Vzpomínáme: Age of Empires II byla strategie, kterou hrál každý
zdroj: Microsoft

Vzpomínáme: Age of Empires II byla strategie, kterou hrál každý

30. 9. 2019 17:00 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Když lidé vzpomínají své první multiplayerové zážitky, mnozí vytáhnou Counter-Strike či Quake III: Arena, někteří kmeti občas i Dooma nebo dokonce MUDy – ale pro řadu spíše svátečních hráčů bylo oním „poprvé“ Age of Empires II: The Age of Kings. Středověká RTS dovolující masivní souboje stovek panáků byla spásou pro ty pomalejší z nás, kteří špatnou mušku raději vyvážili vytrénováním 30 janičárů. Je tomu 20 let, co Age of Empires II 30. září 1999 spatřily světlo světa.

Na první pohled to vypadá jako nesmysl – v éře, kdy byly strategie definovány bizarními jednotkami série Command & Conquer či Warcraftu a Starcraftu, přišly druhé „Age“ opět s budovami a jednotkami tak realisticky přízemními, až to byla skoro nuda. V Tiberian Dawn pěšáci vylézali z budovy ve tvaru ruky a nikoho nepřekvapila schopnost teleportace nebo paprskometání útočných teslových cívek. Ve Starcraftu jste mohli za Zergy vyrábět jednotky mutací larev nebo vytvářet nové jednotky spojováním jednotek starých!

V Age of Empires II jste prostě lučištníka trénovali v baráku, který vypadal jako lučištnická střelnice.

Právě to však byl v mešuge éře strategií významný klad. Možná, že bez podpory Microsoftu by se první ani druhý díl Age od Empires tak dobře nerozšířil mezi masy, přesto platí, že v době stále se zvyšující nepřehlednosti realtimových strategií nabídly Age of Empires II cosi důvěrně známého a všem přístupného.

Abyste začali hrát, nemuseli jste se složitě učit parametry svých jednotek – stačilo vidět dva historické velkofilmy a mít přinejhorším trojku z dějepisu. Kombinace čisté historické hry (ačkoliv rozhodně nejde v jakémkoliv smyslu slova o simulaci středověkých bitev!) a využití povědomého systému umožnila Age of Empires II stát se doslova lidovou záležitostí.

Velmi dobrá síťová hra a velmi titěrná 2D grafika tomu ještě napomohly. Age of Empires II je dost možná vrcholem toho, co si může 2D grafika dovolit, aniž bychom šli do nějakých absurdních zoomovacích orgií. Hra zůstává dokonale přehlednou a (skoro) dokonale plynulou i se stovkami panáků na monitoru či mapě.

V roce 1999 různá studia zkoušela různé experimenty, jak skloubit trendy 3D zobrazení s tehdy ještě víc trendy žánrem RTS. Výsledky podobných alchymických pokusů obvykle nebozí vývojáři potají podřízli a zakopali uprostřed temného lesa – a ty hry, které spatřily světlo světa, byly ochromeny obtížnou orientací v prostoru a minimem herních jednotek. 

Do toho všeho najednou dorazila až nečekaně konzervativní RTS, která vám dovolila zrealizovat bitvy skoro tak velké jako o fous pozdější Pán prstenů či Hrdina. Není se čemu divit, že si to po síti chtěl vyzkoušet každý!

Age of Empires II zdroj: Microsoft

Mnohé kvality dvojky mají své jasné kořeny v prvním díle. Starověk (zejména v jeho řecké a půlměsícové části, která tvořila většinu základního Age of Empires) je však o něco méně přehledný než středověk. Jedna věc je rozbíjet si s kamarády ústa mezi Aténami a Peršany, něco zcela jiného je proti sobě stavět Teutony, Angličany, Francouze, Araby... V dnešním světě, kde se prazdroj ledajakého moderního konfliktu dá vystopovat i milénium nazpět, byly Age of Empires II jako stvořené pro kompetitivní hraní.

Studio Ensemble zjevně tušilo, jak by jejich nová značka mohla prorazit, a Microsoft s nimi souhlasil. Podepsali spolu totiž smlouvu na vývoj středověkého pokračování ještě před vydáním prvního Age of Empires, k němuž došlo 15. října 1997. Původním cílem bylo dokončit vývoj do jednoho roku. Během pár měsíců bylo jasné, že se to nepodaří, a tak Ensemble narychlo vytvořili datadisk The Rise of Rome pro první díl a dostali od Microsoftu o rok navíc na vývoj. Ach, ta devadesátá léta a délka jejich vývojářského cyklu... Čas měl tehdy zcela jinou hodnotu!

Pak dvojka konečně vyšla – a delší čekání stálo za to. Zlepšení se dočkala umělá inteligence, pathfinding i trojrozměrnost mapy jako takové. A fungovalo to z dnešního pohledu až nečekaně dobře. Age of Empires II se staly nejprodávanější hrou měsíce října toho roku a celkově čtvrtou nejprodávanější hrou roku 1999. Jejich zisk se vyrovnal (pravda, o pár let staršímu) hitu SimCity 2000.

Rok po základní verzi vyšel datadisk The Conquerors, který do boje zapřáhl původní americké civilizace i Korejce jako zjevnou vábničku na zdejší progamingový trh a naznačil další směr vývoje, který vyústil v kolonizační Age of Empires III. Zdálo se, že bychom se jej měli dočkat poměrně brzy – namísto toho však Ensemble raději vyvinuli sympatického levobočka Age of Mythology, kde se vyřádili právě na oněch obskurních jednotkách a rasách. 

Bylo to příjemné oživení, nešlo však už o stejný hit jako Age of Empires II, a tak se tvůrci vrátili zpět ke své úspěšnější sérii, jejíž třetí díl dorazil v roce 2005. Age of Empires III se stále prodávaly velmi dobře – ačkoliv kolem hry panuje podstatně menší aura kultovního hitu, 2 miliony prodaných kopií rozhodně nesvědčí o propadáku. Cena vývoje se však zvyšovala a éra největší slávy realtimových strategií upadala. Nová generace hráčů si hodiny dějepis suplementovala skrze Assassin's Creed, nikoliv Age of Empires... 

Ono zastavení evoluce RTS her však má i své klady. I po 22 letech totiž Age of Empires II dovede zaujmout prakticky stejně jako před lety. Letos na podzim má dorazit definitivní edice dvojky (za rok i trojky) a připravuje se i čtvrtý díl. Vypadá to, že se po jedné herní generaci díky mocné síle nostalgie dočkáme dalšího příspěvku v dějepisné sérii, která se sama stala historickým klenotem. 

Nejnovější články