V dobré tradici špatných hochů

Jako u všech podobných tvrzení hned na úvod uvedu příklad, který se trendu vymyká - ne však způsobem, který by asi člověk vítal s otevřenou náručí. Vzhledem k tomu, že herní zábava ve své masové formě přišla primárně ze Západu, není asi v první řadě úplně překvapivé občasné umístění českého, potažmo československého území do záporné role. Povětšinou jde spíše o anonymní součást východního bloku, leč zrovna jeden z prvních viditelných příkladů reprezentace českého (resp. tou dobou ještě československého) území v mainstreamových hrách je samozřejmě, poněkud symptomaticky, nechvalný začátek Soldier of Fortune 2 (2001).

Střílečka, která pro svou mechaniku ustřelovaných končetin na přelomu tisíciletí převzala po Doomu žezlo pomyslného etalonu videoherní brutality, totiž začínala flashbackem na misi západních žoldáků do tehdejší komunistické Prahy, kde zachránili vědce zabývajícího se výzkumem biologických zbraní. Představa normalizační metropole dle vývojářů z Raven Software však odporovala čemukoli, co by si Pražané pamatovali z konce 80. let.

Zdejší Praha vypadala jako po vyhlášení stanného práva, vylidněné ulice plné kulometných hnízd připomínaly dystopické vize, vojáci v uniformách ČSLA plnili roli materiálu určeného pouze na odstřel. Ocitli se tak v pozici, která ve střílečkách obvykle patří generickým "ruskojazyčným nacionalistům" nebo "arabským teroristům." 

zdroj: Vlastní foto autora
Soldier of Fortune 2

Československo sice nikdy nebylo doménou podobných fiktivních misí v západních filmech či hrách - vzpomenout lze třeba na Daltonovu pozapomenutou Bondovku Dech života (1987). Pro své umístění ve východním bloku však roli antagonistů vůči "těm hodným" sehrálo opakovaně i v jiných příbězích ze studené války.

Podobně fungoval úvod střílečky Contract JACK (2002), spin-offu No One Lives Forever, který v jedné své části spočívá v infiltraci československé vojenské základny. Samotnou kapitolou jsou simulátory, různé historické hry či strategie, které se při zasazení do Evropy našemu území čas od času nevyhnou.

Z fiktivní třetí světové lze zmínit datadisk Thrones and Patriots (2004) pro Rise of Nations, který ve své simulaci studené války (s možností ji zakončit vojensky) disponuje i mapou reprezentující oblast Československa. Zde se, při hře za Západ, už masovému bombardování domorodců vyhnout nelze. Vedle podobných arkádových simulací z přelomu 80. a 90. let (Retaliator apod.) za zřejmě za první výskyt českého území mezi strategiemi patří Command & Conquer (1995) a Red Alert (1996). Ač tu místní nebyli v roli záporáků, nebyli zároveň prakticky vůbec k vidění.

V prvním díle C&C byla naše země generickým venkovským územím, v druhém díle hráč za Spojence v jedné z misí bránil zhruba v oblasti Slezska spojenecký konvoj. České území jinak samozřejmě figurovalo i ve strategiích zasazených do jiných období, od Civilization po Tom Clancy's EndWar (2009), v těch však tažení středoevropským regionem obvykle neobsahuje možnost shodit na Brno taktickou jadernou bombu, jako tomu bylo v Rise of Nations.

zdroj: Vlastní foto autora Rise of Nations: Thrones and Patriots

Most, po kterém se šlape

Stejně jako v mnoha jiných případech se ale karta obrátila. Zejména po vstupu České republiky do NATO naopak přibývá her, v nichž je naše území vykreslováno jako součást Západu, popřípadě unifikované Evropy. Například v již zmíněné EndWar, odehrávající se ve 20. letech 21. století, je česká oblast integrální součástí federalizované evropské armády. Jistě, podobné strategie nelze vnímat jako snahu o věrné vykreslení našeho státu - o to zvláštnější je ale i nejznámější příklad z opačné větve prezentace ČR ve hrách.

