předem zformulované věty o tom, že natáčení videí jim nevadí, a že jej naopak vítají. Na scéně existuje snad jen jediná výjimka, kterou zde zmíníme spíše jako kuriozitu. Je jí autor oceňované logické plošinovky FEZ Phil Fish, který se do celého fenoménu pustil pěkně zostra: „Youtubeři by měli platit velkou část svých příjmů vývojářům, jejichž obsah kradou. Výdělky by měly být sdíleny s vývojáři. Tohle by mělo být zabudováno v YouTube. Cokoliv jiného je prostě pirátství. Pokud vyděláváte peníze tím, že dáváte můj obsah na svůj kanál, dlužíte mi peníze. Jednoduché jako facka.“

zdroj: tisková zpráva

YouTube naživo

Pokud jsme doteď řešili popularitu, dosah a ekonomiku kolem YouTube, pohybovali jsme se výhradně ve virtuálním světě. Ve světě, kde trojčlenku tvoří herní vývojáři, hvězdní youtubeři a oddaní fanoušci. Kompletní příběh celého fenoménu bychom ale nemohli dovyprávět bez toho, abychom se podívali na přesah virtuální popularity do reálného světa. Zahraniční youtubeři, tedy alespoň ti, kteří o to mají zájem, jsou už totiž nějakou dobu regulérními celebritami i v realitě a se svými fanoušky se běžně setkávají na herních výstavách, conech a speciálních akcích, jako je třeba americký VidCon. Jeho pátý ročník se mimochodem konal letos v červnu v kalifornském Anaheimu a navštívilo jej téměř 20 tisíc fanoušků.

V české kotlině je tradice setkávání youtuberů s fanoušky o poznání kratší, ale rozjela se o to intenzivněji. Z původně ojedinělých fandovských akcí, které se točily hlavně kolem tehdy populárního Minecraftu a byly jakýmsi přívěskem tradičních fantasy a sci-fi conů, se vyvinuly obrovské akce, které pravidelně navštěvují tisíce mladých fanoušků toužících po setkání se svými idoly. Do jejich organizace se pustily agentury, jako jsou výše zmínění ZR Games, případně obdobně aktivní RealGeek. Kolem setkání se vedle nezanedbatelných finančních částek (za vstup se vybírá v řádu několika set korun a na místě se prodává hromada merchandisingu) začaly točit i nejrůznější kontroverze související s konkurenčním bojem – ať už o návštěvníky, nebo o účast samotných youtuberů, kteří jsou pochopitelně největším lákadlem.

Jistou českou specialitou, kterou pořádají obě zmíněné agentury, jsou jakési road show nebo chcete-li turné. Během nich zúčastnění youtubeři navštěvují města po celé České a Slovenské republice, kde se setkávají s fanoušky, hrají s nimi hry, přednášejí, podepisují se a samozřejmě i fotí. „Naše cílová skupina není vzhledem k věku moc mobilní, takže samozřejmě všichni uvítají, když přijedeme my za nimi,“ říká Michaela Brodecká ze ZR Games.

Návštěvnost jejich akcí nazvaných Turné LP Mega se pohybuje kolem 1000 lidí na jedno město a vrcholem snažení je pak speciální setkání 4Fans. To proběhlo poprvé loni v rámci pražského veletrhu ForGames a už letos na jaře se konalo podruhé. „Přivezli jsme Tubusca, což je jeden z nejznámějších amerických youtuberů, a během tří dnů dorazilo na 6000 fanoušků,“ chlubí se Ondřej Posolda.

Agentury jako ZR Games evidentně šikovně využily díru na trhu, ve které koexistují dvě víceméně fandovské skupiny, které se na podobných akcích propojují. Na jedné straně jsou fanoušci, kteří jsou ochotni (resp. spíše jejich rodiče) zaplatit nemalou částku za setkání se svými oblíbenci nebo za získání trička či placky s lákavým motivem. Na straně druhé jsou pak samotní youtubeři, kteří takřka bez výjimky začínali také jako nadšenci, a ve velké většině jsou jimi dodnes. To ostatně potvrzují i jejich odpovědi. Všichni totiž tvrdí, že jejich hlavní motivací pro účast na podobných akcích je možnost setkat se s fanoušky a s ostatními youtubery. „Mojí hlavní motivací je zábava a komunikace s fanoušky. Je to super pocit a hlavně na velkých akcích je atmosféra, která člověka pozitivně naladí,“ odpovídá víceméně za všechny Danny z kanálu TVTwixx.

