Jednou cheater, vždycky cheater

Cheatování v DayZ znamená změnu stavu hry, která může mí řadu různých podob – možnost zabít všechny na serveru jedním klikem myši, možnost zvýraznit předměty v okolí, možnost přitáhnout si požadovaný předmět či surovinu přes půlku mapy, ale také možnost server shodit – jednou, dvakrát, třikrát, mnohokrát. Kde se dají podobné cheaty sehnat, kdo je používá, potažmo proč je používá a kolik stojí?

Třeba cheat, který uživateli zpřístupní debug konzoli v DayZ může vyjít až na 500 dolarů, ale cenové rozpětí je mnohem širší podle požadovaného efektu cheatu. Nejčastěji si takový cheat můžete pořídit v rámci uzavřených komunit, do kterých se dostanete jenom na pozvání, popřípadě po velmi zevrubné kontrole osobních údajů. Cheaty si ale můžete pořídit i na některých veřejně dostupných portálech jednotlivě, nebo v rámci předplatného, které vás vyjde na 1-25 dolarů.

Přeplacená služba na cheaty? Zní to děsivě, člověk se sám sebe řečnicky ptá, proč vlastně někoho cheatování zajímá. Odpověď je ale zbytečná, prostě taková skupina lidí existuje a je ochotná vydávat nemalé peníze za něco, co vlastně hru rozbíjí. Podle Hartona se ale proti veřejně dostupným službám bojuje mnohem lépe, než proti uzavřeným komunitám. Třeba s pomocí legálního nátlaku, který může mít podobu upozorňujícího dopisu, nebo nahlášení firmy co službu provozuje odpovědným finančním úřadům. Často jde ale o naprosto legitimní firmy, které normálně platí daně a svým podnikáním ničí jenom DayZ – zákon nepřekračují. A mohou si prodejem cheatů vydělat až 1,25 milionů dolarů za rok. Jednotlivec si pak může prodejem či přeprodejem cheatů přijít až na 5 tisíc dolarů měsíčně.

zdroj: tisková zpráva

Cheaterský undeground

Veřejné služby, které prodávají cheaty, jsou jedna věc. Zmíněné utajené společnosti jsou ale věc druhá. Pořídit si zde cheat pro DayZ a jiné hry není podle Hartona jednoduché. Ve své paranoie, aby se tvůrcům nepodařilo cheat získat, prozkoumat a jeho efekty zarazit, si každého zájemce o koupi důkladně prověřují.

Zkontrolují jeho Facebook, často požadují doklad o občanství dané země, potažmo si zájemce proklepnou během Skype rozhovoru. Aby tvůrci DayZ některé cheaty získali, museli si vyrobit průkazky občanů Ruska nebo Číny, aby se dostaly do uzavřených komunit, případně komunikovat s tvůrci cheatů přes Skype, aby dokázali, že jsou legitimní zájemci.

Míra paranoie tvůrců cheatů je vysoká – nechtějí, aby se cheaty dostaly do rukou tvůrců, kteří by je následně zneškodnili. Zároveň své cheaty v řadě případů propagují jako boj za správnou věc. Boj, zaměřený proti vývojářům, kteří skrze svá anti-cheat opatření šíří malware, což samozřejmě není pravda. Zní to šíleně, je to šílené.

zdroj: tisková zpráva

Víme, kde bydlíš

Ještě šílenější jsou ale reakce tvůrců cheatů, kterým Harton a kolegové z Bohemky šlápnou na kuří oko – tedy se jim podaří zastavit prodej cheatů na veřejné stránce, nebo se infiltrovat do uzavřené komunity, cheat koupit, prozkoumat a jeho účinky zneškodnit. Během své GDC přednášky zmínil, že na Vánoce obdržel několik stovek telefonátů. Na dotaz druhý den, kolik že jich přesně bylo, odvětil, že 720. A nezůstalo jen u obtěžování Hartona, své si zažili i kolegové a jejich příbuzní, k jejichž osobním údajům, jakkoli dobře skrytým, se cheaterská komunita dostala. Jde o regulérní obtěžování, které v případě zahraničních firem, provozujících online hry, řeší samostatné právní oddělení.

Zatímco nevěřícně poslouchám příběhy o tom, jak cheateři dávají tvůrcům jejich starost o hru nechutně sežrat, Eugen Harton neztrácí klid. Snaž se naopak mezi kolegy vývojáři rozpoutat debatu na téma boje proti cheaterům, a minimálně během přednášek na GDC v Evropě či v USA našel publikum. Ostatně jde o problém, který řeší všichni od Blizzard přes Riot a Wargaming až po Microsoft a zkrátka každou firmu, která provozuje multiplayerové či online hry. Zároveň jde o problém, jehož podoba se mění a vyvíjí, a přestože je možné do boje za jeho odstranění vysílat stále nová a nová řešení, tvůrci cheatů jsou schopní je stále znovu překonávat. Ostatně, jak Harton hned na úvod přednášky postuluje: „nehacknutelné hry jsou mýtus“.

zdroj: tisková zpráva

Tajní agenti

Když jsem označil šedou zónu tvůrců a uživatelů cheatů za mafii, moc nepřeháním. Potvrzuje to snaha cheaterů vývojáře zastrašit osobními útoky, ale též množství peněz, které se v tomto „byznysu“ točí. A kde je mafie, musí být i práskači, které tvůrci uvnitř uzavřených komunit vyhledávají a přemlouvají ke spolupráci. Detaily si samozřejmě nechávají pro sebe, jako skuteční agenti. A kde jsou práskači, musí existovat i s prominutím idioti.

Výhrůžky smrtí jsou pro Hartona jedna věc, rozhodně ne příjemná. Na závěr své přednášky ale přidal k dobru historku o člověku, který se skrze crowdfundingovou kampaň snažil získat 10 tisíc dolarů, aby mohl přijet na GDC a vyřídit si s Hartonem jeho boj proti cheaterům takříkajíc osobně. Naštěstí vybral jenom 300 babek, takže se tomu mohl celý sál zasmát. Upřímně na tom ale nic vtipného není, když si člověk uvědomí už tak zcela zjevnou vážnost celé situace. Výhružky smrtí nelze brát nikdy na lehkou váhu…

zdroj: tisková zpráva

Boj s větrným mlýnem

Tvůrci DayZ pracují na úpravách serverové architektury, aby v ní bylo co nejméně cestiček, kterými mohou cheateři unikat dohlížejícímu oku. Používají Battleye a plánují porovnávat statistiky postav, aby odhalili podvádějící jedince. Zároveň samozřejmě Bohemka opakované provinilce banuje přímo na Steamu, a není jich málo. Celkem 1,41 % prodaných licencí má ban, přičemž 72,09 z již usvědčených cheaterů svůj „zločin“ opakuje, čímž si řeknou o ban definitivní. Alespoň doufám. Jsou to poměrně vysoká čísla, spadají však v rámci multiplayerových a online her do průměru, což leccos naznačuje.

Ostatně, historky, články a zprávy o tom, jak se s cheatery a firmami, co cheaty vyrábí, vypořádává například Blizzard, jste jistě v minulosti mnohokrát četli. S ujištěním, že potřebné mechanismy jsou na místě a fungují, přispěchala po Hartonově přednášce i zástupkyně Microsoftu, která připomněla možnost banovat nejenom účet, ale celou konzoli – pokud jsou provinění uživatele zcela v rozporu s podmínkami užívání služby. Znovu ale dodám, že říci „v rozporu s podmínkami užívání“ v případě, že dojde na výhrůžky smrtí, je takové menší nedocenění situace. Kam až to vlastně může zajít?