Asi nejznámějším opakem Prahy v Soldier of Fortune 2 je totiž střílečka Call of Duty: Modern Warfare 3 (2011). I v ní je ale vykreslení nápadně odlišné od zobrazení Paříže, Londýna nebo Berlína - v těchto městech se totiž v zápletce konvenční síly NATO brání ruské invazi. Pražská dvojice misí se ale odehrává na území okupovaném ruskými vojsky a za hlavní postavy jsou zde členové britského komanda. Není vlastně ani jasné, jestli okupanti přišli až po počátku války či dříve.

zdroj: Vlastní foto autora
Call of Duty: Modern Warfare 3 

Byť jsou v Modern Warfare 3 domácí v konečném důsledku vykreslení pozitivně - leitmotivem obou misí je totiž povstání českého hnutí odporu proti okupantům - ozbrojený odpor invazi se paradoxně neobejde bez vedení ruským odpadlíkem Kamarovem (navrátilcem z prvního Modern Warfare), a navíc je v konečném důsledku fatálně neefektivní. Povstání je utopeno v krvi jako pouhá diverze pro (nakonec také neúspěšný) úkol hlavních hrdinů z SAS. Zajímavou třešničkou na Modern Warfare 3 je i zřejmě chyba, díky níž Kamarovovi vojáci i při misích mimo Českou republiku, jako třeba úvodním souboji v Indii nebo při nahánění militantů v Sierra Leone, nesou především česká jména.

Vzhledem k tomu, že je Kamarov vykreslen jako voják "hodných, loajálních Rusů", jde pravděpodobně o bug nebo přehlédnutí - na vině je možná využití mustru jmen z Prahy v jiných misích, popřípadě neznalost tvůrců z Infinity Ward, že se ruská a česká jména liší. Je však kouzelné, že i tak malé přehlédnutí svým způsobem mění pozadí Kamarovovy zápletky a českou roli v příběhu do určité míry vylepšuje. Velká škoda, že se nad těmito drobnými nuancemi podobně nezamýšleli i vývojáři samotní...

Můžeme každopádně konstatovat, že ve válečných hrách plní české území nápadně pasivní roli, potažmo je vláčeno okolnostmi dějin přinejlepším jako člen jedné nebo druhé válčící strany. Jak se říká, jde o jakýsi most mezi západem a východem - jenže po mostech se šlape. Podobně je tomu ostatně i u her z druhé světové války. Příkladem budiž Battlefield 1942: Secret Weapons of WWII (2003), který nabízí jednu mapu z Prahy, konkrétně letiště Kbely.

Nakonec lze-li zmínit ještě jeden příběh z hypotetické budoucnosti. Nejmenované, ale očividně pražské kulisy zdobí i třetí akt Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots. S příznačným japonským pochopením pro záležitosti střední/východní Evropy je zde nezmíněné Česko vykreslené jako oficiální spojenec Spojených států, který s ním pracuje na budování ropovodu, proti úmluvě se však vehementně protestuje a bouří místní populace. Celé pozadí je samozřejmě jenom kulisou pro komplexní vztahy a manipulace hlavních postav. I na MSG4 je ale znát, že by příběh fungoval stejně dobře v Kolumbii či Jemenu, zatímco ve Francii či Německu by působila méně uvěřitelně...

zdroj: Vlastní foto autora Call of Duty: Modern Warfare 3 (mise Return to Sender)

Hlavní město Ruritánie

Jen válkou ale reprezentace českého území nežije. Domácí stopu lze najít i v několika neválečných hrách. Zde se naopak role českého území mění. Především magická atmosféra, která se za staletí vytvořila kolem Prahy (ač mnohdy spíše pro místní židovské legendy, především Golema), totiž automaticky dodává kouzlo hrám, které s ní pracují. Nejlepším příkladem je třeba středověká upířina Vampire: The Masquerade – Redemption z roku 2000.

Do meziválečné Prahy se ale vydá i archeolog Indiana Jones v Emperor's Tomb, stejně jako v moderní době i archeoložka Lara Croft v Tomb Raider: Angel of Darkness (2003). Dokonce i v závodním titulu Forza 5 působí Praha notně snovou atmosférou - z logického důvodu vývojáři zvolili závodní trasu sporťáků (!) napříč Starým městem a po Karlově mostu, nikoliv podél moderních věžáků. Ač svádět atraktivitu prostředí jenom na magickou pověst Prahy na západě samozřejmě nelze, je vidět, že naše hlavní město stále působí dojmem exotiky a "středověkosti".

zdroj: Vlastní foto autora
Forza 5

Právě jako exotický a zároveň i pasivní region identifikoval střední Evropu i přednášející Pawel Schreiber na loňském prvním ročníku konference herních studií CEEGS. Operoval při tom především s konceptem Ruritánie - fiktivní země ve východní Evropě, která je zástupným státem skutečných území. Typickým příkladem Ruritánie ve filmech poslední éry je například Grandhotel Budapešť. Schreiber vycházel z knihy The Map of Civilizaton on the Mind of the Enlightement historika Larryho Wolffa, podle níž koncept rozdělení Evropy na západní vs. východní pochází teprve z 19. století. Předtím existovalo spíše dělení na severní a jižní Evropu.