zdroj: tisková zpráva

S rostoucí konkurencí a množstvím pořádaných akcí se zúčastnění youtubeři dočkali za svou účast i honorářů, které prý ještě v loňském roce nebyly při podobných příležitostech samozřejmostí, a počítat s nimi mohly jen ty nejznámější tváře. „Honorář je pro mě využitím potenciálu, na kterém pár let pracuji,“ říká Ati a vesměs se s ostatními oslovenými shoduje, že jde především o ocenění investovaného času a také o rozpoznání, zda je akce profesionálně zorganizovaná. „V případě, že pořadatel nemá peníze na to zaplatit si vystupujícího a případnou propagaci, nemůže být akce kvalitní,“ říká pragmaticky Jirka Král.

Z mnohých odpovědí tuzemských youtuberů je ale patrné, že množství letošních setkání s fanoušky už jim připadá příliš veliké. „V Česku se YouTube rozvinul nedávno, ale o to masověji a intenzivněji,“ zamýšlí se nad důvody GoGo. „Mám sice méně odběratelů než mnozí zahraniční youtubeři, ale lidé mě na ulici poznávají o dost častěji, než se to stává jim. Ta koncentrace je zkrátka větší.“

Drsnější názor pak nabízí letsplayer Nosík, který se soustředí na Minecraft: „Žijeme ve světě peněz. Největší youtubeři za tyto akce nedostávají žádné malé částky, a proto na ně také stále jezdí. Myslím, že kdyby sami youtubeři nechtěli, tak by tyto akce nebyly tak často, jako jsou nyní. Na druhé straně je zase mladší obecenstvo, které udělá cokoliv, aby vidělo své oblíbence naživo klidně i třicetkrát do roka.“ A své si přidává i již zmíněný Johnny Valdo: „Česká YouTube komunita je velice mladá a „děti“ jsou velice ovlivnitelná skupina, která sežere vše i s navijákem.“

Do četnosti a komerčního charakteru youtuberských setkání se nedávno na svém blogu opřel i herní vývojář a majitel kanálu IndianTV Filip Kraucher, když porovnával charakter českých akcí s britskou odnoží slavného Comic Conu, který navštívil. „Možná stačilo si na nějaké akci udělat stánek, jako mají kluci na Comic Conu, a bylo by vystaráno. Ale v ČR je potřeba vydělat. YouTube scéně to pak stouplo do hlavy, když vidím, kolik si berou za svá vystoupení na akcích, nebo když první otázka je: „Co za to dostanu?“ Nikdo z těch britských youtuberů, co tam byli, nedostal ani korunu, až na to, co si lidé od nich koupili.“

zdroj: tisková zpráva

YouTube v lese

Setkání s fanoušky na výstavách, v kulturních domech nebo obchodních centrech je jedna věc. Ale existuje ještě jedna možnost, jak se dostat blízko oblíbeným tvářím z YouTube, a to jsou letní tábory. První takzvaný CraftCamp pro fanoušky Minecraftu se odehrál v loňském roce a forma týdenního tábora, ve kterém se děti z poloviny času věnují počítačům a z poloviny pobytu v přírodě, sklidila obrovský úspěch. Letos tak organizátoři ze ZR Games přidali další dva typy táborů (VideoCamp pro tvůrce videí a PlayCamp pro hráče), které v týdenních turnusech poběží celé léto. Cena za pobyt je 5500 korun, a přestože všechny termíny nejsou ještě vyprodány, organizátoři potvrzují, že je o tábory velký zájem.

„Děti jedou na tábor, který je baví, a pro rodiče je to skvělá možnost, jak je vytáhnout od počítače,“ říká Michaela Brodecká. „Trochu paradoxně se tak přes ten počítač dostanou do přírody. Už se nám dokonce stalo, že desetileté dítě bylo teprve u nás na táboře poprvé v lese nebo poprvé v životě vidělo otevřený oheň.“

Pokud jste v mládí jezdili na pionýrské tábory, zřejmě se vám při čtení těchto řádek opět vracejí úvahy, které jsme nastínili na začátku článku. Ano, jde o jinou generaci. Ale ani v takovém případě neházejte flintu do žita. Koneckonců, videa na YouTube můžete začít točit i vy a „ukázat těm mladým, zač je toho loket!“