Samotný termín Ruritánie však jako fiktivní, zástupný stát definovala až Vesna Goldsworthy. Původně si tento název vymyslel romanopisec Anthony Hope pro dobrodružnou knihu Prisoner of Zenda. Podobný koncept však využili i jiní autoři - Agatha Christie měla svou Herzoslovakii, E. M. Forster zase Pottibakii. Pravda, ne vždy musí jít nutně o zástupce slovanské části střední Evropy - původní fiktivní Ruritánie byla například stát s německy mluvícími obyvateli, jinde je naopak vidět inspirace Balkánem. Výrazná inspirace u střední Evropy je ale přesto nemálo nápadná.

zdroj: Vlastní foto autora
Tomb Raider: Angel of Darkness

Schreiber vypíchl několik starších her. Například v interaktivní fikci Border Zone se hráč do destabilizované postkomunistické země vydává jako hned několik zahraničních agentů - nejprve jako americký podnikatel, poté jako agent KGB, nakonec jako americký špion. Dalšími příklady Ruritánie ve hrách byla strategie Ashes of Empire a Republic: The Revolution. Zmíněné poslední hry se sice klidně mohou odehrávat i v kulisách postsovětských republik, je jim ale vlastní většina vlastností, které na Západě připisují zemím jako Polsko a Česká republika.

"Hlavní idea (těchto her) je, že východ je oblastí chaosu, v níž je třeba externě zavést pořádek. (Ruritánie) v těchto hrách vždy zaujímá pasivní místo," vyvozoval Schreiber, "Čím více je východ civilizovanější, tím méně jde o zajímavé prostředí pro zasazení hry." Ačkoliv s jeho závěry někteří z jiných přednášejících zcela nesouhlasili, z příkladů přímého zmínění Československa ve hrách, nelze jeho tezi úplně zavrhnout.

zdroj: tisková zpráva Kingdom Come: Deliverance

Na domácí frontě klid

Svou troškou do mlýna  her z naší vlasti přispívají i tuzemští vývojáři. Kingdom Come: Deliverance se svým tvrzením, že právě ona v kulisách středověkého Posázaví ukáže ten pravý virtuální středověk, se do značné míry kryje s faktem, že jsou české země na západ od nás něčím neznámým, až exotickým. I s tím středověkem.

Nápadnou pasivitou původní populace naopak čpí hry Bohemia Interactive. Operace Flashpoint/Arma: Cold War Crisis staví obyvatele Everonu, typické Ruritánie vymodelované přímo dle českého venkova, přinejlepším do role nepříliš efektivního hnutí odporu, které se bez intervence NATO neobejde. Až teprve datadisk Resistance pověst jiné Ruritánie, tentokrát Nogova, konečně napravuje a dokonce do hlavní role staví i místního vojáka.

Naopak zpátky v Arma 2 je další fiktivní stát Černarus znovu podobný známým územím, byť jde v zápletce o postsovětský, nikoliv východoevropský stát. Problém s tradiční ruskou invazí tentokrát nenapraví američtí mariňáci, ale ani zdejší úspěšné povstání obyvatel by se však neobešlo bez hráčova vedení člena amerických speciálních sil. Hráč je pak za něj příznačně odměněn leteckou přehlídkou, kterou sleduje z paluby americké letadlové lodě.

zdroj: tisková zpráva
Arma 2

Závěrem je dobré zmínit, že ne každé klišé musí být nutně špatné. Nějaké ustanovené pojetí regionu je vlastně přirozené. Zmíněný díl Call of Duty tak ukazuje Prahu jako dějiště neúspěšného povstání, stejně jako v pařížské misi se zase musí objevit Eiffelovka. Ze zábavních a uměleckých děl zkrátka nelze vyčíst cokoli podstatného o skutečném stavu věcí.

Nakonec i Schreiberova přednáška nekončila ublíženecky, nýbrž pozitivně. "I když se východem tímto způsobem nezabývá příliš mnoho her, zdá se, že jde o velmi dobré téma pro herní zpracování." uzavřel loni svou přednášku. Přesto bude zajímavé sledovat, jestli Deus Ex: Mankind Divided využije téma exotiky a "středověkosti" Prahy, případně jestli do některé z významnější roli obsadí nějaké domorodce.

zdroj: Vlastní foto autora
Nákresy Prahy z Deus Ex: Mankind Divided